„Obrátili se na mě, zda by nebylo možné pohár vidět, tak jsem se zeptal na svazu, zda by to nebylo možné. Jsem rád, že mi to umožnili, hlavně kvůli dětem tady,“ říká.

Povězte, nemáte toho slavení už přece jen trochu dost?
(usměje se) „Ale ne, vždyť já toho zase tolik neodslavil. Nebylo ani moc času, doma jsem musel trošku odlehčit ženě, na kterou toho v poslední době bylo hodně. Vozil jsem děti na kroužky, na fotbal a tak. Hlavní ale je, že nepiju, protože alkohol čím dál tím hůř snáším. Snažím se mít pořád čistou mysl.“

Nepřihnete si ani teď z poháru?
„Zatím jsem v něm neměl nic, ale asi tam něco nalejeme. Hlavně kvůli rodině a známým. Já se z poháru už napil přímo po finále. Taková bezprostřední radost je vždycky nejlepší. Člověku to ale pořád nedochází, i teď si říkám, jestli je vůbec možné, že jsme to vyhráli a že tady ten pohár je. (usměje se) Možná je to jednou za život, tak si to musím vychutnat.“

Podívejte se, jak Jandač předával pohár mistrů deníku Sport:

Zdroj:  Lukáš Hron

EMBED

URL

A jak si ho bral zase zpátky:

Zdroj:  Tomáš Večeřa

EMBED

URL

Považujete triumf vašeho týmu, stejně jako mnozí, za zázrak?
„Překvapivé to bylo nejen pro nás, ale i pro samotné hráče. Ale slovo zázrak bych nepoužil, protože bych tím snížil výkon hráčů. Zázrak by to byl, kdybychom v to vůbec nevěřili. Je pravda, že zpočátku jsem tak daleko vůbec neuvažovali, prvořadé pro nás bylo dostat se vůbec do čtvrtfinále. Jak jsme ale postupovali dál a otvírala se nám cesta, začínali jsme myslet stále výš. Zvětšovala se i naše víra, že to můžeme dokázat.“

Pořád si tu zlatou pouť připomínáte?
„Hodně často, každý chce vědět, jak to bylo. Ale k šampionátu se vracím i pracovně. Připravoval jsem zprávu pro reprezentační komisi, Slávovi Lenerovi jsem nechával sestřihy některých situací. Byly tam momenty i z finále, takže se mi to znovu vybavilo.“

Co od vás fanoušci chtějí slyšet nejčastěji?
„Hlavně, jak se nám to po špatném začátku podařilo dát dohromady, když nás všichni podceňovali. Co jsme s mužstvem udělali, že se semklo a začalo hrát tak dobře.“

Co jim odpovídáte?
„To, že jsme si všichni sedli na zadek. Pro mě je podstata věci v tom, že prohrát se může, ale na ledě se vždycky musí nechat úplně všechno. To jsme po zápase s Norskem necítili. Potom se to změnilo, začal se dodržovat herní systém.“

Potupná porážka mužstvo tolik nabudila?
„Potom jsme byli každý zápas na pokraji vyřazení. Když jsme ho zvládli, tak nás to stmelilo. Takže když přišlo čtvrtfinále, byli jsme uvolněnější, protože jsme ho měli vlastně už dvě utkání zpátky. Mužstvo bylo zocelenější. Proti Finsku jsme byli aktivnější, lepší, měli jsme více šancí a zasloužili jsme si vyhrát. Se Švédskem to bylo naopak, ale štěstí se přiklonilo na naši stranu.“

Pojďme k vám. Koncem týdne se chystáte na otočku do Kyjev, na vaši novou trenérskou misi. Už víte, co vás tam čeká?
„Musím podepsat smlouvu. Je už připravená, na všem jsme dohodnuti, ale finální podpis stále chybí. Hráčský kádr byl v podstatě hotový už v době, kdy jsem se dohodl na smlouvě, takže jsem neměl moc možností se k tomu vyjádřit nebo to ovlivnit. Mužstvo se bude tvořit ještě v průběhu přípravy, ale základ tam je. Ruské a ukrajinské hráče příliš neznám.“

Ani příchod českých hokejistů, třeba Gřegořka, tedy nebyla přímo vaše práce?
„Gřegořek byl prakticky také už domluvený, jen se mě ptali, jestli to je kvalitní bek. Neřekl jsem na něho křivé slovo, je to slušný obránce. Jen nevím, co od něho budou očekávat vzhledem k tomu, na kolik je přijde. Zatím neznám cenové poměry v KHL. Má ale dostatek zkušeností na to, aby tam obstál. Oproti době, kdy jsem ho vedel v Českých Budějovicích, se také zklidnil, už není tolik impulzivní.“