Skvělý hokejista z 60. let a velký přítel mnoha českých borců je na Slovensku stále velmi populární. Otevřené názory Joža Golonky jsou žádané. Ovšem jen v některých kruzích. Rozhodně ne tam, kde nechtějí slyšet pravdu o stavu hokeje v zemi Pálffyho, Šatana či Bondry. „Berou nás jako nadbytečnou generaci. V některých chvílích se k nám chovají tak, že až žasnete,“ tvrdí 72letý Golonka v rozhovoru pro Sport.

Jak jste přijal výsledek Slováků na šampionátu?
(začne se smát) „Chvíli prosím počkejte, já se tu jen otočím s autem… Tak, můžeme. Samozřejmě jsem to přijal se smutkem. Zato mám radost z vás, z Čechů. Porazili jste Kanadu a toho si moc cením. Akorát se mi hrozně nelíbil ten podvod na vašeho gólmana. Jak do něj najel ten Kanaďan a padl z toho gól. To je neuvěřitelné, že se něco takového může na mistrovství světa stát! Nehorázná arogance od rozhodčích.“

Chtěli podle vás dotlačit Kanadu aspoň k prodloužení?
„Zřejmě. To se ale přeci na mistrovství světa nedělá. To mě naštvalo.“

Tak jsme se dostali k Čechům, ale mě zajímá, co říkáte na své krajany…
„Upřímně, já to trochu očekával. Kazachstán a Bělorusko nejsou soupeři, které bychom nemohli porazit. Ale překvapili mě Dánové. A vedle nich Norové, Švýcaři. Ukazuje to na sníženou kvalitu turnaje. Letos není tak silně obsazený jako v mimoolympijské roky. Kvalita u špičkových týmů chybí, a proto dochází k překvapením.“

Souhlasíte s názory, že jde o béčkový turnaj?
„Absolutně. Nedávno jsem byl v Praze kvůli uvedení do Síně slávy českého hokeje a s tou mojí generací jsme diskutovali, zda má vůbec význam po olympiádě šampionáty pořádat. Elita se sejde na Hrách, na další turnaj už nepřijede. Jediní Rusové si dali do kupy opravdový tým, jsou si vědomi, že mají jednoznačně nejlepší mužstvo a velmi blízko ke zlaté medaili. Takhle jsme vyhráli v roce 2002 v Göteborgu. Nikdo tam nebyl, akorát my jsme si dovezli skoro všechny nejlepší hráče. Všichni jsme tu pak oslavovali, zapomněli, že život jde dál a teď jsme na dvanáctém místě…“



Kdybyste nyní potkal hráče slovenského národního týmu, co byste k nim pronesl?
„Řekl bych jim pouze, že udělali, co mohli, protože na víc nemají. Je třeba si toto otevřeně přiznat. Chyby, kterých jsme se dopouštěli, byly žákovského druhu. Nevím, jestli si naše vedení myslelo, že když přijde nový trenér, stane se zázrak. Jenže zázraky se nedějí, protože žádné auto na vodu nejezdí. Jezdí jen na benzin. A někdo na ten kvalitní a jiný jen na obyčejný super. Já nekritizuju trenéra Hanlona, ale není kouzelníkem, aby během chvíle dal všechno do kupy.“

Spíš tedy souhlasíte s nástupem kanadského kouče k reprezentaci, nebo vám to hnulo žlučí jako třeba kamarádovi Vincentu Lukáčovi?
„Povím vám jednu věc. Naši chalani se naučili hrát na Slovensku nebo u vás v Čechách. Mají v sobě naši školu. K tomu se něčemu přiučili v NHL a teď v KHL. Kvalitní trenéry, jako je pan Hanlon, máme i u nás doma. Anebo si ho můžeme půjčit u vás. Ale to je věc našeho vedení. A já nemám právo o tom vůbec mluvit. Protože naše generace by se u nás neměla k ničemu vyjadřovat.“



Nechtějí slyšet vaše názory?
„Ne, berou nás jako nadbytečnou generaci. V některých chvílích se k nám chovají tak, že až žasnete. Přitom máme výborné trenéry. Takový Jarda Walter přeci dělal s Ivanem Hlinkou, Jáno Starší byl mistr světa, já jsem dělal národní tým, Černický má také velké zkušenosti.“

Jenže jste na Slovensku vnímáni jako potížisté, pokud tomu dobře rozumím…
„Přesně tak. Nezajímáme je. Řeknou nám, tady máš vipku, dej si tam chlebíček a běž domů. Buď doma a buď zticha! (směje se). Ale mě to nezastaví, budu si dál říkat, co si myslím. My jsme prostě usnuli. Deset let jsme spali.“



Ovšem u vašeho zápasu s Dánskem se usnout nedalo. Po čtrnácti minutách jste prohrávali 0:6!
„Pane, to jsem nikdy nezažil. Ptal jsem se sám sebe, zda je tohle vůbec možné. Já být u toho, chodil bych potom kanály. To je katastrofa. To ani třetitřídní mužstvo nedostane takový nášup. A na tohle nemáte nejmenší výmluvu. Neexistuje.“

Na druhou stranu jste v únoru ve Vancouveru sahali po medaili. Tak zlé to s vámi není, ne?
„Měli jsme štěstí, že jsme chytili dobrou formu v pravý čas. Před olympiádou se nám uzdravili hráči a turnaj se jim povedl. Ale nemůžu si pomoci, bronz jsme proti Finům měli uhrát. Stačilo hrát taktičtěji ve třetí třetině. Na ně neplatí hra nahoru, dolů. Finy přece musíte zdržet přerušováním hry, dostat je z konceptu. Pak můžete vyhrát. Finové mají nohy, ne hlavu. Ale náš trenér hrál jinak.“

Kde se tedy nachází váš hokej? Olympiáda skoro medailová, šampionát u dna. Jak to s vámi je?
„Dobře, dobře, olympiáda byla dobrá. Ale taky nezapomínejte, že jsme se dvakrát nedostali do hlavního turnaje. Vypadli jsme dvakrát v předkole s Rakouskem, tak co… U nás se totiž mluví jen o úspěších, o neúspěších moc ne. Proto jsme dopadli, jak jsme dopadli.“

Přitom stará pravda říká, že je nutné analyzovat hlavně úspěchy a nikoli propadáky.
„Samozřejmě! Jenže u nás se dlouho oslavovalo, ještě dnes se slaví a jakmile vypustíte z úst kritické slovo, jste okamžitě nepřítel. A to je špatné. Jen zdravá kritika může hokej vyvést nahoru.“

Když jsme u toho spánku, Češi to znají také. Úspěchy zlaté generace se „podařilo“ slušně zazdít.
„Ano, i vy jste spali. Myslím, že vám ublížil odchod Jardy Holíka od juniorských reprezentací. Měl úspěchy, vyhrával zlaté medaile. Ale to si musíte zhodnotit vy sami.“

Teď je aspoň před vámi fotbalový šampionát, to bude úplně jiná káva a radost, co říkáte?
„Tak televizi mám dost velkou, doufám, že ten míč uvidím (usmívá se). Mančaft nemáme špatný, ale proti nám půjdou silní soupeři. Uvidíme, nic není ztracené. Máme generaci mladých šikovných hráčů, kteří se uplatňují v cizině. A to jsme dost dlouho neměli. Ve fotbale jsem velký optimista. Když naše sekera sekne, může se stát, že i strom padne. Tím myslím postup ze skupiny.“

A naposledy k hokeji. Jak podle vás dopadne česká cesta za medailí?
„Výhra nad Kanadou vaše chlapce postavila na nohy. Hoši zabojovali, moc dobře. Na medaili máte. My už jsme venku, tak držím palce vám. A moc! Všechny mi tam pozdravujte, prosím pěkně.“

JOZEF GOLONKA

Legendární slovenský útočník a trenér, československý reprezentant V československé lize odehrál 330 zápasů, nastřílel 298 gólů, je členem Klubu hokejových střelců deníku Sport V reprezentaci odehrál 134 zápasů, vstřelil 82 branek, na ZOH 1968 získal stříbro a na ZOH 1964 bronz Jako trenér vedl mj. slovenský národní tým, ČSSR „20“, ČSSR B, Slovan Bratislava, Köln, Davos, Iserlohn, Norimberk Je členem Síně slávy IIHF (od roku 1999), slovenského (2002) a českého hokeje (2010)