Inkasoval hit, spadl na mantinel a zlomil si dva obratle. Andrej Nestrašil (25) na konci února vylekal české fanoušky. Kvůli vážnému zranění mu lékaři nebyli schopni zaručit, jestli si ještě někdy hokej zahraje. Rentgeny osm týdnů po úrazu ale ukázaly, že se páteř hojí dobře. Nestrašil už začal s rehabilitací a chce stihnout začátek nové sezony. „Mám na devadesát procent vyhráno,“ říká útočník Caroliny v rozhovoru pro Sport.
Zdánlivě banální hit, který Andrej Nestrašil inkasoval od torontského útočníka Nazema Kadriho, vyvolal jen obavy. Útočník Caroliny si při něm zlomil dva obratle, měl strach o svou budoucnost. Osm týdnů po zranění přicházejí z Ameriky dobré zprávy. Český hokejista začal s náročnou rehabilitací a vše směřuje k tomu, aby na podzim zase vlétl na led. Když ne Světový pohár, chce stihnout alespoň začátek sezony NHL. „Chci dělat víc a víc, fyzioterapeuti mě musí brzdit,“ říká.
Jak se tedy cítíte dva měsíce po vážném úrazu?
„Jsem na tom dobře! Poslední dva týdny už rehabilituju, psychika jde hodně nahoru. Docela jsem to zvládal i předtím, ale na posledních rentgenech mi lékaři oznámili, že to začíná dobře srůstat. Navíc jsem konečně mohl začít něco dělat. Provádíme s fyzioterapeutem různá cvičení, mám sestavy na každý den. Dvě a tři hodiny rehabilitace, další čtyři musím být ve speciální ortéze, která posiluje růst kostí. Dohromady mám sedm hodin denně co dělat. V úterý jdu na další rentgen, už se těším na výsledky.“
VIDEO: Podívejte se na zranění Andreje Nestrašila
Jak náročné pro vás rehabilitace jsou?
„Sice chodím i do bazénu, ale musím mít vodu až po krk, aby zátěž pro páteř byla minimální. Udělám třeba třikrát deset dřepů, do toho musím zapojovat břišní svaly, které mi páteř chrání. Je to takové pomalé. Navenek to vypadá, že toho dělám hodně, jenže já jsem zvyklý být každý den hodinu v posilovně a hodinu a půl na ledě, kde se potím. Takže si musím pořád připomínat, že i teď něco dělám. Občas totiž z toho nejsem vůbec unavený, přitom to jsou důležité cviky, abych mohl postoupit o level výše a dělat i náročnější věci.“
Odpusťte, ale na fotkách, kde ležíte na zemi a cvičíte, to vůbec nevypadá, že jste měl v podstatě zlomenou páteř.
(směje se) „To už jsem byl trošku v progresu! Když jsme spolu dělali první rozhovor hned po zranění, všiml jsem si, že se lidé v diskuzích divili, že jsem k doktorům přišel po zápase po svých, když jsem říkal, že se vůbec nemůžu hýbat. Já chodit mohl, ale úkolem bylo jenom ležet, aby páteř odpočívala. Nicméně tím, jak jsem jenom ležel, mi opadávaly svaly. Svalstvo i šlachy zatuhly, neměly žádný pohyb. Nemyslím chůzi, myslím pohyb, na který bylo tělo zvyklé. Když jsem cviky, na které se ptáte, začal dělat poprvé, zvedl jsem nohu jenom do úhlu asi pětačtyřicet stupňů. To je hrozná bída! Musím teď proto tohle cvičení dělat denně. Za ty dva týdny jsem to trošku vytáhl, na nějakých sedmdesát až pětasedmdesát stupňů. To je cíl, ke kterému se musíme dostat, abych se mohl v rehabilitaci začít posouvat dál a dělat i těžší věci.“
Omezuje vás ještě nějak bolest?
„Cítil jsem ji jenom první dva dny. V tom je tohle zranění nejhorší. Musím na sebe být opatrný, i když mě nic nebolí. Je to zvláštní pocit. Když dostanete koňara a pak si na nohu stoupnete, zabolí a pro hlavu je to signál, že nemáte nic dělat. Já žádné takové signály nemám, takže je to hodně o trpělivosti. Když mi řekli, že prvních osm týdnů skoro nic nesmím dělat, musel jsem vydržet. Přitom jsem si říkal: Ty jo, dyť bych se už klidně mohl protáhnout… Nemohl. Přitom bolest spojenou s těmi zlomenými obratli fakt nemám žádnou.“
Omezuje vás tedy teď to zranění nějak, nebo se vám život vrací do normálu?
„V některých pohybech by mě to samozřejmě bolelo. Mám třeba pořád zakázáno se předklonit. Takže si pořád sám nenavleču ponožky. Když jdu do bazénu a nasazuju si trenky, trvá mi to. Musím na sebe nasoukat. Nejprve jednu nohu, pak druhou…Tuhle jsem se ptal fyzioterapeuta, jestli budu moct začít příští týden plavat, když snímky budou dobré. Myslel jsem, že plavání je sport na posílení celého těla, a zvlášť na ty záda. Řekl mi ne. Nejdřív budu muset ve vodě jen běhat na páse. Tlačím na ně, abych mohl dělat víc a víc, jenže oni mě brzdí. To je správné. Musím být opatrný.“
Prvních osm týdnů po zranění jste musel pouze ležet v posteli. Jak jste to zvládal?
„Bylo to náročné. Na druhou stranu jsem psal tátovi, aby mi poslal knížky. Přišly asi během tří dnů, zhruba patnáct knížek. Měl jsem konečně taky čas na něco jiného, deset už jsem jich přelouskal a zbytek ještě zvládnu. Viděl jsem taky asi sto padesát filmů, takže… Zabavil jsem se.“ (směje se)
Dá se říct, že se vaše zranění hojí podle plánů?
„Dokonce možná i lépe! Přitom po prvních rentgenech jsem byl trošku skeptický. Po dalších už ale byli lékaři nadšení a říkali, že je to super. Uvidíme, co mi řeknou teď v úterý. Já už chci jet na léto domů do Česka a trénovat tam s lidmi, se kterými běžně trénuju. Ale jsme tady domluveni tak, že dokud budu muset chodit na rentgeny, zůstanu v Americe. Snad budou další snímky lepší, abych mohl začít rehabilitovat ještě víc. Na konci příštího měsíce už bych chtěl odletět do Prahy, abych už měl červen, červenec a srpen běžnou přípravu na sezonu.“
Takže vám operace nehrozí? I taková varianta na začátku byla.
„Pochopil jsem, že docela důležité byly poslední rentgeny. A ty ukázaly, že se všechno hojí dobře a že mám snad na devadesát procent vyhráno. Taky se mohlo zjistit, že se to nehojí vůbec, a v tom případě by mě operace čekala. Mám teď z toho dobrý pocit.“
Je pořád reálná myšlenka účasti na Světový pohár?
„No… A kdy že vlastně začíná kemp?“
Na začátku září.
„Tak uvidíme. To víte, že bych rád jel. Ale nevím, jak funguje nominace, a kdybych se do ní dostal, jestli by mě mohli třeba dva týdny před turnajem vyměnit za někoho jiného, kdyby to prostě nešlo a já nemohl. Taky rozumím tomu, že jsou kluci, kteří hráli nebo pořád ještě hrajou a v nominaci nejsou, takže jim trenéři budou věřit víc, protože byli vytížení, kdyžto já poslední dva měsíce ležel.“
Mrzí vás to teď o to víc, když jste k účasti na mistrovství světa i Světovém poháru měl i podle trenérů hodně blízko?
„Já tomu fakt rozumím, že se tam možná nedostanu. Na druhou stranu mě to samozřejmě mrzí. Když jsem si přečetl, že mě všichni trenéři v nominaci měli a byla velká šance dostat se dokonce už mezi prvních sedmnáct jmen, bylo to super. Prostě úžasné. Ještě před dvěma lety se mi o tom ani nesnilo. Vím, že jsem od toho byl krůček, Kála (Jiří Kalous, asistent reprezentačního trenéra) navíc za mnou byl v Torontu, když se mi to stalo. Viděl jsem se s ním den předtím. (přemýšlí) Kdybych se hojil superdobře, moc rád bych jel. Ale upřímně, nevidím to moc růžově.“
Asi i proto, že trenéři musí nominaci oznámit už v červnu, že?
„No, to je další věc. Bylo by to určitě fajn, ale pro mě je teď čas hrozně důležitý. Já, ani doktoři nedokážeme říct, jestli bych byl na turnaj ready. Sezona NHL pak začíná tři týdny po tom, a kdo ví, ty tři týdny pro mě mohou být hodně důležité. Třeba je budu potřebovat k tomu, abych se dostal do formy, v jaké jsem letos byl.“
Hlavně asi musíte pamatovat i na to, abyste si zranění nějak neobnovil.
„Právě, to je pro mě nejdůležitější. Na Světový pohár bych chtěl, ale teď je pro mě fakt na prvním místě zdraví.“
Jaká je po zranění vaše pozice v Carolině? Hurricanes hned po vašem úrazu vzdali boj o play off, zbavili se kapitána Erika Staala, chystají přestavbu týmu. Počítají s vámi?
„V čemkoliv potřebuju, v tom mě podpoří. Byl jsem na klasických posezonních pohovorech, mluvil jsem s manažerem i trenérem. Pro Carolinu tohle bude důležité léto. Stejně tak bude důležitá celá sezona pro manažera i trenéra, kterému končí smlouva. Tlak bude velký, ale mluvil jsem s ním. Nabyl jsem z toho takový pocit, že si naši lajnu fakt oblíbil.“
ANDREJ NESTRAŠIL
Narozen: 22. února 1991 (25 let) v Praze.
Pozice: útočník
Klub: Carolina Hurricanes
Kariéra: Slavia Praha (2004-08), Victoriaville/QMJHL (2008-10), P. E. I./QMJHL (2010-11), Toledo/ ECHL (2011-13), Grand Rapids/AHL (2011-14), Detroit/NHL (2014)
Bilance v NHL: 109 zápasů, 43 bodů (16+27)
Aktuální sezona: 55 zápasů, 23 bodů (9+14)
Největší úspěchy: Calder Cup pro vítěze AHL s Grand Rapids (2012-13)
očima trenéra Jiří Kalous asistent reprezentace
"Když jsem to viděl, zamrazilo mě „Byl to nešťastný souboj. Takových měl Andy jenom v tom zápase předtím spoustu. Sám mi pak říkal, že stejných svede stovky. Bohužel se nešťastně dostal do pozice, kdy byl zády ke hrazení a hráč ho trefi l. Nevypadalo to dobře, a když jsem viděl, jak ležel na ledě, tak mě zamrazilo. Měl dva zlomené obratle, znělo to děsivě. Mluvil jsem s ním ještě v noci po zápase, protože mi volal hned z nemocnice a říkal mi postupné prognózy. Byl jsem v Torontu za ním kvůli mistrovství světa i Světovému poháru a strašně mě mrzelo, co se mu stalo, protože podával výborné výkony. Bohužel i to k tomu hokeji patří. Nechci předbíhat, jestli stihne Světový pohár. Bylo to tak vážné zranění, že nemá cenu řešit, co bude nebo ne. Nejdůležitější je, aby byl Andy zdravý a mohl se vrátit k tomu, co má rád. To je podstatné. Jeho zdraví je teď jednoznačně na prvním místě.“
