Během draftu v Chicagu neseděl přímo u stolu Detroit Red Wings. Dění sledoval z nadhledu lóže vyhrazené pro jeho klub. Jiří Fischer se v klubu už začátkem sezony z funkce šéfa hráčského rozvoje posunul do jiné pozice, na starost má vyhodnocování hráčů. Zná je do detailů, poznatky ze sebe sype jak malou násobilku. „Bylo to dobré,“ hodnotil letošní české zastoupení bývalý obránce, který vyhrál Stanley Cup a mistrovství světa.
Našly by se zajímavé příběhy. Columbus draftoval ve druhém kole zázračného Francouze Alexandra Texiera a ve třetím oprášil brankáře Daniila Tarasova, který rok nechytal ani zápas. V prvním kole se propadli Kanaďan Gabriel Vilardi a Švéd Timothy Liljegren. První kvůli horšímu bruslení, druhého zarazila mononukleóza. Filip Chytil skokem do elitního kola zdolal svoji první osmitisícovku. Před dvěma lety prošlo draftem NHL jedenáct českých hráčů, loni čtyři. Letošní výčet je opět příznivější – devět.
Draft se z českého pohledu povedl, souhlasíte?
„Když jdou dva hráči v prvním kole, tak zavládne nadšení. Důležité bude, jak to bude vypadat za pět let. Jací budou, jak se vyvinou a jak se jim bude dařit. Od čtvrtého kola se pak spustila další vlna. Takže myslím, že to bylo dobré.“
Martin Nečas v prvním kole, to se čekalo. Filip Chytil patřil k překvapením. Po nich však následovala dlouhá prodleva. Svědčí to o něčem?
„První kolo je důležité, tak nějak znamená i určité ohodnocení. Je hodně medializované, ti kluci stojí na pódiu, je to úspěch. Na druhou stranu, jestli je člověk draftovaný ve druhém nebo pátém kole, nehraje z hlediska NHL žádnou roli. V Detroitu jsme nadšení ze všech, které vybereme. Ani na první smlouvě se tolik neprojeví ten rozdíl, ve kterém kole kdo šel. Jen nějaké bonusy a tak dále. Draftem se ale otevírají dveře do NHL.“
Draftovaní hráči do ní můžou nahlédnout v dost raném věku. Mnozí na ni ještě ale nejsou připravení...
„Není jednoduché hrát v osmnácti nebo i devatenácti. To dokáže málokdo. A potom ve dvaceti a výš uvidíme, jak se ti kluci vyvinou. Jakmile na ně tým NHL získá práva, může s nimi trošičku pracovat. Bude to možná preciznější, pečlivější práce. A pro hráče je draft i určitá motivace do jejich další kariéry.“
Čechů prošlo letošním draftem devět, z toho tři gólmani, což je hodně. Jak odhadujete jejich šance hrát NHL?
„Po zavedení platového stropu má každý tým nějaké hvězdy, taky záleží, jaké si klade cíle. Některé chtějí útočit na Stanley Cup, jinde jsou ve fázi přebudovávání mužstva. Je hrozně důležité mít hvězdy, ale zároveň potřebujete hráče, kteří nemají vysoké smlouvy. Chicago minulou sezonu začínalo přesně na platovém stropu, měli jedenáct hráčů pod milion dolarů, což je v NHL velice podprůměrný kontrakt. A sem zapadají jak nováčci a jejich první smlouvy, tak starší hráči. Dnešní hokej je o rychlosti. V hlavě, v rukou, v nohách. A v tom je mládí napřed.“
Když mluvíte o rychlosti, mění se nějak trendy při výběru hokejistů?
„Právě na rychlost hledíme každopádně trošičku víc. Nejenom na bruslení, ale na to, jak kluci dokážou reagovat, předvídat. V rychlosti je na všechno mnohem míň času, takže jde taky o rychlost rozhodování, co dokážou udělat s pukem, když jsou pod tlakem. Ale změnilo se toho hodně. Ve finále Stanley Cupu měly oba týmy dohromady osmnáct hráčů pod 183 centimetrů, což značí, že velikost je pořád důležitá, ale podřadnější, než tomu bylo před patnácti, dvaceti lety. Jinak rychlost, rychlost, rychlost…“
Co soudíte o tom, že bylo vybráno poměrně málo Rusů a první se dostal na řadu až na konci prvního kola?
„Draft byl z ruského pohledu vůbec zajímavý. Myslím, že to nesouvisí s faktorem KHL, kdy se před pěti, deseti lety týmy NHL bály, jestli ten hráč přijde, nebo ne. Teď už to tak není a je to určitě zajímavé. Ruská škola má stále docela zvuk. Možná že tohle nebyl jejich rok.“
Na druhou stranu Francouze Texiera si vzal Columbus už ve druhém kole. Bylo to taky překvapení?
„Ten je dobrej! Mluvil jsem s ním během mistrovství světa, nesešli jsme se osobně, protože v té době nebyl v Paříži, ale měl šanci hrát v sedmnácti letech na šampionátu, kdyby se nezranil. To pro něj bylo zklamání, že nemohl nastoupit doma. Ale dobří hráči se dneska najdou všude na světě.“
Taky měl draft poprvé jedničku ze Švýcarska, stal se jí Nico Hischier...
„Mluvil jsem s prezidentem jejich svazu. Mají jasnou filozofii. Hrát s pukem, hrát hokej, kdy se jen nebrání. Snaží se zakomponovat do jejich programů co nejvíc švýcarské trenéry, i když ve švýcarské lize s tím mají obrovský problém. Tam jsou snad kromě Del Curta z Davosu všichni odjinud, což je problém pro jejich vývojový systém. Ale hráče mají skoro každý rok v prvním kole. Ať to byli Timo Meier, Niederreiter nebo teď Hischier. Dokážou vychovat jednoho, dva, tři hráče v každém ročníku a na nich pak budují i týmy pro mistrovství světa.“
Slabší draft? Tak to nevidím
Říkalo se, že letošní draft je slabší než v jiných letech. Souhlasíte?
„Já to tak určitě nevidím. Pohled na draft se často odráží od toho, kdo jde jako první a druhý v pořadí. Takže když jeden rok jdou Yakupov, Murray a Galchenyuk (rok 2012), člověk to neposuzuje tak, jako když šli McDavid a Eichel (2015) nebo další rok Matthews a Laine (2016). To je i proti letošku rozdíl, spíš se trošku strhla polemika, jestli půjde jako jednička Hischier nebo Patrick. To bylo skoro dané, jen se nevědělo, kdo kam půjde. Pak tam byly i další otázky, jako jestli bude Hischier natolik vyspělý, aby zaťukal na dveře NHL okamžitě, nebo aby se vrátil do Halifaxu nebo do švýcarské ligy a hrál tam za chlapy.“
Jinak byl tedy draft silný dost?
„Prošla jím spousta výborných hráčů. Uvidíme za pět let. Podle toho se drafty hodnotí.“
V dnešní době jsou i jiné možnosti, jak do NHL proniknout. Neztrácí draft význam, zejména pozdější kola, z nichž mají hráči většinou menší šanci? Není lepší si kolikrát počkat?
„Jak kdo. Tohle léto bylo zajímavé, že spousta českých obránců z mistrovství světa podepsala do NHL. To není úplně klasický případ. Ale tak to měly i jiné země z Evropy. Myslím, že je to právě tím, že ti kluci působili ve velice soutěživých prostředích. KHL je dobrá liga, švédská SHL taky, podepisovali i hráči ze Švýcarska. Neříkám, že se soutěže srovnávají s NHL. Ale pokud hráči nastupují na prvním beku nebo útočníci v pozicích nejdůležitějších hráčů týmu, tak kluby NHL hledají, kdo by jim pomohl vejít se pod platový strop. Ti kluci pak odcházejí z Evropy ve středním věku, kdy by měli dosahovat nejvyšší úrovně v kariéře.“
Když se vrátíme k draftu, v prvním kole mívá poslední slovo generální manažer, favorité jsou víceméně daní. Jak je to s přibývajícím časem? Záleží tam taky hodně na vztazích?
„Při draftu se týmy každý rok drží určité strategie. První třicítka až padesátka hráčů, to jsou kluci, kteří hrají na velkých turnajích, za národní týmy. Ty vidí většina skautů a taky generální manažeři, kteří se na draft nespecializují, ale chtějí mít přehled, kdo bude vybrán na nejvyšších pozicích. A potom, jak přicházejí pozdější kola, dostávají se na řadu teritoriální skauti, kteří znají výborně hráče působící v příslušné oblasti. Pokud třeba někdo nebyl v reprezentaci, je opravdu na těch skautech, aby prosadili svoje hráče a vysvětlili, proč je draftovat.“
Anebo naopak...
„Ano, taky může říct, že tenhle rok třeba v Quebeku nejsou zase tak špičkoví hráči, raději ať bereme někoho z Ontaria, WHL nebo Evropy. Pro regionální skauty je důležité mít v celém štábu takovou reputaci, aby hlavní skaut, což je u nás Tyler Wright na draft, uznal jeho názor a vzal se hráč, o němž jsme nejvíc přesvědčení. Jednak ho známe, jednak mu věříme. Vidíme, že by tam mohla být nějaká perspektiva.“
Kdysi bývalo kol v draftu až dvanáct, nyní jich je sedm. Vybírají kluby pečlivěji?
„Kol bylo kdysi víc, ale zase NHL nehrálo 31 týmů. Nejvíc hráčů prošlo v jednom roce kolem 290, teď je to jen o trošku míň. Na druhou stranu každý klub NHL může mít pod smlouvou pouze padesát hráčů. V NHL, ale taky v AHL a vůbec po světě. I když mají tolik nadraftovaných mladých hráčů, otevírají vrátka dalším, kteří vyspívají později, nebo se dostanou do prostředí, kde jim to s trenérem hodně sedne a během dvou let se ohromně zlepší. Ve dvaadvaceti, třiadvaceti jsou z nich výborní hokejisté.“
Jako Tomáš Nosek, který z Detroitu míří do Las Vegas?
„Ano, on je klasický příklad. V sedmnácti byl zraněný, v osmnácti taky. Prošel dvacítkou, kdy měl docela dobrý rok. Potom se zase zranil a pak zažil vynikající sezonu v Pardubicích, stal se nejmladším hráčem v první desítce bodování extraligy. Nebyl draftovaný a dneska si ho vzalo Vegas místo jiných kluků, kteří taky nebyli chránění. Jako Riley Sheahan, který šel v prvním kole a je podobný typ centra, nebo Darren Helm, který má v NHL něco za sebou. Byznys je byznys, ale každý se snaží postavit pokud možno co nejlepší tým a teď do toho ještě vstupuje hledisko platového stropu.“
