Druhý muž historického bodování ligy. Legendární vůdce. V Německu na šampionátu působí jako generální manažer kanadské reprezentace. Sport s ním krátce pohovořil.

Skončil trénink kanadského týmu. Ze šatny postupně vycházejí hvězdičky současného výběru. Whitney, Stamkos, Tavares… Denní ruch na chodbě mannheimské arény plyne pořád stejně.

Ale jakmile se ze dveří vyloupne charakteristický obličej s ostrými rysy, jako by celé okolí ztuhlo.

Oči kolemjdoucích začnou nejdřív těkat jeho směrem, pak se víc a víc lidí začne nepokrytě shlukovat kolem. Tady stojí jedna z největších osobností hry jménem hokej.

Mark Messier, oblečený do nenápadné týmové bundy kanadského celku, vykládá zámořským reportérům o sestavování mužstva. Pak padne jméno Jaromíra Jágra. Nejlepšího Evropana historie, spoluhráče z Rangers. A taky prvního kapitána newyorského týmu právě po Messierovi, který dovedl mužstvo do play off .

„Ještě jsme se tu neviděli, ale těším se, až ho potkám,“ spustí kanadská legenda. Zmínka o výjimečném Čechovi mu udělala radost. Neodpovídá jen z povinnosti, je znát, že o setkání s Jágrem opravdu stojí.

„On je opravdu skvělý kluk a já jsem opravdu rád, že ho pořád vidím hrát. Pro český tým je pořád výtečným hráčem,“ vykládá Messier. Sám ví, co obnáší udržet se na špičkové úrovni i v pokročilejším věku. Vždyť válel až do třiačtyřiceti. A ještě ve čtyřiceti letech nasbíral 67 bodů. „Hrát v takovém věku bere víc energie. Chce to větší přípravu, musíte se víc soustředit na svoje tělo, dopřávat si odpočinek. Ne každý tohle dovede, ale jak je vidět, jsou i tací, kteří to umějí. Jaromír je jeden z nich,“ uznává.

Dodneška se udržuje v kondici. První den na mistrovství dokonce vyrazil na led při tréninku. Ve výstroji, jen bez helmy se proháněl s o dvě generace mladšími hokejisty. „Mám malé děti, tak musím zůstat ve formě, aby mi nikam neutekly,“ usmívá se. „Ne… Rád si ještě zabruslím, když se naskytne příležitost. Měli jsme tady dobrovolný trénink, tak jsem toho využil. Byla to zábava.“

Brusle už ale obouvá jen občas. Jeho úloha je teď jinde. Musí sestavit fungující tým. Země úřadujících olympijských vítězů zase útočí na nejvyšší příčky. „Hrát je mnohem snazší. Když to jen sledujete shora, je to zábava, ale nemůžete udělat nic s výsledkem, můžete jen koukat. Jako manažera mě to stojí zvlášť hodně nervů,“ popisuje Messier.

„Ale zároveň je to velmi zajímavé. Dává mi to mnoho nových zkušeností. Třeba tady na šampionátu jsme chtěli postavit mladý tým, to se nám povedlo a přidali jsme pár starších vůdců. Teď už můžeme jen sednout a sledovat, jak se z těch kluků utváří tým.“

Ten tým mohl koučovat Wayne Gretzky, velikán z největších a Messierův velký kamarád, kdysi nerozlučný parťák. Ale nevyšlo to, „The Great One“ zatím po předsezonním odchodu z Phoenixu zůstává stranou dění