Tomáš Vrábel
6. prosince 2016 • 15:45

Kempný: Pocity z NHL? V Chicagu se učím, vše musím dělat třikrát rychleji

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Po Světovém poháru rozdělil fanoušky, schytal kritiku. Teď se prosazuje v NHL. Michal Kempný je členem zadních řad Chicaga, momentálně nejlepšího týmu ligy. Párkrát sledoval zápas jen z tribuny, ale většinou v sestavě Blackhawks nechybí – na kontě má už dvacet duelů. „Je to pro mě velká škola,“ přiznává 26letý bek, který do zámoří vyrazil z ruského Omsku.



Datum 12. října 2016 se mu do paměti vrylo do konce života. Tehdy Michal Kempný odehrál první utkání v NHL. Za Blackhawks. Klub, jenž vytvořil poslední dynastii v soutěži. A český bek chce být její součástí. Když onen den stál na střídačce a poslouchal americkou a kanadskou hymnu, promítla se mu v hlavě celá hokejová kariéra.

Vraťme se na začátek sezony, která vám odstartovala Světovým pohárem. Jak na něj vzpomínáte?
„Hm, nevím, jestli bych se k němu chtěl vracet. Je to pro mě uzavřená záležitost.“

Proč ne? Pár chyb tam bylo, ale těmi se člověk učí, ne?
„Samozřejmě že učí, ale potom, co všechno se spustilo v novinách a všude... Je to za mnou a myslím jen na přítomnost a budoucnost.“

Dobře. Do angažmá v Chicagu jste šel s tím, že si chcete uhrát jednocestnou smlouvu. Platí to, nebo jste to přehodnotil?
„Hlavní pro mě je, že vím, že NHL můžu hrát. To je pro mě nesmírně důležité. Odcházel jsem s velkým respektem, přemýšlel jsem, jestli v ní můžu hrát. Ověřil jsem si, že ano, což je pro moje sebevědomí dobrá zpráva. Ale co se bude dít dál, netuším. Chtěl bych získat další smlouvu, a kdyby byla jednocestná, byla by to bomba. Uvidíme.“

Jaké dojmy ve vás zatím NHL zanechala?
„Pocity mám jenom ty nejlepší. V NHL jsem odehrál dvacet zápasů, byl můj sen si tuto soutěž zahrát, tak doufám, že utkání bude co nejvíc.“

Je to opravdu tak rychlý hokej, jak se o něm mluví?
„Strašně rychlý.“

Bylo a je pro vás těžké se tomu přizpůsobit?
„Učím se každý den. Je to všechno úplně jiné, než na co jsem byl dosud zvyklý. Vše musím dělat třikrát rychleji. Třeba je tu hrozně těžké od modré čáry obstřelit prvního hráče, všichni dobře blokují. Je tu spousta věcí, na kterých jsem musel zapracovat a pracuju na nich pořád. Na gól ještě čekám, ale už bych ho taky chtěl dát.“

Co jste musel změnit?
„Ze začátku celé moje bránění, když je soupeř na puku. Byl jsem zvyklý úplně na něco jiného a v Chicagu po mně chtěli nový styl, který tu mají zažitý. Začíná to prací s hokejkou, což je na malém hřišti strašně důležitá věc. Myslel jsem, že ji používám dobře, ale tady jsem zjistil, že dělám skoro všechno špatně. (úsměv) Kvůli jiným rozměrům ledu musím pracovat i s úhly, jak soupeře bránit, kam ho tlačit a podobně.“

Nemáte na ledě trochu zamotanou hlavu, když najednou musíte přemýšlet o tolika nových věcech?
„V prvních zápasech trochu ano, ale postupně se to snažím zautomatizovat, abych nad tím nepřemýšlel.“

Nebyl to trochu šok, když jste v šestadvaceti letech zjistil, že bráníte špatně?
„Byl. Ale musím uznat, že to jsou všechno věci, které mě udělají lepším hokejistou. Proto jsem do Chicaga odešel.“

Co vás ještě překvapilo?
„Většina hráčů, i těch starších, po trénincích zůstává na ledě. Věnují se různým detailům, dovednostem a podobně. K tomu máme k ruce trenéry. To je změna oproti Česku a Rusku, tam se z ledu odchází hned, tady se pracuje dál individuálně.“

V některých zápasech jste se nedostal do sestavy. Jak jste to kousal?
„Člověk nemůže dělat nic jiného, než to přijmout jako fakt. Nezbývá nic jiného než pracovat dál. Těžké je to tehdy, když víte, že jste zahrál dobře, pochválí vás i trenéři, pak ale jdete na tribunu. To je na psychiku náročné, ale i to člověka posune dál.“

Jak se k vám tato informace dostane? Vysvětlují trenéři svoje rozhodnutí, nebo si jen sestavu přečtete na nástěnce?
„Už jsem zažil právě i to, že mi trenér řekl, že jsem odehrál dobrý zápas a v tom dalším seděl… Ale k nějakému vysvětlení nedochází, na to tu není místo. Je potřeba, aby všichni byli na pozoru.“

Právě kvůli konkurenci jste občas nehrál. Místo vás nastoupil třeba krajan Michal Rozsíval, překvapením je Švéd Gustav Forsling… Je to velká rivalita?
„To ne, ale konkurence tu je. A já ji mám rád, člověka vybičuje k lepším výkonům. Když na malou chvíli povolíte, nebo neodehrajete dobrý zápas, budou hrát jiní. Tak to je, a je to správné. Musím se maximálně připravovat na každý den. V tom je NHL výjimečná a jiná.“

Najednou jste součástí kolektivu s hvězdami Jonathanem Toewsem, Patrickem Kanem či Duncanem Keithem. Jaké to je?
„Musím říct, že to jsou strašně super lidi. I na to, jaké to jsou celebrity a hráči, tak zůstávají obyčejní. I mě ohromně potěší, když po zápase přijde Jonathan Toews nebo Duncan Keith a pochválí mě, že jsem zahrál dobře, toho si moc vážím. Strašně moc vážím. Celá naše kabina je super.“

 Kapitán Toews má přezdívku pan Seriózní. Je opravdu takový?
„Hlavně je skvělý po lidské stránce. Je to ikona celého klubu a i když je zraněný, nikdo jiný to céčko nedostane. Respekt tu má velký a je to přirozené už jen z toho, jak se chová. Když mluví, tak je ticho. Vše, co řekne, má váhu.“

Je chování těch osobností jiné než v Rusku?
„Ano. V tom, že ti hráči tady jsou osobnostmi celého města i státu. Kdykoli někam jdou, všichni je chtějí. Musí pro ně být někdy těžké se s tím smířit, ale jsou to profíci.“

Tak vy už pozornost získáváte taky, ne?
„Rozhodně ne tak, jakou má Toews.“ (smích)

Novinkou pro vás jistě jsou i mimohokejové aktivity, například halloweenská párty… Jaká byla?
„To bylo super. Bylo to pro mě poprvé, ale super. Zvlášť ty převleky.“ (smích)

Dokáže se tým odvázat?
„Jo, k tomu to je. Měli jsme uzavřenou společnost, byly s námi manželky, přítelkyně. Pár dní bylo volno, tak jsme si to užili.“



Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud