Dokonale pracující tým, který plnil jeho precizní taktiku. Neprodyšná defenziva, která eliminovala sebevědomé Čechy. Takovou vizitku včera poslal Vladimír Vůjtek zpátky přes hranice do země, z níž pochází. Velký triumf odkoučoval zase v košili, kterou od vítězného zápasu s týmem USA v základní skupině nepere. „Před zápasem jsme ji prohlíželi – a vypadá hrozně. Ale může jít do dražby…“ smál se Vůjtek po sedmé výhře Slovenska na šampionátu v řadě.

Jak je vám po těle poté, co jste v semifinále mistrovství světa zdolal právě Čechy?
„Úplně normálně, byl to pro nás soupeř jako každý jiný. Nedělil jsem to, chtěli jsme porazit silné protivníky a bylo by nám jedno, kdyby to byli Švédové. Radost by byla stejná.“

Přesto: co s vámi dělalo, když zněla slovenská hymna a vy jste viděl zklamané české hráče?
„Nic. Já byl v tu chvíli rád, že zní právě ta slovenská…“ (spokojeně se usmívá)

Zažil jste na střídačce proti Česku největší emoce na šampionátu?
„Neřekl bych, ty byly proti Francii.“ (vybojované utkání o postup do čtvrtfinále)

V Česku se lidé ptají: ‚Jak je možné, že jsme Vůjtka nechali Slovákům?‘ Co vy na to?
„To není otázka pro mě. Tohle už je pryč, mám už dneska své roky a tyhle věci jdou mimo mě.“

Opravdu v tomto vítězství není pocit zadostiučinění?
„Ne, vůbec ne! Vy mi to furt dáváte do pusy, ale já o takových věcech nechci polemizovat.“

Na Slovensku už vám prý chtějí stavět sochu…
„Vždyť jsme ještě neskončili! Ještě se pokusíme uhrát i ten poslední zápas. Ale uznávám, že už tohle je velký úspěch, hráčům musím poděkovat.“

Oni zase děkují vám – a dost upřímně. Jak se to poslouchá?
„No, asi jsme si sedli. (usmívá se) Nevidím v mužstvu jediného člověka, který by nechtěl bojovat pro tým. Myslím, že jsme dobře vybrali hráče, které jsme sem na turnaj vzali. Je to tak dobře promíchané, že máme hráče starší, střední generace i mladé. Všichni se rvou jako tým, starší kluci dali kabinu dohromady, všichni dělají pro úspěch, co mohou.“

Hřeje vás, že jste sestavu poskládal právě takhle úspěšně?
„Hřeje, určitě hřeje. Jsem za to velice rád. S tak dobrým kolektivem, jako je tady, jsem už dlouho nepracoval!“

Co jste si po utkání řekli s Aloisem Hadamczikem, vaším letitým známým a soupeřem, jehož jste předčil?
„Pověděli jsme si, že to byl vyrovnaný boj a že jsme možná měli více vůle po vítězství, i trošku štěstí. Ale to přeje připraveným – a nás se tady drží. Máme tu vyhraných sedm zápasů a nechce se nám končit…“

Přišlo vám, že se Češi před utkáním už viděli ve finále?
„V duchu si asi mysleli, že to bude lehčí, i když se přesvědčovali, že musejí pořád hrát zodpovědně. Rozhodně byli rádi, že jsme jim odklidili Kanadu, tu nechtěli.“

Porazili jste Čechy taktikou, která jim v minulosti pomohla proti Slovákům?
„Možná ano. Dřív, když mělo Slovensko silné mužstvo, hráli na ně Češi podobnou taktiku. My jsme to zkusili a vyšlo nám to. Když jsme dali třetí gól, ani jsem nebyl nervózní, věřil jsem, že to kluci uhrají.“

Hudáček zasazuje českému týmu třetí úder

• 
• 
• 
• 
• 12 zobrazit galerii

Přesto, byly poslední minuty zápasu těžké?
„Neřekl bych. Přišlo mi, že Češi už byli tak nervózní, že těžko mohli dát gól, spíš jen z náhody. Celkem bez problémů jsme drželi výsledek, házeli jsme puky do středního pásma. Nedá se říct, že by tam byla nějaká vyložená šance. Finále… Mě se o tomhle ani nesnilo. Cíl už je hodně překročený, tohle je třešinka na dortu. Kdyby nám někdo po sedmi prohraných zápasech v přípravě řekl, že tu budeme bojovat o zlato, mysleli bychom si, že je šílený!“ (usmívá se)

Rusové, váš finálový soupeř, jsou na turnaji zatím neporaženi. Jak na ně?
„Nás hlavně mrzí ztráta Tomáš Starosty, protože teď už nemáme ani šest beků (Slovákům se zranili postupně beci Kudroč a Graňák). Nahánět Rusy celý zápas v pěti obráncích nebude jednoduché. Ale uvidíme, zkusíme na ně něco vymyslet. Finové s nimi podle mě hráli trochu naivně. Bránit Malkina je ale složité pro každé mužstvo…“

Je pro vás tenhle úspěch víc než tituly s Jaroslavlí?
„Je, tohle je přece jen mistrovství světa, navíc jsme mužstvo, se kterým se nepočítalo. O to je tohle cennější.“