Na krku stříbro, v očích nadšený lesk a v srdcích pocit náramné úlevy. Slováci sice ve finále nezvládli zastavit ruský uragán, i tak jsou ale za hrdiny. Senzační stříbro věnují zesnulé ikoně Pavolu Demitrovi, jedné z obětí leteckého neštěstí v Jaroslavli, a děkují svému velkému učiteli, českému kouči Vladimíru Vůjtkovi...
„Jsem pyšný na celé mužstvo. Jsem hrdý na to, že jsem Slovák a měl jsem čest tu být. Naše jízda byla neuvěřitelná,“ hrnul ze sebe slastné pocity Tomáš Kopecký, útočník, který ke dvěma Stanley Cupům přidal úžasný stříbrný úspěch.
„V Americe by nás nazvali Popelkou. Je za námi nádherných pár týdnů,“ vystihl slovenskou parádu z Helsinek.
Co za ní stálo? Hráči nezapomněli zmínit Vladimíra Vůjtka... „Byl výborný krok ho angažovat. Bylo to nejlepší, co mohl náš svaz udělat,“ nepochyboval Branko Radivojevič, druhý nejproduktivnější hráč mužstva na šampionátu.
„Pan Vůjtek udělal kus dobré práce, navodil výbornou atmosféru a dal do kupy skvělý kolektiv. Celý turnaj jsme drželi za jeden provaz a dotáhli jsme to až ke stříbru.“
Ke stříbru, které slovenští hráči okamžitě věnovali tomu, kdo na ledě chyběl. Pavolu Demitrovi.
„Medaile zůstane mně, ale celou sezonu jsem odehrál za Paľa. Tohle je pro něj...“ pokýval Kopecký, který spolu s řadou dalších hráčů po finále navlékl dres se jmenovkou tragicky zemřelého kamaráda.
„Celý turnaj jsme hráli na ledě v šesti lidech, Demo tam byl s námi, držel nad námi ochrannou ruku...“
