PŘÍMO Z RAKOUSKA | Řemeslu naučil synka na výbornou. Někdejšího hokejového reprezentanta a tvrdého beka Lea Gudase nejvíc potěšila na letošním světovém šampionátu hra jeho syna Radka. „V Paříži ukázal, že hokej umí. Všem vytřel zrak,“ s hrdostí prohlásil kouč trénující v Rumunsku při rozhovoru, který ochotně poskytl v alpském rakouském městečku Zell am Ziller. S týmem celebrit Československý lev tam odehrál fotbalové utkání a hned poté se vrátil na hokejovou vlnu. Hlavní slovo padlo na výrazné zvětšení české stopy v NHL.
S českými hráči putujících do zámoří se roztrhl pytel. Současné reprezentační opory jako obránci Radim Šimek, Jakub Jeřábek, útočník Tomáš Hyka a další od příští sezony zkusí své štěstí a budou bojovat o místa v NHL. Gudas tento zájem vítá s otevřenou náručí. „Ukazuje to, že při výchově těchto kluků se odváděl kus práce. Budou to mít těžké, ale snad si jich pár místo najde,“ věří s úsměvem dvaapadesátiletý rodák z Bruntálu.
Jak moc vás těší, že je v zámoří opět zájem o Čechy?
„Jsem především velice zvědavý, zda se kluci prosadí do áčka. Budou to mít hodně těžké se dostat mezi elitních šest beků v týmu. Podle mě zájem z NHL ukazuje, že při výchově těchto hráčů se odváděl kus práce. Například Honzu Ruttu znám moc dobře. Měl jsem ho na očích jako trenér a pak v Chomutově jako sportovní manažer. Je to šikovný hokejista. Samozřejmě i on měl špatné období, ale dostal se z něj a začal na sobě pracovat. Ono je hrozně těžký říct, kdy hráč vyroste či nevyroste. Nicméně klukům, kteří letos podepsali v zámoří, moc přeju a věřím, že udělali krok správným směrem.“
Větší česká stopa v NHL však patrně dělá vrásky trenérskému štábu národního týmu před blížící se olympiádou v Jižní Koreji, kam nejspíš nedorazí právě hráči ze zámoří…
„Smůla. Co na tohle říct jiného? Nedá se nic dělat. Musíme si poradit s tím, co máme. Pokud z NHL opravdu nikdo nepřijede, tak myslím, že budeme pořádnou konkurencí. Máme hráče jako Jordyse (Michal Jordán) nebo Kuba Nakládal, kteří je dokáží nahradit.“
Novopečení zámořští reprezentanti budou místo olympijského turnaje bojovat o postavení v týmu. Komu nejvíc věříte z těchto vyvolených?
„Věřím Šimkovi. V San Jose by se mohl dobře usadit. Honza Rutta bude mít velice těžkou práci, protože má v Chicagu i Kempase (Michal Kempný) a on taky nedostával od Vánoc moc prostoru. U ostatních hráčů si myslím, že půjdou na 90 % farmařit.“
Šulák není vyzrálý hokejista
Co třeba velké letošní překvapení v podobě obránce Libora Šuláka?
(usměje se) „Pro mě nebyl Libor zase takové překvapení. On má své kvality, ale mám k němu docela velké výhrady, protože si myslím, že Libor ještě není vyzrálý hokejista. Má opravdu velké problémy v defenzivě. Je šikovný na puku, ale defenzivní činnosti mu scházejí. Vždycky říkám, že obránce je od slova bránit a to Liborovi dost chybí.“
A stejně s ním Detroit podepsal smlouvu…
„Velkou roli jistě sehrál Jirka Fischer, který na něj podal dobré reference. V Liborovi určitě je něco, na čem se dá pracovat, ale musí ještě hodně máknout na obraně, protože jestli neumí bek bránit, tak proč pak hraje hokej? Natož NHL. Musím však říct, že celkově máme málo defenzivních borců.“
Povídejte…
„Když si to tak vezmete, všichni ti beci, o kterých jsme se bavili, jsou ofenzivě ladění. Není jich málo, ale experty na defenzivu prostě nemáme. Když bude mít trenér jednoho nebo dva ofenzivní obránce v týmu, tak je to hodně dobrý, ale je potřeba i frajerů, kteří si umí svojí část hřiště ubránit. Dobrý příklad je třeba Ottawa. Tam mají Erika Karlssona, který nastoupí na přesilovku a zvládá během ní střílet a nahrávat. No a pak mají Senators především borce na tvrdou defenzivu.“
Opravdu podle vás nemáme žádného mistra v defenzivě?
„Samozřejmě, že se někteří najdou. Třeba Honza Kolář. Hodně se mi líbil na turnaji v Českých Budějovicích. Je jen škoda, že nedostal šanci na mistrovství světa.“
Jak se vám s odstupem času hodnotí výkon českého mužstva na světovém šampionátu v Paříži?
„Pořád si myslím, že je velká škoda vyřazení našich kluků ve čtvrtfinále. Podle mého názoru byli schopní tam udělat nějaký výsledek. Z toho důvodu mě prohra s Ruskem velice mrzí, i když Rusové v něm bezesporu hráli výborně. My jsme měli smůlu, že jsme neproměňovali přesilovky. Dostali jsme spoustu šancí v početní výhodě, ale nevyužili jsme ani jednu. Zatímco sborná excelovala.“
Myslíte, že hrálo velkou roli k neúspěchu časté prohazování útočných formací?
„Řeknu vám to takhle. Já bych něco takového neudělal. Od začátku, tedy ještě od přípravy bych nechal hrát pospolu jednu pětku. Josef Jandač tohle zprvu praktikoval, ale pak začal kombinovat. Celkově si myslím, že měl nechat pohromadě víc útoků, hlavně na přesilovky.“
Největší radost vám však na turnaji bezpochyby dělal syn Radko, nebo ne?
„No rozhodně! Na mistroství světa mě těšil ze všech nejvíc.“ (směje se)
V NHL má pověst ranaře, který hraje především tvrdě do těla. V Paříži však patřil mezi lídry národního týmu. Řekl byste, že se na něj po šampionátu začnou koukat jinak?
„První věcí je, že se na Radka všichni koukají jako na bitkaře, který jen rozdává rány. Vůbec se nedívají na to, jaký hokej dělá během sezony. Pro mě nebylo žádným překvapením, jak zářil. On hrál a hraje ve Philadelphii dobře. Vždycky se vytahovali jenom jeho hraniční zákroky a tresty. Věřím, že teď všem vytřel zrak.“
Byla ještě vůbec potřeba, abyste mu během šampionátu radil?
„Mluvili jsme spolu asi třikrát, ale ve své podstatě je to tak, že já už mu nemám co radit ani vyčítat.“ (usmívá se)
