Dohromady v týmu Panthers strávili třináct let. Takže o klubu, kde nyní září Jaromír Jágr, mají dokonalý přehled. „Ale abych byl upřímný, nečekal jsem, že se Jardovi bude tak dařit,“ říká někdejší gólman Tomáš Vokoun, jenž nejen o slavné 68 vypráví spolu s bývalým útočníkem Radkem Dvořákem v rozhovoru pro iSport.cz.
Nejdříve se nechali vyfotografovat s palmami před tréninkovým centrem klubu Panthers, s nímž zásadně spojili svoje kariéry. Potom se Radek Dvořák (39) i Tomáš Vokoun (39), dohromady vlastníci pěti titulů mistra světa, posadili v nedaleké restauraci a dali se do vyprávění. Na Floridě se oba po úspěšných kariérách usadili.
Oba jste dobří znalci Panthers. Upřímně povězte, do jaké míry jste věděli, že Jágrův příchod bude mít na tým tak vřelý vliv?
Vokoun: „Abych to řekl otevřeně, tak jsem docela překvapený. Když ho sem před více než rokem měnili, asi málokdo očekával, že mu to takhle prospěje. Z vlastní zkušenosti vím, jaké to tady bylo. Florida byla spíše pohřebištěm starších hráčů, předtím v Devils už hrál míň, navíc do toho ten věk... Takže jsem si nebyl až tak jistý.“
Jenže nakonec to byla trefa.
Vokoun: „Pro Panthers to byla nejlepší věc, která se mohla stát. Stejně i pro Jardu. Výborně zapadl mezi mladé kluky, jemu to zase vrátilo chuť do hokeje. A mužstvu obrovsky pomáhá. Předtím jsem se kriticky koukal na některé kroky, které vymýšlel generální manažer (Dale Tallon), ale tohle udělal geniálně.“
Co vy si myslíte, Radku?
Dvořák: „Je prostě paráda, jak Jarda vládne v jeho letech. Je to prostě neuvěřitelné. Jak pookřál… Je mnohem lepší než mladší hráči. Těm moc pomáhá, ukazuje jim cestu. V přístupu, v myšlení. Když člověk hraje v NHL, je to pro něco. A ne, aby si tam jen tak zahrál. Právě tohle mladým vštípil do hlavy. Nasměroval je. Podívejte na hráče jako Barkov nebo Huberdeau.“
V čem se podle vás nejvíce zlepšili?
Dvořák: „Hlavně Huberdeau měl předtím výkyvy. Sezonu dobrou, pak špatnou. Ale teď, když oba hrají s Jardou, tedy když jsou zdraví, je vidět, jak si více věří. Byl to pro ně neskutečný impulz. Tým se dlouho budoval, ale právě až Jardův příchod byl tím krokem, který tomu dodal nejvíc.“
Jak se podle vás celkově Panthers proměnili?
Vokoun: „Předtím bylo období, kdy chyběla koncepční práce. A trpělivost. Někdo z managementu měl svou představu, výsledky nebyly, takže se pakoval. Přišel někdo nový, a šlo to zase dokola. Tallon dostal čas. A je to znát, i když možná částečně sehrála roli i náhoda, že se třeba vrátil gólman Luongo. Nebo Jarda. Prostě se to sešlo, vše do sebe zapadlo. Předtím, když se někdo na soupisku podíval, mohl mít pocit, že jsou tam přeplacení staří hráči, kteří to přišli jenom tak dohrát. Nebo potom naopak moc mladí. Bez zkušeností. Teď je to namixované. Hrají výborný hokej. V poslední době měli nějaký výkyvy, ale to se stává každému. Jinak jsou vyrovnaným soupeřem i těm nejlepším týmům.“
Radku, vy jste byl součástí týmu, který se před dvaceti lety dostal až do finále. Může se to zopakovat?
Dvořák: „V NHL jsou mužstva tak vyrovnaná, že opravdu kdokoliv může překvapit. Je těžké teď říkat, že určitě půjdou do finále, ale nikdy nevíte. Play off je jiný hokej. Tam jsou důležité odlišné faktory, je to oproti základní části jako den a noc. Jsou tam hodně mladí kluci, kteří nemají zkušenosti. Teď je podle mě hlavní, aby se udrželi na postupových místech, to je klíčový. A pak už je možný všechno. Ale něco odhadovat, to nemá cenu.“
Jak se těšíte na osmnáctého března, kdy většina týmu z památné sezony bude oceněná před utkáním s Philadelphií?
Dvořák: „Je skvělé, že se budu moct vidět se spoustou spoluhráčů. Ale je vidět, jak to letí… Tehdy to nikdo nečekal, byla to super jízda. Přitom hokej nebyl moc populární. Když jsem tady začínal, kdekdo se divil, že hraju zrovna za Floridu. Hokej nebyl vůbec rozšířený, chyběla základna. Teď je to jiné, je znát, že se daří Panthers, ale i Tampě. Děti mají větší zájem hrát.“
Hodně se řeší, jestli hráče může nabíjet místní slunečné klima. Je to tak?
Vokoun: „Myslím si, že se to až moc přeceňuje.“
Nemá to až takový vliv?
Vokoun: „Podle mě ne. Ani v dobrém, ani ve špatném. Když už se někdo dostane do NHL, tak každý ví, o co jde. Protože je hrozná konkurence. Všichni jsou profesionálové, dokážou se připravit na zápas. Ať je venku plus třicet, nebo minus dvacet. Jasně, asi je to lepší, co se týče rodiny. Hlavně u starších hráčů se říká, že když je spokojená manželka, je spokojený i manžel. (usměje se) Takže v tomhle směru to možná pomáhá. Ale těžko si někdo řekne, že jenom kvůli tomu, že venku svítí, nebo nesvítí slunce, někdo vypustí zápas. Spíš se dřív stávalo, že ostatní týmy, když přiletěly na Floridu, to tady podcenily. Ale to už neplatí. Všichni vědí, že se s Panthers musí počítat, výsledky mluví za všechno.“
Dvořák: „Možná to v něčem pomáhá. Podívejte se na Jardu, jak se neustále usmívá… Ale teď vážně – zase nechci, aby to vyznělo, že je v tom zásadní význam. Voky to říká správně. Každý je profík, připraví se kdekoliv. Je však pravda, že pro rodinu je to lepší, děti mohou lítat venku. A je rozdíl, když se vrátíte odněkud z tripu, kde jste deset dní zavření na hotelu nebo v hale, a potom zas musíte být doma, protože venku jsou třicetistupňový mrazy. To časem může unavovat. Tady je to jiný. Zase to ale není tak, že počasí vyhrává nebo prohrává zápasy.“
Na Jágrovi je ale vidět, že mu to očividně svědčí.
Dvořák: „To jo. On je takový typ, hodně trénuje. A když se potom může zrelaxovat v bazénu, je to velké pozitivum.“
Jak často se dostanete na zápasy Panthers?
Vokoun: „Trénuju děti, takže jsem s hokejem neustále spjatý, každý den jsem na zimáku. Takže to není tak, že bych chodil na každé utkání, to ne. Kouknu spíš v televizi, na třetinu, na dvě. Abych měl přehled. Stejně jako o českém hokeji. Všechno sleduju, ale jsem radši s dětmi, sám se tam nehrnu. Podívám se na gauči, mám to kousek do ledničky.“ (směje se)
Dvořák: „A jsme u toho hlavního důvodu!“
Vokoun: „Když přiletí známí, určitě je na hokej vezmu, je to pro ně zážitek. Ale já už to beru jinak.“
Dvořák: „Mám mladýho, který hokej hraje, takže s ním občas zajdu. Hlavně o víkendech.“
V týmu jste strávil celkem devět let, takže pouto nejde jen tak přetrhnout.
Dvořák: „To ne, někdy zajdu si popovídat i s maséry. Je vždycky příjemný, když vidím lidi, s nimiž jsem trávil takovou dobu. Nebo když potřebuju pro kluka nabrousit brusle, dám to jim. Staré známé vždycky rád uvidím.“
