Přes redaktora deníku Sport poprosil o svolání dalších českých novinářů. A přes Skype probíhal půlhodinový rozhovor. Když se ujistil, že u počítače jsou všichni, rozpovídal se.

Chcete něco uvést na pravou míru?
„To ne, jenom chci, aby se ta debata nějak ukončila a neprotahovala se. Mrzí mě, jestli to někdo jinak pochopil, možná jsem to řekl moc ostře, možná si to někdo bral osobně a třeba se někdo urazil. Ale to nebyl ten důvod, proč jsem to říkal. Nikoho jsem nechtěl urazit.“

Prostě jste byl po tom utkání plný emocí...
„Prostě se bojím toho, aby za pět šest let nebyla prohra o gól s Norskem skvělý úspěch celého hokeje. Protože teď to všichni nazýváme katastrofou, ale může se stát, že za pět nebo deset let to bude normální výsledek... I to se může stát, proto jsem to řekl. Na druhou stranu jsem nikoho nechtěl naštvat a ty mladé hráče, kteří jsou v NHL, respektuju. Musí něco umět, o tom není žádný pochyb. Ale jde o to, že český hokej se v současnosti nachází v takové krizi, že oni musejí reprezentovat. Nechci, aby to brali nějak negativně, co jsem řekl, ale aby to brali spíš pozitivně! Aby to vnímali jako kompliment, že bez nich se to prostě hrát nedá. Jestli oni nebudou jezdit, tak se může stát, že bude nějaký průser a myslím si, že tohle už je poslední zvonění. Chci, aby zapomněli na svoje osobní důvody a na ty tři neděle se obětovali. O to je prosím a prosí je i čeští fanoušci!“

Čekal jste takové reakce? Nebo vám hned došlo, že to vyvolá takový poprask?
„To vůbec ne, z toho důvodu jsem to neříkal. Možná všechno zlé je k něčemu dobré, možná se něco změní, ale znovu chci říct: pokud jsem někoho urazil, někoho se dotkl, určitě jsem to tak nemyslel. Bylo to spíš brané, že my v současnosti hráče z NHL potřebujeme, aby jezdili na šampionáty. Nedá se nic dělat. Oni jsou stále takové kvality, že nám pomůžou. Chápu, že pokud dřív došlo k nějakým neshodám třeba mezi hráčem a trenérem, ale chci poprosit, aby tyhle věci dali teď všichni na stranu, aby se na to vykašlali, protože to teď není víceméně důležité.“

Zaznamenal jste nějaké bezprostřední reakce od některých hráčů ze zámoří?
„Vůbec ne, já telefony neberu, teď se o to moc nestarám, soustředím se na hokej. Za tím, co jsem po řekl po zápase, si stojím, ale dalo se to říct i jinak, aby se ti hráči nenaštvali. Na druhou stranu díky za to, že se to stalo, možná svaz i hráči začnou řešit věci jinak. Ještě je čas. Zatím...“

Není problém také v tom, že kouč Vladimír Růžička málo komunikoval s hráči z NHL?
„Všechno je možný, nechci, aby to bylo kdyby, kdyby, kdyby... To se většinou říká, když se stane průser. Kdyby, tak to dopadlo jinak. Tady ale není čas na kdyby, to pak dopadne tak, jak to dopadá! (naštvaně) Já jsem nejel, protože tohleto a já protože tohle, a pak všichni něco říkají a nakonec to bude stejný, jako to bylo... A budeme hrát jako osmnáctka před dvěma roky v béčku a budeme mít problémy se někam dostat. Chápu, že mohou být hráči naštvaní. Ale chci je poprosit, aby na to ty tři neděle zapomněli! Takhle jsou teď naštvaní jedni hráči, příští rok budou naštvaní další... Všichni budeme naštvaní až budeme hrát v béčku a porazí nás i Mongolsko...“ (povzdychne si)

Jágr s Ondřejem Pavelcem po zápase proti Norsku

Autor: Pavel Mazáč (Sport)

Co současná vyjádření mohou udělat se současným týmem na šampionátu?
„Ale pozor, já ty současné kluky nekritizuju! Vím, že bojují, právě tyhle zápasy je dostanou zase výš a dál. Ale na druhé straně se na všechno musíte dívat pozitivně. Když budou ti nejlepší reprezentovat, tak to pro ty mladé hráče to bude mít daleko větší úroveň. Mohou si říct: ´Já jsem se dostal na mistrovství a to už znamená, že jsem mezi pětadvaceti nejlepšíma hráči.´“

Myslíte si, že by pomohlo, kdyby hráči jako Robert Reichel dělali generálního manažera?
„Tihle hráči pokud do toho půjdou srdcem a s čistým svědomím, tak to hokeji jistě pomůže.“

I vás by tahle funkce lákala?
„Poslouchejte, já tuhle tiskovku nesvolal kvůli sobě! Já chci, aby se určité věci změnily. Aby hráči, kteří nejeli, nebyli naštvaní na mě nebo na trenéry, ale aby si prostě vzali chvíli, zamysleli se nad tím a příště přijeli. Ten hokej je potřebuje. I fanoušci! Na co oni můžou být hrdí? Na co se mají dívat? Na to, že prohrajeme s Nory? A může být ještě hůř! Já kdybych se na to díval, tak rozbiju televizi. (velmi zvýší hlas) Já bych se na to prostě vykašlal! Akorát jsou pak lidi naštvaní... Někdo na to bude mít jiný názor, ale já to říkám od srdce. Aby ti hráči, i když jsem nikoho nejmenoval, nebrali osobně. Ale aby začali na mistrovství jezdit! Protože je hokej potřebuje. Aby lidi u televize nemuseli, když se hraje hokej, přepínat na jiný program...“





Mluvil jste o tom přímo s nějakým hráčem z NHL, který se omluvil? Třeba s Petrem Průchou?
„Ne. Nechci, aby to bylo braný osobně. Chápu, že omluvenky budou. Ale já chci, aby jich bylo co nejméně. Abychom měli šanci vyhrát a udělat dobrý výsledek. Příště se může stát, že řeknou jiní: tenhle trenér mě naštval, jinej trenér mě naštval. Já to chápu, že k takovým situacím dochází, ale někdy musíš dát tu hrdost stranou! (důrazně) Někdy se musíš obětovat, někdy se musíš ponížit. To mají i lidi v práci. Šéf prostě má špatnej den a někoho seřve a taky ta sekretářka neřekne, že nejde do práce.“

Nejsou hokejisté až moc rozmazlení? Ve srovnání s vaší generací?
„Počkejte, nechci mluvit o sobě! Taky jsem nebyl žádnej andílek, mám svoje mouchy. O to nejde, každý má něco. Hráči si musí uvědomit, že to v současnosti bez nich nejde. To je všechno. Chci je poprosit, aby dali svoje ego stranou! Aby některé věci skousli, třeba jim bylo ublíženo. Já s nimi souhlasím, třeba se nemělo říct to, co se řeklo, ale stalo se. Chápu, že člověk může být uraženej, třeba bych na tom byl stejně, kdybych byl v jejich situaci, ale tímto jednáním nikomu nepomůžeme! Jediný, kdo to odnese, je český hokej. To že se hádaj dva tři přes noviny mezi sebou, to nikomu nepomůže. Každý si to musí uvědomit! Já jen chci ty hráče poprosit, aby se na ty důvody vykašlali a dali je stranou. A upřednostnili reprezentaci před těmi jejich důvody! Aby na to na ty tři neděle zapomněli, i když si myslí, že to nejde, já říkám: Sakra, jde to! Já někde četl, že Vrbatka (Radim Vrbata) nebude měnit názor. Ale já nechci, aby měnil názor. Já chci, aby na ty tři neděle přijel. Může si myslet o trenérovi, co chce. Třeba ať ho nezdraví, může mu to naopak pomoct a dá potom více gólů. Já nechci, aby byl naštvanej a nepřijel kvůli tomu. Já chci, když je naštvanej, aby přijel, a dokázal tím, že ten trenér udělal chybu! A pak budou všichni spokojení, protože ten trenér řekne: ´Děkuju ti, vyhrál si mi tady zápas. A já se ti omlouvám, protože jsem tě nevzal minule.´“

Probíral jste to s koučem Vladimírem Růžičkou nebo s vedením svazu?
„Ne vůbec, s nikým jsem o tom nemluvil. Já se s nikým neradím. Řekl jsem věc, kterou jsem v tu chvíli cítil. Věci, které říkám nebo jdou ven, tak o nich přemýšlím. Nemyslím si, že jsem řekl něco špatně. Ale možná to vyšlo tak, že jsem tím některé hráče mohl naštvat a s tím souhlasím. Pokud se tak stalo, tak se jim omlouvám. Nebylo to v mém úmyslu. Mohl jsem to říct lépe. Chtěl jsem jen říci, že hráči, kteří jezdili dřív, těm by se měl postavit pomník, protože ti udělali českému hokeji nejlepší jméno. To je jedna věc. Chtěl jsem vyzdvihnout české hráče, na které bylo zapomenuto. Nevážili jsme si jich. Až teď po určité době, když vidíme, jaká nastala situace, tak bychom si jich měli vážit víc. Hráčům v NHL jsem chtěl říci, ať se pokusí hodit svoje problémy nebo osobní důvody stranou. Protože bez nich se to hrát nedá. I když jsem to takhle řekl, tak to byl vůči těmto hráčům, kteří odmítli, spíše kompliment. Protože bez nich hrát momentálně nemůžeme.“

V Quebeku v roce 2008 měli Češi výborný tým, dokonce v něm bylo šestnáct hráčů z NHL. A přesto mužstvo neporazilo nikoho ze silných soupeřů...
„Jasně, ale pořád jsme ještě neprohráli s Nory a pořád jsme se alespoň dostali mezi posledních osm! Což nemusí být v budoucích letech zase tak stoprocentní. I když pojedou ti nejlepší, tak to nezaručí úspěch, protože hokej se hodně vyrovnal. Ale alespoň nám to zaručí, že se nespadne! Když se to pohne kupředu a začne se pracovat s mládeží, tak za dva roky můžou být ti hráči hvězdami. Ve dvaceti letech mohou rozhodovat zápasy.“