Dvakrát mu dali přičichnout a zase ho vrátili na farmu. Od února však patří ke stálicím Dallasu, povýšil do třetího útoku a nastupuje s Antoinem Rousselem a Alešem Hemským, u kterého dokonce bydlí. „Cítím se jako doma,“ pochvaluje si Radek Faksa v rozhovoru pro Sport. Zkušenější krajan mu hodně pomáhá i na ledě. Na první gól v play off mu minulý čtvrtek taky přihrával on.
Od Aleše Hemského to byla šikovná přihrávka, co říkáte?
„Hemák to vypíchl, Antoine (Roussel) byl ještě v útočném pásmu, ale neuvěřitelně rychle skočil na střídačku. Za to by zasloužil taky asistenci, jak tam vletěl a celou akci zachránil. Jinak by to byl ofsajd. Já jsem též uvažoval, že půjdu střídat, ale všiml jsem si, že bych ještě mohl dostat nahrávku. Hemák puk zavezl a hezky mi to poslal. Pak jsem už jen vystřelil na lapačku a spadlo to tam.“
Zápas jste tím rozhýbali, stejně tak ten druhý, kdy se skákavá přihrávka Hemského odrazila od Rousselovy nohy do zad gólmana Minnesoty a skončila v brance...
„I takové góly k hokeji patří. Minnesota hraje hrozně urputně, hlavně kolem branky, blokují střely. Fakt se proti nim těžko prosazuje. Mají dobrou obranu. Bylo skvělé, že nám to tam v obou zápasech spadlo a trošku nás to posunulo dál.“
VIDEO: Faksa už má na kontě jeden vítězný gól
V poslední době máte pořád odjištěno, za sedm utkání jste dal čtyři ze svých celkem šesti gólů. Čemu za to vděčíte?
„Šance jsem měl celou sezonu, ale až v posledních zápasech to tam párkrát spadlo. Posledních asi dvacet utkání jsem nastupoval právě s Rousselem a Hemákem, což je super hráč. Podrží puk, pěkně nahraje, vymyslí akci. Je radost s ním hrát. Taky má hodně zkušeností, může mi v mnohém pomoct, popovídáme si česky, což je taky super. Navíc mě vzal k sobě domů, asi měsíc u něj bydlím. Je to mnohem lepší, než kdybych musel být v hotelu. S manželkou jsou ke mně hodní, mám přítelkyni Kanaďanku, takže u nich žijeme oba.“
Vaše formace, zdá se, skvěle funguje. Jak vás vůbec dali dohromady?
„Myslím, že se zrovna někdo zranil a mě posunuli do třetí lajny. Už jsem tam zůstal.“
Myslíte, že se po dvou návratech na farmu změnilo i vaše postavení v týmu?
„Těžko říct. V Dallasu není nic jistého. Máme nabitou sestavu, k tomu ještě pátou lajnu, která ani nehraje. Je plno, taky se po zranění vrátil Tyler Seguin.“
Seguinův návrat do sestavy se ovšem mohl dotknout spíš jiných hráčů a ne vás, který jste brán spíš jako obranář. Souhlasíte?
„Během Seguinova výpadku se někteří hráči posunuli, i já jsem v každém zápase dostával víc prostoru, větší icetime. Trenér mi věřil, posílal mě na důležitá vhazování. To hodně pomůže i psychicky a mně samotnému vyhovuje, když hraju víc a zůstanu v tempu. Jako asi každý. Cítil jsem důvěru, těch posledních dvacet zápasů nás stavěli většinou proti nejlepším lajnám soupeřů. Procházeli jsme těmi nejtěžšími testy, třeba v zápasech s Chicagem jsme hráli proti Toewsově lajně, proti Nashvillu zase na Johansenovu. Byla to obrovská škola.“
Crosby ? To je nepopsatelné
Kdo z nich je nejmíň snesitelný jako soupeř?
„Těžko říct. Ale Nashville předvádí nepříjemný hokej, mají hodně šikovných, velkých hráčů. St. Louis taky, těžko se proti nim prosazuje. A hned na začátku, v mém třetím zápase, jsme hráli s Pittsburghem. Nastoupit proti někomu jako Sidney Crosby, to bylo prostě nepopsatelné! Vždycky když jdu na vhazování, podívám se, kdo proti mně stojí. Kolikrát se mi ani nechce věřit.“
Jak se cítíte, když je pak třeba oberete o puk a ukážete, že jste lepší?
„Super pocit! Na buly si musíte dávat bacha, protože tihle hráči to umí, jsou zkušení, taky rozhodčí jsou na mladé trochu přísnější. Staré nechají, aby si na vhazování mohli víc dovolit.“
Dělají vám i sviňárničky?
„Jak kdo. To víte, že zkoušejí člověka vyprovokovat, seknout nebo něco takového.“
Zrovna Crosby tohle dělá, že?
„No, hodně. Ještě Koivu z Minnesoty, proti kterému teď hrajeme v play off. A taky Johansen.“
Změnil se váš život tím, že zůstáváte nahoře v NHL?
„Jsem klidnější. Mám už něco odehráno, víc si dovolím, nepanikařím. A určitě mi pomohlo, že mě Aleš Hemský vzal k sobě. Cítím se jako doma. Je to jedno s druhým. Ale jak říkám, určitě nemám ještě nic jistého, musím bojovat, protože máme spoustu dobrých hráčů a konkurence je velká.“
Co hvězdy jako Jamie Benn a Jason Spezza? Žijí s týmem, nebo se drží spíš svého?
„Jsou to parádní kluci. Jako tým držíme při sobě, ale jiné to je, když hrajeme doma, a jiné na tripech. Je jasné, že se snaží věnovat rodinám, protože moc času na ně přes sezonu nemají, jsme pořád pryč. Taky máme společné večeře, na tripech jsme spolu ovšem víc, zajdeme i do kina. I tihle kluci pomůžou. Patrick Sharp získal třikrát Stanley Cup, v play off odehrál přes stovku zápasů. Takže než to vypuklo, ptal jsem se ho, jaký se v play off hraje hokej. Každá rada od lidí jako on, každá maličkost je cenná do budoucnosti a do života. To je nezaplatitelné.“
Vy ale taky už s play off zkušenosti docela máte, předloni jste s farmářským týmem Dallasu získal Calder Cup za vítězství v AHL...
„Tam jsem si to osahal, hrál každý zápas. Už jsem trochu věděl, co můžu čekat. Jenže tohle je NHL. Nejlepší hráči světa.“
Byl jste před play off nervózní?
„Trochu jo. Nevěděl jsem, co od toho čekat. Při prvním zápase jsem byl zrovna v zahajovací sestavě. Takže jsem vyjel na led a viděl skoro dvacet tisíc lidí s ručníky v rukou, potom zhasla hala a zpívala se hymna. Trochu jsem se třepal, nepopsatelný pocit.“
Čím to z vás spadlo?
„Vždycky je pro mě důležitých prvních pár střídání. Když mi vyjdou, cítím se pak dobře. Měli jsme hned na začátku pár šancí a taky ten gól na začátku druhé třetiny mi hodně pomohl.“
Dallas má vysoké ambice, ale proti jiným týmům jako Chicago je přece jen trochu podceňovaný. Myslíte, že to je výhoda?
„Určitě. My se snažíme přes takové věci přenést, držet se svojí hry. Je jasné, že třeba budeme prohrávat, něco se nebude vyvíjet, jak bychom si představovali. Ale musíme zůstat u toho, co jsme dělali celou sezonu a co nás dovedlo k titulu v Západní konferenci. Měli jsme výborný závěr základní části, z posledních jedenácti zápasů deset vyhráli. Bojovali jsme se St. Louis o prvenství v konferenci, chtěli to urvat a to se nakonec povedlo.“
V sérii s Minnesotou vedete 2:0, dopřáli jste jí jediný gól, sami dali šest. Všechno odstartovala vaše trefa. Nechal jste si vůbec puk za svůj první gól v play off?
„A víte, že ani nevím? O to se vždycky starají kustodi. Nemám potuchy, jestli ho tentokrát vůbec vzali.“
Ptám se proto, že po zápase jste házel puk někomu do hlediště...
„Diváci vždycky začnou klepat o sklo a něco chtějí. Dívám se a pokud je tam nějaké dítě, tak mi prostě nedá mu puk nehodit, když o něj prosí. Představím si sám sebe, jak jsem byl malý. Kdyby někdo takhle hodil puk mně, tak bych z toho byl celý rok šťastný.“
