Na internetu se smutkem sleduje, jak se omlouvá jeden hráč za druhým. A nese to velmi, velmi nelibě. „S Petrem Čáslavou, který by taky nikdy neodmítl, to probíráme horem dolem,“ přiznává třicetiletý útočník, jenž nevynechal žádný velký turnaj za poslední čtyři roky.

Je vidět, že jste z toho přívalu odmítnutí přepadlý...
„Hodně. Když před čtyřmi lety všichni odmítali a já jsem naskočil jako nováček do reprezentace, tak jsem měl tehdy radost, že se hráči omlouvají a díky tomu jsem dostal šanci. Jel jsem na šampionát do Rigy a udělali jsme stříbrnou medaili. Ale teď po té době, když se na to podívám, mě to strašně mrzí.“

U vás omluvenka nepřichází v úvahu, co?
„Když budu mluvit za sebe, tak já bych jel za každé situace! Nechci to srovnávat s NHL, ale i v Rusku máme dost zápasů, je to náročná soutěž, takže jsem dobitý. Ale já bych jel vždycky. A ostatní? (přemýšlí) Co mám říct, no... Nelíbí se mi to. Když jsou osobní rodinné nebo zdravotní důvody, to chápu. Ale když někdo řekne, že je unavený nebo tak, to prostě neberu. To se mi nelíbí.“

Co říkáte na postoj útočníka Petra Průchy, kterého znáte z Pardubic?
„Jestli byl zahořklý nebo se urazil... Já si s ním o tom po sezoně určitě promluvím, jsme kamarádi. Ale nelíbí se mi to. Kvůli nějakým takovým důvodům nereprezentovat, no nevím.“

4

Čtyři šampionáty v řadě odehrál Tomáš Rolinek, který reprezentaci nikdy neodmítá

Pro vás jako reprezentačního srdcaře je to zvlášť citlivé.
„Mrzí mě to. (posmutněle) My se o tom s Petrem Čáslavou dost bavíme, to je další hráč, který nevynechá žádný start v národním týmu. Mrzí nás to, nelíbí se nám to, probíráme to horem dolem. Říkáme si, že ti hráči by mohli ject, že únava přece není důvod, proč by měl člověk odmítnout reprezentaci! S tím nesouhlasím. Vlastenectví se, bohužel, vytrácí.“

Vy naopak nikdy neodmítnete, i když musíte před šampionátem být dlouho v kempu...
„Zažil jsem i zdlouhavé soustředění, jel jsem hned na první sraz po sezoně. Jasně, je to strašně dlouhé, svým způsobem to i člověka nebaví, mohl by být radši doma s rodinou. Chodit na procházky, užívat si a vyprdnout se na hokej. Ale my jsme s Petrem (Čáslavou) vlastenci, pojedeme za každé situace, když nás trenéři pozvou! A je jedno, jestli jsme unavení nebo dobití. Někteří to ale cítí jinak, radši jedou odpočívat za teplem, válet se na Floridu... To se mi nelíbí.“

Co se s tím dá dělat?
„Nevím, toho dotyčného nejde přemlouvat. Každý si to musí zvážit sám.“

Asi ti hráči necítí, že teď potřebuje český hokej pomoct.
„To se musíte zeptat těch kluků, kteří nejedou. Jestli nechtějí vrátit českému hokeji, co jim dal. On je vychoval, dal jim možnost odejít do zahraničí. A oni už potom nechtějí hrát za nároďák... (posmutněle) Nevím, co bych k tomu měl víc říct.“

Nevážíte si toho vy o to víc, že jste si musel národní tým tvrdě vybojovat?
„Je pravda, že jsem neměl extra nastartovanou kariéru, musel jsem si všechno vydřít. Od začátku svého působení u nároďáku si počítám každý zápas, moc si toho vážím. Když to půjde, samozřejmě jich chci odehrát co nejvíc.“

Mění se ten vlastenecký přístup dobou?
„V hokeji se obecně mladší hráči více otrkávají a generačně se to mění. Když jsem před deseti lety přišel do áčka v Pardubicích, byl jsem vykulený ze všeho, bál jsem se pomalu něco udělat na tréninku. A poslat staršího hráče někam? To nešlo, prostě něco takového neexistovalo. Byla obrovská úcta. Teď už tohle všechno vymizelo. Mladí kluci se na reprezentaci vyprdnou a místo toho si radši dělají místo v klubu.“



O to víc je třeba ocenit přístup hráčů¨, jako jste vy, nemyslíte? Navíc jste dříč k pohledání, obdivně o vás mluví i kouč Vladimír Růžička.
„To musíte posoudit vy novináři nebo trenéři. Vím, že nejsem technik, který by projel celé hřiště a dával góly. Ale myslím, že nějakou roli v mužstvu mám a je na trenérech, aby toho využili.“

O tom, jaký jste bojovník, svědčí i to, že jste při pátečním tréninku skočil do střely a odkulhal jste na střídačku.
„Nehledal bych v tom nic zvláštního, prostě se při tréninku má hrát jako při zápase, takže naplno. Já už jsem skočil do střely předtím kolikrát, nebylo to kvůli tomu, že bych nějak bojoval o mistrovství světa a chtěl jsem se ukázat před trenéry.“ (usměje se)