A naznačil, že na olympiádě ve Vancouveru nemusí být! „Šance je minimální,“ říká sedmatřicetiletý útočník. I když s chladnou hlavou může za pár týdnů změnit názor...

Hodinu po zápase se Švédy už byl prostor u ledu vylidněný. Organizátoři s přísným výrazem říkali: „Nikdo z hráčů už nepřijde!“ Přijde. Jágr pomalu vykračoval dlouhou chodbou, v ruce držel kafe. Když mluvil, často se zamýšlel. Pečlivě hledal slova. „Psychicky jsem hrozne unavenej,“ přiznal.

Jak dlouho vás ten zápas bude ještě strašit v hlavě?
„Na to nedokážu odpovědět. Nevím, cítím teď strašnou únavu. Ne že bychom nechtěli, ale prostě se nám nedařilo. Neměli jsme na to.“

Přitom útočná síla vašeho týmu byla tak drtivá!
„Útok byl možný drtivý, ale v rozhodujícím momentu jsme zklamali.“

Berete to tak, že jste zklamal i vy sám?
„Určitě, samozřejmě. Vždyť já mám největší zodpovědnost a v nejdůležitějším zápase jsem se neprosadil. To by bylo trošičku srabské, pokud bych řekl, že za to nemůžu.“

Vás osobně skoro k ničemu nepustili – střely i přihrávky vám pravidelně blokovali.
„Ano, tak to je. Neměl jsem šanci.“

Čím to, že vás Švédové takhle přehráli?
„K ničemu nás nepustili. Fakt k ničemu. Při přesilovkách přesně věděli, co hrajeme. Tam nám šance moc nedali. A při hře pět na pět byli všude rychlejší. Prostě jsme na to neměli, celí zápas jsme byli utahaní, ale nevím proč.“

Jistě na vás byli výborně připravení...
„Jak už jsem říkal – dobře věděli, jak hrajeme přesilovky. Pak jsme to trochu změnili a měli jsme určité šance, ale nedali jsme je. Buď jsme hráli špatně, nebo oni hodně dobře. Těžko soudit. Tentokrát jsem neměl pocit, že je můžeme porazit.“

Měli lepší taktiku?
„To ne... Vůbec. My jsme prostě nebyli schopní se prosadit, ani bruslařsky. Byli jsme všude pomalejší. Buďme upřímní, oni byli lepší. Abychom postoupili, museli bychom mít z pekla štěstí.“

Zase jste doplatili na vyloučení, mnohdy ale velmi přísná.
„Nechci se k tomu moc vyjadřovat, každý to vidí jinak. Některé fauly, když dáš třeba hokejku na hokejku, si myslím, jsou přehnané. Takhle se začalo pískat v NHL před čtyřmi lety, když chtěli všechny fauly zlikvidovat. Pak je hodně obtížné jet do nějakého osobního souboje. Švédové se toho ale každopádně vyvarovali.“

Dá se zklamání přirovnat k tomu, co jste prožíval po porážce ve čtvrtfinále v roce 2004 v Praze s Amerikou? Tehdy jste měli také velmi silný tým.
(dlouho přemýšlí) „To bylo doma, navíc šlo o úplně jiný zápas. Vedli jsme 2:0, měli jsme to dobře rozehrané. Tentokrát jsme byli v těžké situaci od začátku. Nevyvinuli jsme si žádný tlak, který by přinášel nějaké velké šance. Když už něco bylo, tak šlo o střely z dálky, které jejich brankář viděl. Oni se ve třetí třetině vykašlali na naše beky a stáhli se ve všech pěti dolů.“

Nemáte po takovém výkonu strach z toho, jak může dopadnout tým na olympiádě ve Vancouveru?
„Já už určitě ne. Šance, že bych tam byl, je minimální.“

Proč si to myslíte?
„Spousta hráčů je z NHL zvyklá na malý kluziště...“ (nedořekne)

Není to naopak pro vás motivací se po neúspěchu ve Švýcarsku znovu ukázat?
„Jak bych odpověděl. Já se nechci někde ukazovat! Jel jsem na mistrovství, protože jsem měl pocit, že mužstvu můžu pomoct. Ale v rozhodující chvíli jsem nepomohl. A tam to stejně zase bude o tom jednom zápase.“

Ovšem v lednu znovu můžete mít pocit, že mužstvu pomůžete, nebo ne?
„Ten jsem měl před tímhle zápasem se Švédy taky. Nechci dělat unáhlený rozhodnutí, teď jsem psychicky hrozně unavený a mrzí mě, že jsme vypadli.“

Není to tak, že už byste nikdy nechtěl hrát za reprezentaci?
„Ty jo, to teď nechce nikdo! Po takovým zápase... Ale zítra už to může být všechno jinak.“

	V sobotním deníku Sport najdete:
	» celý rozhovor s Jaromírem Jágrem O čem mluví: » Kde má český hokej problém? » Co českým hráčům chybí?