Pořád má ten svůj lehký skluz a vytáhne úsměv číslo 26, když se mu něco povede. Patrik Eliáš zestárl, ale na první pohled se vlastně ani moc nezměnil. Při středeční rozlučce Martina Havláta bylo znát, jakou má pořád z hokeje radost. „Mladí hráči, starší, pak ti vysloužilí, moc hezky se to nakombinovalo. Martina mají kluci rádi, proto přijeli,“ užíval si 41letý útočník zápas, ve kterém nastoupil v týmu s Davidem Výborným, Jaromírem Jágrem nebo Ondřejem Palátem.
V NHL skončil. Definitivně. Patrik Eliáš se rozloučil s New Jersey a teď ho čekají, jako jednu z největších postav v historii klubu, další pocty. V únoru Devils definitivně vyřadí jeho cifru 26 ze své sady, větší poklonu v klubové hierarchii dostat nemůžete. Ale spekuluje se, že by hrát mohl dál. Mluvilo se o prvoligové Třebíči, stoprocentně by ho brala i celá extraliga. Když dával rozhovor na střídačce během rozlučky svého někdejšího parťáka, fanoušci Komety křičeli, ať zůstane v Brně.
Jak to vypadá s vaší hokejovou budoucností v Česku?
„Chodím dál hrát hokej a plánuju v tom pokračovat i nadále dvakrát týdně v Letňanech. Tím pádem mi zase až tak nechybí a je pořád skvělé si zahrát na úrovni s klukama, se kterými jsem třeba ty dlouhé roky nastupoval. Jestli mi budou chybět zápasy, tak pak uvidíme, co a jak dál.“
Vlastní rozlučku tedy zatím neplánujete?
„Je otázka, co bychom třeba dali dohromady, kde by se konala a tak dále. Ono se pak něco takového těžko vyrovnává akci v takové atmosféře, jakou jsme poznali s Martinem v Brně. Publikum jsem tady nikdy jako hráč na ledě nezažil. Tedy jako malej ano, ale to na nás řvali jen rodiče. (usměje se) Fanoušci v Severní Americe by se od zdejších mohli učit, protože ti v Brně jsou jedni z nejlepších v Evropě. Klukům se tady musí hrát fantasticky.“
Bylo vidět, jak si celý zápas užíváte.
„Moc! A doufám, že i lidi. S Martinem se mi vždy dobře hrálo, ať už v klubu nebo v reprezentaci, teď to bylo zase super. Hrozně rád jsem viděl tu spoustu kluků, kteří se sešli, jak z hokejového řemesla, tak i z ostatních sportů. Celkově byla společnost strašně fajn.“
Vy jste se během minulé sezony rozloučil v Devils. Co s vámi udělalo, když jste se dozvěděl, že slavnostně vyřadí váš dres?
„Už to nějakou dobu vím. Je to pro mě obrovská pocta, že budu mezi těmi velkými jmény. Pro hráče je to asi nejvyšší týmové ocenění, jakého se mu může ze strany klubu dostat. Moc si toho vážím a na celou tu událost se moc těším. Byl jsem u ceremoniálu jako hráč, když to zažívali kluci přede mnou, zhruba tuším, co to obnáší. Ale každý reaguje jinak. Pro mě to bude oslava mé kariéry. A nejen pro mě, ale i pro rodinu a známé.“
Už se pomalu ohlížíte do minulosti a bilancujete?
„Když se hraje nějaká exhibice, třeba jako právě teď ta Martinova a představují vás, tak si člověk rád vyslechne, co má v kariéře za sebou. Nebudu lhát, že to člověk neslyší rád.“
Kterou pasáž slyšíte nejradši?
„Že jsem byl loajální a odehrál celou kariéru v NHL za jeden tým. (usměje se) To je pro mě to nejdůležitější a toho si vážím nejvíc.“
Budete teď v Devils s očekáváním sledovat Pavla Zachu?
„Budu, myslím, že má velký talent a potenciál. Samozřejmě že přechod z juniorského hokeje není úplně snadný a myslím si, že z toho byl sám trochu překvapený, co to všechno obnáší. Nejen po herní stránce, ale jde i o přípravu a další věci. Minulá sezona mu určitě dala hodně. Její poslední třetinu měl velmi dobrou a pro mě byl jedním z hráčů, který byl na ledě vždy vidět. Tým je hodně mladý, bude mít šikovné kluky, kteří hrají rychlý hokej, což Pavlovi vyhovuje.“
