+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
Pavel Bárta
2. září 2017 • 20:35

Edmonton z něj udělal miliardáře. Přišel náš čas, věští Draisaitl

Autor:
TOP VIDEA
Holek o Spartě: Je mi líto, že se jí nedaří. Nejlepší fotbal jsme hráli za Lavičky Holek o Spartě: Je mi líto, že se jí nedaří. Nejlepší fotbal jsme hráli za Lavičky
NEJ hráč kola v bundesligy: James Rodríguez řídil výhru Bayernu NEJ hráč kola v bundesligy: James Rodríguez řídil výhru Bayernu
VŠECHNA VIDEA ZDE

V mlžném oparu na stadionu pražské Hvězdy se z něj pot jen řinul. Leon Draisaitl podstupoval pod dohledem trenéra Mariána Vody drezúru na ledě. Na sezonu se útočník Oilers připravoval v Česku už potřetí. Ale z nastupující hvězdy NHL se během léta stal boháč. Podepsal životní kontrakt, který 21letého Němce rázem vystřelil mezi nejlépe placené hráče ligy.



V Edmontonu dali najevo, jak si ho váží a spoléhají na něj. V příštích osmi letech mu vyplatí astronomických 68 milionů dolarů (asi 1,5 miliardy korun). Úvahy, zda je to dost, nebo příliš, nechal Leon Draisaitl na jiných. A ani nevypadal, že by s ním takové peníze nějak zacvičily. „Nejsem ten typ, co by hned šel a začal rozhazovat,“ líčil pak v rozhovoru pro Sport. I během něj působil umírněně, až zdrženlivě.

Vydělat si v jedné sezoně kolem 900 tisíc dolarů ročně a od příští 9 milionů, to je skok do jiné dimenze. Nezamotala se vám z toho hlava?
„Jsem samozřejmě nadšený, jak to celé dopadlo. Prožil jsem dobrou sezonu, měl dobré play off . To všechno pracovalo pro mě. A všichni moji agenti, Mike Liut, Jiří Hamal, Jiří Poner odvedli při jednáních neuvěřitelnou práci. Něco takového člověka nepotká každý den. Ale snažím se zůstat pořád stejný, peníze mě snad nezmění. Nejsem ten typ, co by hned šel a začal rozhazovat, nakupoval drahá auta a vyváděl podobné věci.“

Takže jste si neudělal žádnou radost?
„Zatím nic zvláštního. Snažím se držet při zemi, chovat se rozumně a z ničeho nebláznit. Doufám, že mi to i vydrží.“

Cítíte teď taky větší zodpovědnost a motivaci?
„Jasně. Chci ukázat, že si to zasloužím. Musel jsem tvrdě pracovat, abych se dostal až sem. Skrývá se za tím spousta dřiny, zásluhu na tom má i Marián Voda, s nímž se přes léto připravuju v Česku. Vyplácí se to, ale rozhodně se nehodlám uspokojit. Chci se pořád zlepšovat.“

I proto jste se místo dosavadních pěti týdnů letos připravoval sedm? Neměl jste toho už dost?
„No, dostal jsem do těla. Ale to je potřeba. Rád trávím léto v České republice, můj trenér tady žije a umí mě skvěle připravit. S Mariánem Vodou jsem se poznal v Hradci Králové, když tam trénoval můj táta. Pracuje pro stejný klub. Jedno léto jsem to s ním zkusil a bylo to perfektní. Od té doby děláme spolu, tohle bylo naše třetí léto. Letos nastal menší problém jen v tom, že jsem onemocněl. Dostal jsem angínu a odletěl domů do Německa, abych navštívil svého doktora. Pět dní jsem nesměl nic dělat, trochu mě to zbrzdilo. Ale na druhou stranu jsem si odpočinul...“ (usměje se)

Čeští hráči rádi trénují po skupinkách. Tuhle možnost jste neměl?
„Ale ano! Byl jsem si zajezdit s pár kluky na Slavii. Hertl, Pastrňák, sešli jsme se takhle asi dvakrát nebo třikrát.“

V deníku Edmonton Sun psali, že zpráva o novém kontraktu s Oilers vás zastihla právě v Praze. Vzpomenete si, co jste v tu dobu zrovna dělal?
„Úplně přesně ne. On to vlastně nebyl jen jeden konkrétní moment, nýbrž dlouhý proces. Během jednání jsem byl ve spojení se svými agenty, mluvili jsme spolu zhruba každý druhý den, probírali možnosti, udržovali mě v obraze, co se děje, jak vypadají návrhy, co je za možnosti. Nějakou dobu se to vleklo, mám radost, jak to dopadlo. Můžu se zase soustředit jen na svoji práci. Vnímám to i jako výraz, že v Oilers byli spokojení a počítají se mnou jako jedním z klíčových hráčů do příštích let. Jinak by mi osmiletou smlouvu nenabídli. Bude záležet na mně, jak to klubu dokážu vrátit. Spoléhají na mě a já jen doufám, že v příštích letech naplním očekávání, která do mě vkládají.“

Jsme tým budoucnosti

V Edmontonu hrajete s Connorem McDavidem. V minulé sezoně vyhrál bodování NHL, poprvé získal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy. Mluví se o tom, že se můžete stát následovníky spojenectví Gretzkého s Messierem. Co vy na to?
„Byl bych rád, kdybychom byli jednou úspěšní jako oni. Je příjemné, když nás s nimi srovnávají. Jsou to legendy, velká jména, ale na druhou stranu my hrajeme za sebe. Jméno si musíme udělat sami za sebe. Záleží na nás, jak se nám to povede, co budeme předvádět.“

Jaký je vlastně McDavid?
„Výborný kluk. Velmi skromný, pokorný, drží se při zemi. Zároveň je to taky úžasný lídr, i když je pořád hrozně mladý. Prezentuje se tím správným způsobem na ledě i mimo. A o tom, co umí, nemusím nijak dlouze vykládat.“ (usměje se)

Různí experti navíc Oilers už teď pasují na jednoho z uchazečů o Stanley Cup. Podle předpovědi v ročence The Hockey News se střetnete ve finále s Pittsburghem...
(usměje se) „Na tyhle myšlenky je ještě příliš brzy. Bylo by parádní, kdybychom se dostali tak daleko. Myslím, že máme silný tým. Ale je předčasné zabývat se tím, co bude na jaře.“

V minulém ročníku se dostal Edmonton do play off poprvé po deseti letech. Věříte, že velký úspěch může přijít už brzy?
„Náš tým má budoucnost, obrovský potenciál a doufám, že se ty předpoklady naplní. Podařilo se ho správně poskládat, vypadá dobře. Jsme mladé mužstvo a taky držíme při sobě. Navzájem se podporujeme, vycházíme spolu výborně. Teď to všechno musíme ještě přenést na led a ukázat, že přišel náš čas a že na to máme.“

Minulou sezonu jste začínal účastí na World Cupu za Tým Evropy. Patřil k dosavadním vrcholům vaší kariéry?
„Byl to skvělý turnaj. Už jen být u toho, mi vlilo další sebevědomí a chuť do hokeje. Ocitl jsem se mezi nejlepšími hráči, kteří toho hodně zažili, vyhráli Stanley Cup. Jako mladý kluk jsem od nich mohl pochytit jen to nejlepší. Náš tým byl celek poskládaný z hráčů menších a méně tradičních hokejových zemí Evropy. Bylo úžasné, že jsme se mohli zúčastnit akce, na jakou bychom jinak jet nemohli, a předvedli jsme, že i v jiných zemích se hraje dobrý hokej. Tvořili jsme směsici různých národností, ale stačili se za pár dní dát skvěle dohromady.“

Nakonec jste postoupili do finále, což se zrovna nečekalo...
„To by čekal málokdo. Možná ani my sami ne. Ale dokonce jsme pak měli šanci celý turnaj vyhrát. Ve finále proti Kanadě jsme si vedli velmi dobře. Oni ale byli přece jen o něco lepší.“

Ostatní mužstva tvořily výběry zemí, Evropa byla mišmaš, v týmu se sešli hráči z různých koutů. Nepřipomínal v tomhle spíš celek NHL?
„Bylo to podobné. Hlavně na začátku jsme se museli trochu poznat, protože jsme spolu předtím většinou nikdy nehráli. Ale klapalo nám to náramně, sblížili jsme se a hodně si to pak užívali. Ralph Krueger je velmi dobrý kouč, hodně pozitivní, vynikající řečník. Na našem úspěchu měl určitě velký podíl.“

Leon Draisaitl podstupoval pod dohledem trenéra Mariána Vody drezúru na ledě i mimo led.
Leon Draisaitl podstupoval pod dohledem trenéra Mariána Vody drezúru na ledě i mimo led.

On sám je německý Kanaďan. Jaká byla oficiální řeč?
„Většinou angličtina. Když spolu mluvili třeba dva Slováci, tak se dorozumívali po svém, stejně jako já nemluvil anglicky s Němci. Ale jinak v kabině vládla angličtina.“

Vzpomenete si na gól, jímž jste v prodloužení rozhodl utkání proti Čechům?
„To je jeden z momentů, na který nezapomenu. Stejně jako si pořád dovedu živě vybavit svůj první zápas v NHL, první gól, okamžiky z posledního play off .“

Ptám se taky proto, že váš otec Peter Draisaitl patřil ke generaci německých hokejistů, která dovedla potrápit jiné české výběry. Na Světovém poháru 1996 ho porazili 7:1...„Když se tohle stalo, byl jsem ještě hodně malý. Nebyl mi ani rok. Ale dvacet let po něm jsem se zapsal taky. Jo, to bylo docela cool.“ (usměje se)

Už tehdy jste mluvil o tom, že sledujete, jak si váš otec vede v české extralize s týmem Pardubic. Den po zápase s Českem ho však propustili. Co jste na to říkal?
„S tátou jsem ve spojení vlastně pořád, teď v létě mě byl na dva týdny navštívit v Praze, já byl zase za ním v Kölnu. Ale jeho časy v Pardubicích bych nechtěl komentovat. Myslím, že to tak bude lepší.“

Pořád zůstává vaším rádcem?
„Kdy něco potřebuju, tak ano. Ale spíš se snaží nechat mě v klidu. Není to jako dřív. Hodně mi pomáhal, hlavně když jsem vyrůstal. Vždycky byl první, na koho jsem se mohl se vším obrátit. Ale teď se mu ozvu spíš sám, jakmile něco potřebuju.“

O srovnávání s Pastrňákem

Byl otec hlavní důvod, proč jste se vůbec rozhodl hrát hokej?
„Určitě. Mám doma fotky z doby, kdy jsem ještě sotva chodil. Mám na hlavě helmu, v rukou držím malou hokejku. Vždycky jsem měl radost, když mě vzal do kabiny, chtěl jsem tam být vlastně pořád. Představoval mě hráčům, pro mě to byli starší kamarádi, strýčkové. Do šatny jsem chodil každý den i později, jakmile táta začal trénovat. Byl trochu jako můj vzor. Každý kluk si bere příklad ze svého otce, když vyrůstá, chce být jednou jako on. V tomhle jsem nebyl jiný.“

Německo reprezentoval taky na třech olympiádách. Vám se i při nejlepší vůli něco podobného nemusí povést. Ale to je asi dost složitá otázka, že?
„Co se stalo, je zlé (NHL své hráče na olympiádu nepustí). Nechápu to. Vlastně tomu rozumím, vím, o co tam jde. Ale jsem zklamaný, že o tu možnost přijdeme. Zúčastnit se olympiády, to je sen každého hokejisty a každého sportovce. Tenhle turnaj je největší a nejvýznamnější hokejovou událostí, a když se na to podívám z čistě německého pohledu, my vlastně nevíme, jestli se tam ještě někdy dostaneme. Tentokrát jsme se na turnaj kvalifi kovali. Špatné je, že u toho nemůžu být.“

Ani jinou možnost nastoupit za národní tým hned tak mít nemusíte, pokud tedy Oilers potvrdí to, co se u nich v příštích letech předpokládá. Na poslední šampionát v Kolíně nad Rýnem jste přiletěl hned po vyřazení z play off . Byl jste hodně hrdý, že jste se mohl představit před vlastními diváky?
„Pro mě tohle bylo hodně speciální. Nastoupit za Německo ve svém rodném městě. Přišla se podívat rodina, přátelé, známí, byla tam spousta lidí. Taky skvělý moment, jaký se nemusí opakovat.“

Doma vás vítali fanoušci i davy novinářů, píše se o vás jako o německém Jágrovi nebo dokonce Gretzkém...
(usměje se) „Takových věcí si nevšímám. Podobné přezdívky s oblibou vymýšlejí média a lidi to pak přebírají. Ale za sebe můžu říct, že tomu moc nevěnuju pozornost.“

Jaký teď máte cíl? Vyhrát Stanley Cup? Zařadit se mezi nejlepší hráče NHL? Být nejlepším německým hokejistou všech dob?
„Je to plno věcí. Přesně to, co říkáte. Uznávám všechny velké hráče, včetně těch, které jsme v Německu měli. Jednou bych je chtěl překonat.“

Vaše smlouva se stala vodítkem pro jiná jednání. Teď se na vás upírá ještě větší pozornost, očekáváte, že s tím přijde i možná mnohem větší tlak?
„Tlak na člověka působí vždycky. Nezáleží, co dělá a kde působí. Od hokejistů, kteří hrají za takové peníze, se vždycky hodně očekává, možná o trochu víc, než od jiných. Jenže to je zároveň důvod, proč nejlepší hráči v NHL tolik vydělávají. Právě proto, že se předpokládá, že budou předvádět nejlepší hokej, budou lídry svého mužstva, jeho oporou, že mu pomůžou k úspěchu. A to bude i můj úkol. Už se těším, až to vypukne.“

Na začátku jste mluvil o Davidu Pastrňákovi, zrovna on patří k těm, s nimiž vás při jednáních hodně srovnávali. Probírali jste to spolu?
„Vím o tom. Pastu trochu znám, v Praze jsme si občas někam zašli. Je to velice dobrý hráč, ale vyjadřovat se k jeho situaci mi nepřísluší. Něco mu nabídli (Boston Bruins), doufám, že svoje peníze taky dostane. Moc bych mu to přál. Zaslouží si to.“

 

Dejte nám like a sledujte nás!

.
instagram







Klasická verze
Mobilní verze