5. prosince 2016 • 22:00

Sonda mezi trenéry NHL. Někdy je to jako žvýkat sklo, říká jeden z nich

Autor: mto
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Už je to týden ode dne, co Florida vyhodila trenéra Gerarda Gallanta a nahradila ho Tomem Rowem. To on je teď tím, na koho je tlak. Nechtěný kouč pomalu mizí z titulků novin a minimálně na nějaký čas o něm nebude tolik slyšet. Nebo ne? Jaké to vlastně je, být vládcem střídačky, kterému jsou silou utnuty jeho pracovní povinnosti? „Musíte si zvyknout na to, že jste nenáviděn," řekl jeden z trenérů.



Když všechno funguje, je to skvělé. S každou další výhrou přichází všestranné uznání, v kabině je dobrá nálada, okolí je plné superlativů. A potěší i hodně slušná gáže. Ale když se nedaří, je to fuška. „Někdy je to jako žvýkat sklo," sdělil hořce další kouč.

Trenérská pozice není snadná. Nejen, že jeho autorita musí být taková, aby zvládl partu dospělých chlapů, jejich ega, osobnosti a nálady, ale musí si také rozumět s vedením, neustále odpovídat na často se opakující dotazy novinářů a musí být stále připraven na to, že se po něm při prvním neúspěchu bude vozit kdejaký nespokojený příznivec mužstva. Obzvlášť v dnešní době plné sociálních sítí. Jenže...

„Vztahy, které fungují mezi hráči i zbytkem týmu, vás skutečně naplňují," řekl pro SportsNet jeden z tázaných koučů, který si nepřál být jmenován. „Něco takového se nedá zažít pokud nejste hráč. A hned po hraní je trénování to nejlepší, co se dá dělat," dodal.

A to je přesně ono. To je ten bod, který tlačí muže po svléknutí dresu do sak s kravatou. Proto chtějí stát na střídačce a mají zájem o práci, která je daleko víc psychicky náročná. Když totiž hokejista odehraje zápas na 100% a jeho tým prohraje, může být spokojen aspoň se svým výkonem. U trenéra to tak nefunguje.

Gerard Gallant po zápase v Carolině už nebyl součástí týmu
Gerard Gallant po zápase v Carolině už nebyl součástí týmu

„Přesto je tohle ta nejlepší práce na světě," myslí si kouč Paul Maurice, který v tuto chvíli vede Winnipeg, ale předtím byl v kariéře dvakrát vyhozen z lavičky Caroliny.

Maurice byl jediným ze dvanácti mužů, jenž průzkum pro SportsNet absolvovali, který odkryl své pravé jméno. Ostatní, někteří stále aktivní, jiní už ne, pouze poskytovali svůj pohled na věc. Jasně bylo vidět, že co člověk, to osobnost.

Zatímco jeden tvrdil, že na vyhazov nezvládl ani myslet kvůli neustálé snaze se zlepšovat, další říkal, že s každou další porážkou se víc a víc uzavíral. Většina si ale stála za tím názorem, že není nic lepšího, než se ráno probudit po vyhraném utkání.

A to je právě ono. Být součástí týmu, cítit se jako jeden, to chce stejně jako hráč i každý trenér. To je ta prázdnota, kterou cítí, když je nečekaně odvolán z neúspěšné mise. Zároveň může být šokující sbohem inspirací. „Vždycky když mě vyhodili, chtěl jsem hned při další šanci okolí ukázat, že dát mi padáka byl špatný krok," řekl trenér, který má své jméno vyryté na Stanley Cupu.

Přesto jsou i lidé, pro které je tahle práce těžší, než pro samotného lídra střídačky. Je to rodina. „Pro ně to je vždycky složité, přitom oni se přece nikomu neupsali. Je to vůči nim hodně nefér," myslí si další trenér, který nechtěl být jmenován.

Jinak ale všichni zůstávají pozitivní, pozici šéfa střídačky v NHL by za nic nevyměnili. „Potřebujete jen tvrdou kůži a smysl pro dobrodružství," uzavřel Maurice.

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud