Nenápadná hvězda. Přesné přirovnání pro obránce Filipa Kubu. V NHL nikdy nebyl v centru dění, neplnil stránky novin. A přitom už si v zámoří vyzkoušel kapitánské céčko, zahrál All Stars Game a po letním přestupu do Ottawy se dokonce zapsal do rekordních statistik soutěže.
Jako první bek v historii NHL bodoval v úvodních osmi zápasech v řadě.
Urostlý bek, kterému bude v prosinci 32 let, nasbíral v úvodních třinácti utkáních 14 gólových asistencí! Pouze ruský útočník Jevgenij Malkin jich za první měsíc nastřádal víc (17). Kuba je nejlépe přihrávajícím obránce celé soutěže. A k tomu i nejproduktivnějším českým hokejistou.
Nečekaná letní výměna z Tampy do Ottawy vás v první chvíli hodně zaskočila. Ale jak se zdá, vypořádal jste se s přestupem dobře. Je to tak?
„Ano, všechno je v pohodě. Ottawa je výborný tým, super kluci. Hodně mi prospělo i to, že jsme začali sezonu ve Švédsku. Byli jsme tam všichni pohromadě, měli společné večeře. To mi pomohlo zapadnout do týmu. A to se pak projevilo i na ledě. Navíc dostávám od trenéra hodně prostoru a šancí, takže jsem neměl problém.“
Jste nejproduktivnějším Čechem v NHL. Jaký to je pocit?
(směje se) „Nikdy dřív jsem to nezažil, takže fajn. Ale určitě si nemyslím, že nejproduktivnějším hráčem zůstanu. Je to teprve začátek. Na tohle si určitě brousí zuby jiní naši kluci.“
Kteří?
„Patrik Eliáš, Milan Hejduk a další útočníci.“
Díky vydařenému startu jste se dokonce zapsal do rekordní listiny NHL. Jako první obránce v historii jste bodoval v úvodních osmi zápasech v řadě. Jaký to mělo ohlas?
„Já dopředu ani nevěděl, že nějaký takový rekord existuje. A že na něj útočím. Dozvěděl jsem se to až po zápase v Torontu. Řekl mi to náš masér, že jsem rekord překonal. Bylo to docela příjemné.“
Docela? Když si člověk vybaví, jací obránci hrají, nebo hráli NHL… A vy jste první, komu se něco takového povedlo. To přece musí člověka hodně zahřát u srdce, ne?
„Tak to jo… Je to příjemné, dostat se do rekordní knihy NHL, kde je zapsáno tolik velkých jmen. Potěší to. Všechno je to ale dáno tím, s jakými útočníky se na ledě potkávám. Když jsou na přesilovce Heatley, Spezza nebo Alfredsson, kolikrát se stačí jen dotknout puku a končí to gólem.“ (usmívá se)
Nechal jste si z „rekordního“ utkání nějakou památku? Puk, dres či hokejku?
„Ne, nic.“
Nebude vás to v budoucnu mrzet?
„Myslím, že ne. Vzpomínka mi stačí.“
Na kontě máte čtrnáct asistencí, žádný gól. Málo střílíte?
„Nevím. Nějaké šance jsem měl, ale zatím to tam nespadlo. Tohle už bych chtěl taky konečně zlomit.“
Nenutí vás trenér víc do střelby v přesilovkách?
„Měl bych to zkoušet víc, ale záleží na vývoji hry. Bránící útočníci si při oslabení dávají velký pozor, aby nenechali obránce od modré vystřelit. Takže musíte nahrávat. Ale třeba v úterý proti Washingtonu jsem měl myslím čtyři střely… Jak říkám, záleží na utkání.“
V zámořských médiích vám vyčítali slabý důraz v obraně. Deník Ottawa Sun doslova napsal: ‚Když přijdou na řadu souboje u mantinelu, je to fiasko.‘ Na to, jak jste urostlý a kolik času trávíte na ledě si prý připisujete málo hitů. O co šlo?
„Tahle kritika byla spíš ze strany novinářů, než trenérů. Přesněji řečeno, jednoho novináře. Od trenéra jsem nic takového neslyšel.“
A je na tom něco pravdy?
„Tohle je Kanada. Mají rádi, když řinčí plexisklo, když ukážete bodyček. Já nevím… Dneska jsou útočníci hodně chytří, aby se velkým bodyčekům vyhnuli. Nebo se kolem vás bleskově obtočí a hned mají šanci. Každý prostě hraje jinak a řeší situace v obraně různě.“
Košili jste dotyčnému novináři ještě nenatrhnul? Jak to svého času v zámoří udělal Dominik Hašek?
(směje se) „Ne, to ne. Není to tak vyostřené. Byl to jeden rozhovor na úplně jiné téma. Až potom jsem se dozvěděl, co si z toho převzaly naše noviny na internetu.“
Rozladilo vás to?
„To ne. Věděl jsem o tom, že média v Ottawě hokej sledují a mají rádi příběhy. V Tampě jsme na tréninku měli dva novináře, tady je jich třeba patnáct a dva, tři televizní štáby k tomu. To se fakt nedá srovnávat.“
Neleze vám to krkem?
„V novinách si o hokeji nečtu. A v televizi ty analytiky taky moc nesleduju. Když už se v televizi na hokej dívám, tak komentáře neposlouchám.“
Asi se ovšem shodneme, že se od Ottawy v úvodu soutěže čekaly lepší výsledky. Nebo ne?
„To je pravda. Rozhodně se nemůžeme vymlouvat na to, že jsme začínali sezonu v Evropě a že by nám cestování a přesuny vzaly sílu. Bylo to náročné, ale měli jsme čas se aklimatizovat. Spíš jsme trochu upustili od dodržování systému hry a dobré práce v obranném pásmu. Pracujeme na tom, zlepšujeme se. Takže není žádný důvod k panice. Tenhle tým rozhodně půjde nahoru.“
A jak jste se vyrovnal s odloučením od rodiny? Manželka i oba synové zůstali na Floridě.
„Byli jsme na Floridě minulý týden skoro pět dní, hráli jsme s Panthers a potom v Tampě. Bylo příjemné se zase s rodinou po dlouhé době vidět. Navíc za mnou už teď v neděli přijedou, takže to bude v pohodě.“
