Miroslav Horák
26. července 2016 • 10:00

Mrázek o Detroitu: Tým ještě není postavený tak, jak by měl

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Od smutné fotky ke slovenskému snu: Česko je pragmatičtější, říká Smetana
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Pokud dnes letíte do Toronta, na palubě potkáte i Petra Mrázka. Ne snad, že by si uvažovaná brankářská jednička pro Světový pohár potřebovala osahat prostředí v dějišti podzimní show, tady půjde o něco jiného. O tvrdé hájení vlastního byznysu. Gólmana Detroitu čeká arbitrážní řízení kvůli určení platu. A to často bývá drsný duel, na nějž účastníci vzpomínají desítky let... „Řeknu si svoje,“ netají 24letý brankář s obrovským potenciálem.



Poslední víkend před cestou do Kanady strávil v maximálním nasazení. V rodné Ostravě Petr Mrázek dával mladým klientům hodiny v rámci své brankářské školy, od rána piplal své eventuální následníky. Pozítří mu před nezávislým soudcem začíná soukromá mise. O budoucí finanční podmínky v klubu Red Wings. I když, stále zbývá prostor nepříjemnou arbitráž odklidit z cesty. „S mými agenty rozhodně neustoupíme, půjdeme si za tím, co chceme,“ vzkazuje.

S jakou letíte do Toronta?
„Zatím to vypadá, že mě arbitráž nemine. Uvidíme, co mě čeká po příletu. Není vyloučeno, že se na smlouvě domluvíme dříve a soudu se vyhneme. Ještě ve středu ráno můžeme kontrakt s Red Wings uzavřít, vím, že Kenny Holland (generální manažer) nemá arbitráže rád. Ale já se jí nebojím, jednou za život se to jistě dá vydržet.“

Arbitráž vyžaduje obzvlášť pečlivou přípravu, neboť plat vám přiřkne člověk, který nemívá o hokeji nejmenší ponětí, maximálně jako fanoušek. Připravoval jste se důkladně?
„Ano, s mými zástupci jsem v úzkém kontaktu, takže vím, že mají vše do detailu propracované a jsou připraveni reagovat na všechno možné. Doufám, že to dopadne dobře. V ideálním případě, že se dohodneme ještě před arbitráží.“

Aby klub dosáhl co nejmenších výdajů na mzdu, přesvědčuje soudce, že hráč v podstatě nic neumí a v klubu se ocitl zvláštní náhodou. Jste na nevlídné zacházení připravený?
„Z doslechu vím, že je to velmi osobní… Nevím, těžko soudit předem, když nemám tu zkušenost. Strachem však netrpím, s obavami do toho nepůjdu. Vím, že Detroit půjde proti mně, ale i já si řeknu svoje. Musíme to brát jako byznys.“

Ovšem, ne každý vstřebá vyšponované emoce…
„Chci být nad věcí, mluvit popravdě a prezentovat svůj vlastní názor. Třeba o tom, co se dělo předtím, než jsem se napevno usídlil v Detroitu.“

Spatřujete výhodu v tom, že vás Red Wings poslali k arbitráži a nikoli vy sám?
„Ano, v tom jistá výhoda je a právo na odevzdání se do rukou arbitráže budu mít příště pouze já. A když to udělám, stanu se po roce volným hráčem bez omezení. Co vím, tak jsem letos jediný hráč, kterého poslal k arbitráži klub, může to být plus do budoucna.“

Stejně je to zvláštní. Před nedávnem GM Holland veřejně vyhlásí, že jste novou jedničkou Red Wings a teď vás posílá k arbitráži. Nečekal jste mnohem snazší tvorbu smlouvy?
„Je to zkrátka byznys, manažeři se snaží podepsat hráče za co nejméně peněz. Já si s mými agenty řekl, že rozhodně neustoupíme, půjdeme si za tím, co chceme. Detroit po mně loni vyžadoval nějaké úkoly, ty jsem podle mě splnil, nemám se čeho bát a nevidím důvod, proč se nebít o co nejlepší podmínky. Ať je to klidně osobní, ale celá ta arbitráž by neměla mít vliv na to, že budu za Detroit chytat jako první gólman. Pojede se dál.“

Petr Mrázek z Detroitu předával své zkušenosti v brankářské škole
Video se připravuje ...

Tušíte, čeho se bude týkat obhajoba Detroitu?
„Jejich papíry uvidím před projednáváním, tam se vše dozvím. A oni dostanou do ruky naše argumenty. I tohle občas pomůže k tomu, že se arbitráž zruší a obě strany se domluví před ní.“

Odhadnete, jak reálné jsou možnosti vyhnout se celému divadlu?
„V pátek se Chris Kreider domluvil s Rangers tři minuty před plánovaným vstupem do soudní síně. Takže ano, pořád ta možnost zůstává a do poslední chvíle se může stát všechno.“

Nakolik sledujete letní dění v Detroitu, především pak odchod Pavla Dacjuka do Petrohradu?
„Bude to nesmírně těžké. Osobně mě hodně mrzí, že Pavla nedokázali udržet a nenabídli mu podmínky, které by ho v Detroitu udržely. Myslím tím i hráče, které by měl mít po ruce. Já jsem nikdy lepšího hokejistu neviděl, bude to pro nás obrovská ztráta. Pavel je naprosto výjimečný hráč, originál, žádný další podobný hokejista už nepřijde. Přezdívka Magic Man k němu sedí dokonale. Kdoví, co všechno mělo vliv na jeho sbohem, to už se asi nedozvíme. Celkově mám pocit, že mančaft zatím nemáme postavený tak, jak by měl v sezoně vypadat.“

Na Světový pohár pojedeme jako tým

Kvůli nedořešené smlouvě asi nemáte v hlavě prostor dumat nad Světovým pohárem, že?
„To je pravda, spíš řeším věci, které se táhnou už řadu týdnů.“

Jste v kontaktu s parťáky Neuvirthem a Pavelcem, anebo si každý jedete svoje?
„Když se někde v Praze potkáme, vždycky pokecáme. Ale neřešíme mezi sebou, kdo by mohl, nebo neměl chytat. Do Toronta pojedeme jako tým a budeme si to tam chtít užít. Jinak, většinu času trávím tady, takže se častěji potkávám spíš s Ondrou Palátem.“

Bývalý trenér národního týmu Josef Augusta před týdnem prohlásil, že mu nominace brankářů nesedí, trojice gólmanů z NHL podle něj může přinést zbytečné pnutí. Váš pohled?
„Můj názor je jiný. V dnešní době je to možná jinak než dřív. Jedeme se silnou trojkou, přitom platí, že stát se může všechno a do hry mohou jít nakonec všichni. Je to krátký turnaj, rozhodující bude momentální forma. Nic nepřivolávám, ale může dojít na zranění a pak se každý gólman se zkušenostmi z NHL bude o to víc hodit.“

Přes léto trénuje mladé naděje

Tady na vaší brankářské škole se zase hodí vaše rady ctižádostivým klientům. Je vidět z vašeho přístupu, že vás tahle pedagogika baví…
„Určitě ano. Ale nejsem na to zdaleka sám, máme tu trenéry, co se o kluky výborně starají. Věřím, že se naše výuka klukům líbí a něco si z ní vezmou. V minulosti jsem jezdil na podobné kempy, ale o jejich fungování jsem měl trochu jinou představu, proto jsem se rozhodl s kamarádem Pavlem Dřínovským, že zkusíme rozjet vlastní projekt a pod mým jménem.“

Jiná představa spočívá v tom, že se věnujete méně gólmanům, než mívají jinde?
„Ano. Dali jsme si jasný cíl, že jich vezmeme pouze dvacet, pro nás je zásadní kvalita tréninku, individuální přístup. Větší počet je kontraproduktivní. Uvažovali jsme o dalším zeštíhlení, na osmnáct, na patnáct kluků, rozhodneme se před příští akcí v dalším roce, až si tuhle vyhodnotíme.“

Měl jste ve svém věku okolo jedenácti patnácti let podobné možnosti?
„Spíš jsem jezdil na týdenní kempy, společně s Honzou Strmeněm, který je teď v Chomutově. Bývalo tam více gólmanů, ten týden býval dlouhý. I proto volíme kratší, o to intenzivnější kempy. Nikomu netvrdíme, že je za tři dny všechno naučíme, ale klukům rozhodně ukážeme, jak si myslíme, že by se měli po celý rok připravovat. Jak na ledě, tak na suchu. Proto jsme tu měli i známé kondiční trenéry.“

Souhlasíte, že mimo klasické tréninky hráče často nic dalšího nečeká a bývají zanedbaní?
„Určitě. Někteří kluci mívají problémy s pohybem, orientací na ledě, kterou odstraní jen přidanou individuální prací. Mrzí mě, že spousta kluků zapomíná třeba na strečink, přitom jde o nezbytnou součást přípravy, na gymnastické věci. S mým někdejším trenérem panem Bolkem jsme ve Vítkovicích pořád pracovali v tělocvičně, skákali přes bedýnky, hokejky, dělali stojky, kotouly… Pilovali jsme všestrannost, což dnes schází. Spoustě kluků chybí správná koordinace pohybu, na ledě i na suchu. Pak se to projevuje na jejich bruslení. Dívají se pod nohy, přitom mají sledovat puk. Což je špatně, všechny pohyby musí mít zautomatizované, zkoordinované, hlava pracuje zároveň s nohama, nikoli odděleně.“

Cvičení jsou především z vaší hlavy?
„Dali jsme je společně dohromady. Například jeden z mých kolegů na reprezentačním kempu v Kravařích vysledoval, s čím měli někteří brankáři potíže, a tak jsme se tomu tady věnovali. A některá cvičení děláme v Detroitu dodnes.“

Nominace na váš kemp kvůli velkému zájmu probíhá sítem, zjišťujete si, o koho jde?
„To k tomu patří, zjišťujeme si informace přes kluby a trenéry, jak kdo a kde chytá. Na to dbáme. Řada kluků tady vypadá výborně, jsme maximálně spokojení, s jakou vervou do toho jdou. Někteří jsou už i členy reprezentační šestnáctky nebo sedmnáctky. U menších je to logicky těžší. Budeme rádi, pokud někteří jedenáctiletí kluci přijdou zase za rok a my uvidíme jejich pokroky. Nedostatků je tam samozřejmě povícero, ale to je v tomto věku logické. Když kluci budou makat, mohou to někam dotáhnout. Za všechny bych jmenoval Honzu Škorpíka, reprezentanta šestnáctky, ten to v sobě evidentně má, technicky je vybavený velmi dobře. A co je důležité, má to srovnané v hlavě. Bere si rady trenéra k srdci a na obou našich letních kempech předvedl nejlepší práci.“

V klubech můžou být brankáři zvyklí na odlišné metody, narážíte někdy na jiné názory?
„Občas ano, pak o tom diskutujeme. U některých mladších brankářů to beru, ale když pak vidím u starších špatný návyk a vím, že by mohli něco dělat jinak a lépe, jednoznačně jim to řeknu. A zajímá mě jejich zpětná vazba. Kolikrát pak slyšíme, že tomu věří a že to řeknou svému trenérovi v klubu. Ale to je na nich. Před kempem jsme si tady se všemi trenéry ujasnili, jakou cestou půjdeme a tou kluky zaměstnáváme.“

Okolo čtrnáctého patnáctého roku přichází zlomové období, spousta talentovaných hráčů shoří na pubertě. Poradíte, jak tyhle časy přežít?
„Naši mi v tomhle pomohli. Taťka hrál fotbal, mamka také sportovala, sestra se věnovala latinskoamerickým tancům. Základ byl dán v rodinném prostředí, od začátku jsem jasně věděl, co chci a šel si za tím. Moc jsem neblbnul. Jakmile jsem někam večer šel, tak to celé probíhalo podle hesla všeho s mírou. Tohle období je hodně důležité překonat bez újmy.“

Pro stovky českých teenagerů s betony na nohách jste velkým vzorem a inspirací. Co jim radíte?
„Makat, na nic se nevymlouvat, jít do všeho naplno, dávat práci maximum, mít před sebou cíl a za ním jít. Pokud slevíte z nároků a budete si myslet, že to přijde samo, spálíte se. Vlak vám může ujet už ve čtrnácti v patnácti, a pokud se tak stane, už ho nechytíte.“

Mottem vaší školy je heslo: Kde je vůle, tam je cesta. To je z vaší hlavy?
„To je heslo trenéra Romana Andryse, který v Detroitu vede mládežnické týmy Jimmy John´s. Jednou v Detroitu to pronesl před Pavlem Dřínovským a ten se toho chytil. Já s tím mottem bezvýhradně souhlasím.“

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud