FOTOGALERIE - Zdálo se, že turbulence předchozích let definitivně ustaly. Patrik Eliáš má za sebou perfektní ročník. Jenže přes léto se v New Jersey zase dějí věci. Vyměnil se trenér a odcházejí zkušení hráči. Co na to česká hvězda?
Po jedné ze svých nejlepších sezon v kariéře zatím stále nemůže trénovat. Operovaná kyčel už je v pořádku, ale bolavý stehenní přitahovač mu zatím nedovolí pustit se naplno do přípravy na další ročník. A tak denně dochází na rehabilitace do pražských Malvazinek a v Praze se na něj byl podívat i terapeut z amerického Vailu.
Bylo potřeba dohlédnout na stav vaší kyčle?
„To ne. Já jsem toho terapeuta spíš zneužil, on sem přijel na dovolenou. Ale byl v pohodě. Vzal jsem ho na Malvazinky, aby jim ukázal, co všechno se mnou mají dělat. Stará se tam o mě jedna slečna a posun už je vidět. Bohužel, svalová zranění, která jsou s takovými potížemi spojená, trvají většinou dýl.
| Patrik Eliáš |
| * útočník New Jersey Devils, narozený 13. dubna 1976 v Třebíči * vítěz Stanley Cupu 2000 a 2003, bronzový medailista z MS 1998, vítěz +/bodování NHL v roce 2001 * celou kariéru v NHL zatím strávil v New Jersey Devils, od roku 1996 tu za 822 zápasů základní části nasbíral 706 bodů (295+411), v play off přidal ve 133 utkáních 113 (40+73) bodů * je historicky nejproduktivnějším hráčem klubu * reprezentoval na posledních dvou světových šampionátech * druhý český vyslanec dobré vůle UNICEF, dětského fondu OSN * ženatý, manželka Petra Eliáš-Voláková je televizní a rozhlasovou „rosničkou“ |
Nezlobil se terapeut, že jste mu narušil pobyt v Praze?
„Kdepak. A já jsem ho zase tolik nezneužíval. Viděli jsme se asi jen třikrát čtyřikrát. On sem přijel hlavně za Martinem Ručinským. Já ho jenom vzal ještě ke kamarádovi, který mě masíruje, aby věděl, co přesně se mnou dělat.“
Dovolenou jste potom stihl i vy. Jaký byl týden ve Francii?
„Hlavně jsme si odpočinuli. I když pár dní tam bylo hektických, protože Francouzi zrovna měli volno a všude tak byla spousta lidí. Ale pak jsme byli i v Provence, kde to bylo nádherné a klidné. Mezi vinicemi, nádhera.“
Tour de France jste nenavštívil?
„Nakonec ne. Původně jsem sice uvažoval o tom, že se tam v neděli podíváme, ale pak jsem si říkal, že tam bude spousta lidí a já jich v tu chvíli měl zrovna dost. Spíš jsem si chtěl odpočinout. Na závěr závodu jsem se díval v televizi.“
Zpátky k vašim zdravotním potížím. Na operaci jste musel poprvé v kariéře, ve třiatřiceti letech. To je docela unikát, nemyslíte?
„Jsem rád, že držím... (usmívá se) Asi to je dobrou prevencí, správným cvičením. A možná i štěstím. Menší vazová zranění kolen a ramen jsem měl někdy v patnácti šestnácti letech. To bylo podle mě tím, že jsem najednou začal hrát s chlapama extraligu a moje tělo na takové souboje nebylo připravené a dostatečně vyvinuté. Jsem samozřejmě rád, že mě žádná velká zranění nepotkala.“
Navíc ani tentokrát to přece původně nevypadalo na velké problémy, že?
„Přesně tak. Já původně vůbec netušil, že je tam něco špatně. Ale člověk samozřejmě stárne, cítím to na sobě. Fyzicky jsem na tom v sezoně byl sice dobře, ale takových těch menších svalových zranění je dost. Svaly jsou unavené po letech zátěže. Proto víc dbám na různá protahování, na přípravu na výkon než na posilování.“
Patrik Eliáš • Foto Pavel Mazáč/Archív Sport
Už jste vyrazil na led, jak jste původně plánoval?
„Zatím pořád ne. Řekli mi, že na něj budu moct během dvou tří týdnů po operaci, ale už to je sedmý týden a nic. Jde o to, že se ten přitahovač pořádně nehojí. Možná je tam nějaký zánět. Proto to nechci uspěchat, i když si myslím, že zrovna bruslení mi nějak moc vadit nebude. V posilovně jsem totiž zkoušel dělat imitace hokejových pohybů, balancování na balonu a bylo to docela v pohodě. Ale v přitahování nohy k sobě mám ještě pořád problém. Řekli mi, že 5. srpna to mám jít na led zkusit. A můj pocit je, že už to bude v pohodě.“
Sledujete přes léto, co se děje v New Jersey?
(s úsměvem vyhrkne) „Nic. Jenom všichni odcházejí. A přišel staronový trenér.“
Právě Jacques Lemaire vám jako první dal šanci v NHL, takže jeho návrat vítáte, ne?
„No, šanci. Byl to samozřejmě můj první hlavní trenér, ale já jsem toho v té době moc neodehrál. On neměl moc kladný vztah k mladým klukům. Teď už se to snad změnilo. Přece jen už to je 11 let, mezi mladíky už zrovna nepatřím. Ale nevím no. Bude to zase defenzivní styl hry.“
Pravda, Lemaire je jím vyhlášený. Minnesota pod jeho vedením proslula jako tým obranářů.
„Vždyť to byl možná on, kdo přivedl defenzivní styl do celé NHL. A potom to začaly kopírovat další týmy. Já si tedy osobně myslím, že hokej je dneska díky novým pravidlům a spoustě šikovných kluků někde úplně jinde. Takže defenziva? Jistě, člověk musí být zodpovědný ve hře dozadu, ale ta ofenziva, to něco extra, to vyhrává zápasy. Vždyť se stačí podívat, že ve finále byly dva roky po sobě Pittsburgh a Detroit. A hrály krásný hokej. To značí, že to je lepší, než hrát na výsledky 1:0 nebo 2:1.“
Patrik Eliáš krátce po svém gólu. • Foto ČTK
Myslíte, že se Lemaire nezměnil?
„Nevím. Doufám, že jo. (usměje se) V novinách v Jersey psali, že prý budeme hrát ofenzivnější styl, než jak je u Lemaira zvykem. Ale zase na rovinu, nevím, jestli na to máme dostatek kvalitních hráčů. Přece jen, rychlý Gionta nám odešel a žádnou náhradu jsme nezískali. Zach Parise a Travis Zajac jsou samozřejmě fantastičtí hokejisté, ale rád bych viděl třeba někoho k sobě. Jenže s tím jako hráč nic nenadělám. Já teď můžu koukat hlavně na to, abych se dal stoprocentně dohromady a pak se uvidí, jaká bude situace.“
Chybí vám někdo, s kým si sednete na ledě?
„Je to tak. Hrál jsem sice právě s Giontou, ale to byl rychlý kluk, co lítá nahoru a dolů. Není moc do kombinace. Já bych si rád zahrál s typem hráče, jako je třeba Martin Havlát. To je jak ve fotbale, samé narážečky. Někteří kluci prostě nemají takové myšlení jako my. A já bych k sobě nějakého takového hračičku potřeboval.“
Tak někoho zlanařte. Třeba Petr Sýkora, váš bývalý parťák, je pořád volný.
„Co vím, tak nějaká jednání tam probíhají. Prý mezi Philadelphií, Tampou a námi. Vím, že Péťa k nám chtěl jít zpátky před třemi lety, ale nedopadlo to. Tak třeba teď.“
Nebo Václav Prospal...
„No to mě překvapilo. Venca by byl taky dobrý. To je šikovnej, pracovitej hráč. Ale co se týká posil, já ani nevím, jak jsou na tom Devils finančně. Jaký mají prostor pod platovým stropem. Uvidíme, co se stane.
| 78 |
| Tolik bodů nasbíral Patrik Eliáš v minulé sezoně, byl nejproduktivnější z českých hráčů v NHL |
Je reálné, že by vám, klíčovému hráči klubu, zavolal generální manažer a zeptal se na váš názor ohledně nějaké posily?
„To se mi za třináct let nestalo a myslím, že u nás v týmu se to asi ani nikdy nestane. Tam má poslední slovo jen Lou. (generální manažer Lamoriello) Nikdy se na nic neptali. Nevím proč, protože názory hráčů, kteří tvoří jádro mužstva a jsou tam dlouho, by mohly být ku prospěchu. I kdyby to byl jenom názor, tak já jako šéf bych ho určitě nějakým způsobem vyslechl a byl bych za něj rád. Ale u nás je to nastavené trošku jinak.“
Když se vrátíme k trenérovi. Po dvou sezonách odešel Brent Suter, s kterým jste zezačátku měl neshody.
(vstoupí do otázky) „Ten první rok byl obtížnej, to jo. Ale zase jsem si díky tomu dokázal, že takové věci dokážu ustát. Zná to asi každý. Když vám někdo háže klacky pod nohy, začnete o sobě pochybovat. Minulá sezona už ale byla dobrá. I když konec nebyl optimální, jak bych si představoval, protože mě začala trápit ta noha. Já se ale s trenéry snažím vždycky vyjít. Nejsem člověk, který vyvolává problémy. Snažím se všechno řešit pozitivně. Až když by to pak nešlo, když bych věděl, že jsem se dostal do bodu, odkud není východisko, tak pak teprve by se to řešilo nějak jinak.“
Patrik Eliáš • Foto Jiří Černohorský
Do takového bodu jste se ještě nedostal?
„Už jsem byl blízko. Dvakrát. Jednou když nás trénoval Pat Burns a předloni se Suterem. To už jsem si říkal, jestli to stojí za to. Já vím, čeho jsem schopný, věřím si a není třeba, abych se nechal negativně ovlivňovat. Navíc, když cítím, že to je neprávem. Ale ustál jsem to, pak se to změnilo a jsem za to rád. I proto, že mě to nějakým způsobem posunulo a posílilo a nejsem známý jako zbabělec, který utíká, když něco není tak, jak má.“
Není škoda, že teď Suter odešel, když se vaše vztahy uklidnily?
„Je. Já to říkám pořád. Jsem v Devils třináctou sezonu a měl jsem deset hlavních trenérů. Dobře, dva z nich se opakovali. Larry Robinson a teď Lemaire. Ale i tak to dělá osm. A to hráče, kteří tam jsou celou tu dobu, musí ovlivnit. Vzájemný vztah se totiž musí nějakým způsobem vyvíjet a dostat se do optimálního stavu. Když budete mít každý druhý rok nového kouče, tak se nikam nedostanete. S někým si sednete, s někým ne. Ale než vás člověk pozná na ledě i mimo něj, to nějakou dobu trvá.“
Ale z tohoto pohledu teď tedy nezažíváte nic nového.
„Přesně tak. Zase to bude o tom, aby si člověk zvykl. Začíná se od znova. A to není optimální.“
