+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
Miroslav Horák
8. srpna 2017 • 11:49

Hossa přemítá o kariéře: Návrat do NHL nevypadá růžově, za rok uvidíme

TOP VIDEA
JAK SI VEDLY HVĚZDY poprvé bez Neymara: Messi třikrát trefil tyč, Ronaldo pyká JAK SI VEDLY HVĚZDY poprvé bez Neymara: Messi třikrát trefil tyč, Ronaldo pyká
Jarolím: Slavii bych Ligu mistrů přál, ale úplně přesvědčený o tom nejsem Jarolím: Slavii bych Ligu mistrů přál, ale úplně přesvědčený o tom nejsem
VŠECHNA VIDEA ZDE

Jeho kariéra v NHL je jednoduše fantastická. A podobně jako u řady českých hráčů ji i v případě Mariána Hossy docení spíš až čas. „Nikdy by mě nenapadlo, že vyhraju třikrát Stanley Cup,“ překvapuje sám sebe ještě teď 38letý slovenský bombarďák z Chicaga, který se pozítří v Brně předvede na rozlučkové exhibici svého kamaráda Martina Havláta.



Zatímco jeho oblíbený český kumpán dávno ví, že z bruslí už ho nohy bolet nebudou, protože to z gauče nehrozí, Mariánu Hossovi se hlavou honí dilema. Vyčkat a znovu podstoupit léčebnou kúru, anebo hokeje nechat? Kvůli zdravotním trablům, které dlouho tlumil medicínou, přerušil na rok svoji práci v NHL. Ukáže čas, co přijde dál. „Mám dvě malé děti, kterým se chci věnovat, a nemůžu si dovolit riskovat zdraví polykáním nějakých tabletek,“ říká lídr Blackhawks v rozhovoru pro Sport.

Martin Havlát si nedovedl představit svoje oficiální sbohem kariéře bez vás. Když se řekne Havlát, co vám vytane na mysl?
„Nejvíc mě těší, že jsme pořád velcí kamarádi. Poprvé jsme se potkali v Ottawě (2001) a přátelíme se dodnes. Váže nás k sobě spousta vzpomínek, a i když se nevídáme tolik jako dřív, nic to nemění na tom, že k sobě máme blízko. I na ledě nám to perfektně šlapalo, parádně jsme si rozuměli hlavně na přesilovce. Házeli jsme si to mezi sebou, dva roky jsme se vyloženě bavili hokejem. V Ottawě jsme byli mladí chalani, budoucnost před námi, bylo to krásné období života. Užívali jsme si oba naplno vědomí, že jsme pevnou součástí NHL. Opravdu nádherné vzpomínky.“

Tehdy před patnácti lety vznikla u Senators početná československá mafie. Rozuměli jste si všichni?
„Báječně. Měli jsme skvělou partu, v jednu chvíli nás bylo sedm Čechoslováků, což bylo neuvěřitelné. Výborně jsme si sedli, chodili jsme často spolu na večeře, málokdy se stalo, aby někdo z nás šel s Kanaďany nebo Američany. Vytvořili jsme silnou komunitu, dělali si legraci jeden z druhého.“

Vidíte, přitom mezi slovenskými a českými fanoušky panovala obrovská rivalita. Vy jste to neřešili.
„Maximálně jsme do sebe zajeli při večeři, ale všechno samozřejmě ve srandě. Na ledě jsme párkrát byli soupeři, ale nikdy jsme to nešponovali do nějakých otáček, to byla starost médií, našich a vašich příznivců. Takže z celkového pohledu ta utkání byla hodně vyhecovaná.“

Martin Havlát měl kariéru fantasticky rozjetou, ale časem se musel vypořádávat s kopou těžkých, někdy i pořádně bizarních zranění. Mrzelo vás to?
„Říkáte to dobře. Martin po příchodu do NHL udivoval obrovským talentem, uměl velké věci, hrál nesmírně rychle, vymýšlel góly i je sám střílel, skvěle četl hru, měl to pravé hokejové cítění. Každému se s ním výborně hrálo. Velká škoda celé té série zranění, kariéru mohl mít delší o několik dalších let. Jenže takový je úděl hokejistů. Nikdy nevíte, co přijde. A bohužel Martin měl problémů se zdravím víc a víc. Až nakonec musel s hokejem skončit. I tak na sebe může být pyšný, dokázal toho hodně, zanechal za sebou velkou stopu.“

Vytvořit dnes federální komunitu v NHL je spíš sci-fi. Dotýká se vás, jak se zástup Slováků a Čechů v nejlepší lize povážlivě tenčí?
„Je pravda, že v nejlepších letech našeho hokeje bylo v NHL obrovské množství Slováků, to jsme si kdysi ani nepředstavovali. Češi to samé. Ale zatímco vaše aktuální zastoupení v NHL je pořád celkem dobré, nám se to úplně vytratilo. Chalany můžeme spočítat prakticky na jedné ruce. Což je hodně smutné po tolika silných ročnících. Je to obrovský propad a slovenský hokej to pociťuje.“

Vidíte světlo na konci tunelu?
„Velkým povzbuzením bylo nedávné vystoupení naší osmnáctky na domácím mistrovství světa. Našli bychom pár hráčů s potenciálem rozvinout ho na nejvyšší scéně. To je to naše malé světélko na konci tunelu.“

NHL je poslední roky zamilovaná do rychlosti a mladých nadupaných zajíců. Vy přímo ne, ale vaše generace to má se získáním kontraktu čím dál složitější, mnozí vaši kolegové odchází do penze. Je těžké takové trendy přijímat?
„NHL enormně omlazuje, v minulosti tolik mladých hráčů nedostávalo prostor. Teď ho však mají. Trend je daný, je hodně cítit. Starších hráčů, kteří by hráli v elitních pětkách a první housle, je minimálně, a kdo nestíhá bruslit s ostatními, nemá šanci být u toho.“

To se bavíme o 36 nebo 37letých hráčích. Ale co takový Jágr v pětačtyřiceti letech. Co myslíte, vrátí se zpět za oceán s kontraktem v kapse?
„Těžko hodnotit takhle z dálky. Vůbec se nemusíme bavit o tom, jaký on je fenomén. Ale i Jardy se dotkl aktuální pohled NHL na hokej, všichni hledají mladší hráče. Ačkoli si myslím, že by jednu sezonu mohl ještě dát, obecně platí, že strašně málo klubů shání hráče podobného věku. Novou smlouvu bude hledat těžko, ovšem zkušenosti a marketing kolem něj mu k tomu mohou významně pomoci. V první pětce na Floridě mu to sedělo, byl produktivní.“

Zpátky k Martinu Havlátovi. Asi jste neváhal, jakmile se vám zmínil o své rozlučkové partii.
„Samozřejmě. Řešili jsme to už během minulé sezony na Floridě, kam jsme si zašli na večeři. Hned se mi ten nápad zalíbil. Měl připravené dva termíny, jeden vybral a ten jsem si dal hned do kalendáře. Je jen otázkou, zda mi moje zdravotní problémy dovolí nastoupit, fyzicky však budu přítomen určitě, minimálně na střídačce.“

Až teprve nedávno vyšlo najevo, že poslední roky tvrdě bojujete s nepříjemnou alergií, která vám dovolovala hrát hokej pouze pod extrémně silnými prášky. Vyhlásil jste roční pauzu. Věříte pevně v návrat do profi hokeje?
„Mít takové volno od hokeje je pro mě nová věc. Dám si oddech od klasického režimu a uvidíme, co se stane za rok. Bude mi devětatřicet let, už teď je mi jasné, že po tak dlouhé přestávce nebude snadné dostávat se zpět do obvyklé formy. Po zkušenostech z posledních čtyř let to nevidím růžově, ale nechci vyhlašovat předčasné závěry. Uvidíme, jak to všechno vykrystalizuje.“

Vím, že to je pro vás těžké téma a že nebýt těch potíží, mohl byste v klidu hrát za Chicago na stávající úrovni klidně další dvě tři sezony. Bylo by těžké přijmout konec, smířit se s ním?
„Jak to říci… Nebýt těch potíží, minimálně jednu, dvě další sezony bych určitě dal. Bruslařsky se cítím výborně, stačím o mnoho mladším hokejistům. V poslední sezoně se mi dařilo i gólově, dostal jsem se do výborné pohody, kterou jsem, upřímně, ani neočekával. Cítil jsem se být důležitou součástí týmu. Bohužel, ty problémy mě zbrzdily. Už na zářijovém Světovém poháru to bylo neúnosné, ve finále proti Kanadě jsem nevěděl, jestli vůbec nastoupím. Kůži jsem měl zničenou… Pak se sám sebe ptáte, jestli má cenu dál podstupovat tak těžkou léčbu (s vedlejšími účinky), protože zdraví je jenom jedno. Mám dvě malé děti, kterým se chci věnovat, a nemůžu si dovolit riskovat zdraví polykáním nějakých tabletek.“

Máte kvůli volnu tím pádem jiné léto než obvykle?
„Věnuju se dětem, na Slovensku dokončujeme stavbu domu, takže se nenudíme.“

Dohlížíte, anebo vezmete cihlu do ruky?
„Spíš dohlížím a platím účty.“ (usmívá se)

Když se podíváte na svůj osobní účet v NHL, co všechno jste v elitní lize dokázal, musíte být víc než spokojený. Na co jste nejvíc pyšný?
„Jsem vděčný, co se mi podařilo. Nikdy by mě ani nenapadlo, že v nejlepší lize světa odehraju přes tisíc zápasů, že dám více než pět stovek gólů. Mým snem vždycky bylo vyhrát jeden Stanley Cup. A vida, mám tři. Pořádně si to vlastně ani neuvědomuju, nejspíš mi to všechno dojde až za pár let. Kluk, který si přál jednou hrát NHL, neměl žádnou konkrétní metu a … Myslím, že se to povedlo.“

Rozhodně ano. Teď mnozí vaši parťáci a kamarádi bojují za obrodu slovenského hokeje. Hrajete v tom i vy nějakou roli?
„Je na místě zmínit, že koncem srpna odlétám do Ameriky, s lidmi z organizace Chicaga se budeme bavit o mém případném zapojení ve strukturách klubu. Ať už se za rok vrátím k hokeji, anebo ne. Máme výborné vztahy a rádi bychom ve spolupráci pokračovali. A co se slovenského hokeje týká, rozhodně mi není ukradený. Nastává nová doba, za sebe říkám, že byla zapotřebí. Předchozí vedení svoji práci udělalo, měli také úspěchy, ovšem dnes už si doba žádá něco jiného. Je třeba dát šanci mladším manažerům a jejich vizím. Miro Šatan je vynikající volba, svoji práci odvede přímo u ledu, to samé Martin Kohút (šéf svazu). Čeká je spousta práce, ale máme v chalany velkou důvěru.“

 

Dejte nám like a sledujte nás!

.
instagram

Východní konference

Z V VP PP P Skóre B
1.  Washington 82 45 10 8 19 263:182 118
2.  Pittsburgh 82 40 10 11 21 282:234 111
3.  Columbus 82 39 11 8 24 249:195 108
4.  Montreal 82 33 14 9 26 226:200 103
5.  Rangers 82 40 8 6 28 256:220 102
6.  Ottawa 82 34 10 10 28 212:214 98
7.  Toronto 82 33 7 15 27 251:242 95
8.  Boston 82 38 6 7 31 234:212 95
9.  Islanders 82 33 8 12 29 241:242 94
10.  Tampa 82 32 10 10 30 234:227 94
11.  Flyers 82 25 14 10 33 219:236 88
12.  Carolina 82 28 8 15 31 215:236 87
13.  Florida 82 23 12 11 36 210:237 81
14.  Detroit 82 17 16 13 36 207:244 79
15.  Buffalo 82 25 8 12 37 201:237 78
16.  Devils 82 18 10 14 40 183:244 70

Západní konference

Z V VP PP P Skóre B
1.  Chicago 82 37 13 9 23 244:213 109
2.  Minnesota 82 42 7 8 25 266:208 106
3.  Anaheim 82 40 6 13 23 223:200 105
4.  Edmonton 82 37 10 9 26 247:212 103
5.  St. Louis 82 38 8 7 29 235:218 99
6.  San Jose 82 38 8 7 29 221:201 99
7.  Calgary 82 32 13 4 33 226:221 94
8.  Nashville 82 35 6 12 29 240:224 94
9.  Winnipeg 82 33 7 7 35 249:256 87
10.  Kings 82 25 14 8 35 201:205 86
11.  Dallas 82 28 6 11 37 223:262 79
12.  Arizona 82 20 10 10 42 197:260 70
13.  Vancouver 82 19 11 9 43 182:243 69
14.  Colorado 82 14 8 4 56 166:278 48







Klasická verze
Mobilní verze