Jágr a Messier. Dvě legendy, každá z jiného těsta. Možná že právě až teď, kdy český forvard překonal kanadskou ikonu v historickém bodování NHL, se hokejové hvězdy srovnaly téměř bok po boku. „Dvě velké individuality a zároveň dva velice odlišné typy. Jak na ledě, tak mimo něj,“ porovnává Petr Nedvěd, někdejší dlouholetý spoluhráč obou ikon.
Smích náležel Jágrovi, preciznost a drezura týmu Messierovi. Petr Nedvěd měl svého krajana od samého začátku ve velké oblibě, kanadskou ikonu zprvu méně. I k ní však nakonec našel cestu. „Napodruhé jsme si sedli mnohem víc než prvně,“ vykládá hráč v rozhovoru pro deník Sport, jenž se s Jágrem potkal v Pittsburghu, v newyorských Rangers a na olympiádě v Soči, s Messierem dvakrát v Rangers.
Dá se říci, kdo z nich je větší hokejové eso? A kdo je vašemu naturelu bližší?
„Oba mají mimořádnou kariéru, Džegi má na ledě svůj styl a Messi ho měl taky. Ohledně dění v kabině jakbysmet. Bližší mi byl vždycky Jarda, to je jasný. Strávili jsme spolu několik let v Pittsburghu, to ještě neměl svoji Hokejovou rodinu a svět byl v pořádku… (směje se) Ale vážně. Šlo hlavně o mentalitu, díky ní jsme k sobě měli hodně blízko, v jednom kuse jsme se smáli a na ledě nám to šlapalo taky.“
Jágr v produktivitě předčil kompletní peloton, Gretzkyho snad ani nejde počítat mezi lidské bytosti, nebo ano?
„Z lidí téhle planety vede bodování Džegr. Gretzkyho čísla skutečně vypadají, že jsou odjinud. Když se nad tím zamyslíte, je neuvěřitelný, kam až to Jarda dotáhl. Velká škoda, že tenkrát odešel do Ruska. Přitom byl ve výborném věku. V šestatřiceti mohl nasbírat 70 bodů při hodně špatné sezoně, při dobré kolem stovky. V tu dobu měl obrovskou formu, dominoval. Teď sbírá body o poznání pomaleji. Samozřejmě je možné, že kdyby tehdy zůstal v NHL, hrál by v Rusku teď. To už se nedozvíme. Rozhodl se tak, měl k tomu důvod, ale v mých očích je to obrovská škoda.“
A co Messier? Při první společné štaci v sezoně 1994/95 u Rangers vám nebyl extra nakloněn, zato při dalším angažmá po nějakých šesti letech vás bral úplně jinak.
„Nezastírám, že napodruhé jsme si sedli mnohem víc než prvně. Hokejově i lidsky. Pak to mezi námi bylo naprosto v pořádku a fajn. V některých případech mě i hodně mile překvapil. Předtím to tak růžový nebylo, to se však děje všude, lidi se mění, stejně tak jejich názory. Každopádně Mess byl obrovský lídr, každý měl před ním pořádný respekt. Nemusel jste s ním souhlasit ve všem, ale když se hádá práce, je to v pořádku.“
Pohled na Jágra a Messiera byl odlišný
Messier si až pedantsky zakládal na srovnané kabině, míval dlouhé proslovy k týmu, vyloženě se v tom rochnil. Ale některé mladší ročníky ta vážnost situace mohla až rozhodit, nemyslíte?
„Jasně. Na druhou stranu Rangers při první mojí zastávce měli v týmu hodně zkušených hráčů, se kterými před tím získali Stanley Cup, a mladé nechali jít. Celé to bylo vykoupené dalšími roky, kdy veteráni postupně ubírali z tempa a v týmu nebyl skoro nikdo, kdo by to za ně převzal. Sem tam nějaký nováček přišel, ale nebylo jich moc. A ti ostatní už Messe dobře znali.“
Kanadský pohled na oba hráče býval kdysi značně rozdílný. Messier byl obdivován za svůj charakter a vítězný duch, zatímco Jágr byl dlouho považován za floutka z Evropy, co si přijel hlavně pro body a náladu v kabině spíš kazil. Váš pohled?
„Jak říkáte. Pohled Kanady na Messiera a Džegiho byl naprosto odlišný. Na sto procent. Ale není na tom nic divnýho. Když k nám přijedou hrát kluci z Kanady, tak se na ně díváme všelijak. Evropané si svoje jméno a respekt v NHL museli vydřít, nedostali nic zadarmo. Jarda ani já jsme nebyli výjimkou. Časem se náhled samozřejmě pozměnil, nikdo nemohl popřít, že Džegi byl několik sezon v řadě nejlepším útočníkem ligy.“
Rovněž v Kanadě si víc všímají počtu Stanley Cupů než nastřádaných bodů, souhlasíte?
„Určitě. Stanley Cup bude vždycky nejvíc, to je daný od samého začátku. Zároveň nikdo nezapomíná na borce, kteří byli prokazatelně skvělí a poháru se nikdy nedočkali. Anebo až na stará kolena. Třeba Ray Bourque. Skvělý bek, machr z Bostonu, ale kdyby nepřestoupil do Colorada na poslední dvě sezony, Stanley Cupu by se nikdy nedočkal. Počet pohárů není úplně nejvěrohodnější ukazatel kvality hráče, ale bere se nesmírně vážně.“
Možná až půlku kariéry vám nalinkuje draft, kde si slabé týmy vybírají nejlepší zboží.
„Přesně. Vybere si vás někdo, s kým nemáte deset let šanci na pohár, play off si zahrajete dvakrát. Tak to je. Stanley Cup je hodně o štěstí na klub. Džegiho si vybral Pittsburgh, v prvních dvou sezonách sebrali Stanley Cup a od té doby Jarda nic. Kdyby si ho vybral někdo jiný, kdo ví, jak by to s poháry měl. Tenkrát mohl jít do Detroitu a pár let by mu trvalo, než by se dostal nahoru.“
Kdybyste dnes Messiera potkal, měli byste si co říct? Že by vám třeba hodina nestačila?
„Věřím, že jo. Jak říkám, během mého druhého působení v Rangers jsme si kápli do noty, jezdili jsme spolu na tréninky, na letiště. Nikdy to nebylo tak, že bychom nevěděli, o čem si povídat. To ten první rok by mi asi furt jen nadával…“ (usmívá se)
