Manažeři, poradci, skauti. Kluby NHL jich do Helsinek vyslaly desítky. Z vyhrazeného sektoru sledovali a vyhodnocovali každý pohyb na ledě. Nezaujatě, s nadhledem, jde přece i o jejich budoucnost. „Tým nebyl špatný. Ale nechápu, proč byl proti Američanům tak odevzdaný,“shrnuje české vystoupení Václav Burda, bývalý bek, který dělá hlavního evropského skauta pro Ottawu.
Na juniorských šampionátech se každoročně opakuje podobný scénář. Jednou česká dvacítka proklouzne ze skupiny s vyraženými zuby, jindy úplně s klidem. Jako tentokrát. Jenže ve čtvrtfinále pouť pokaždé končí. Letos s českým výběrem vyběhli Američané. „Mohli jsme se posunout trošku blíž tomu, aby nás brali mezi top pět týmů. To se však nestalo,“ dodává Václav Burda.
Co se s českým týmem stalo, že čtvrtfinále tak nezvládl?
„Sám nechápu, nedovedu najít odpověď, proč byl ve čtvrtfinále jeho projev takový. Jestli to způsobila únava, nebo co vlastně, nevím. Hráči mi připadali totálně odevzdaní. Jako kdyby cítili, že soupeř je natolik dobrý, že na něj prostě nemají.“
Už dvanáct let česká dvacítka nepostoupila přes čtvrtfinále. Může to znamenat, že do téhle společnosti zkrátka nepatříme?
„Ten tým ale nebyl vůbec špatný! Byla tam kvalita budoucích hráčů NHL, kteří dokázali sehrát naprosto vyrovnané utkání proti výborným Finům. Jakubu Petrovi dávám obrovský kredit, jak ty kluky dokáže připravit. Přesto bych zmínil jeden postřeh: byla chyba posílat na klíčové oslabení obránce jako Zbořil, který v životě nezblokuje střelu a má k těmto situacím jiný přístup, je ofenzivní bek na přesilovku. To složení na víceméně zásadní oslabení se mi moc nelíbilo. A tam se rozhodl zápas, který Češi stejně tak mohli vyhrát. A po dni volna, kdy se tým mohl ještě připravit, přišel debakl s Američany. Od druhé třetiny bylo evidentní, že tým prostě nemá vnitřní sílu to otočit.“
Překvapilo vás, že za rozhodnutého stavu hráči rezignovali, nezkusili třeba ještě vstřelit gól, udělat nějaký rozruch, dát Američanům najevo, že stejně nedostanou nic zadarmo?
„Neřekl bych, že to nezkusili. Ale když to nejde, tak na to člověk zkrátka už nemá, i kdyby se přetrhl. Vidí, že soupeř je rozjetý, válcuje to takovým způsobem, že není síla s tím něco udělat, i když vnitřně chcete a v hlavě to pořád máte. Soupeři navíc vyjde všechno, což vás ještě sráží, bere sílu na to odpovědět. To byl typický zápas z těch, kdy jasně vidíte, že to zkrátka nepůjde otočit.“
Trenér Petr chtěl po první třetině hráčům dodat jiný impuls tím, že poprvé vystřídal gólmana.
„Stezka šel do branky poprvé v turnaji, týden, deset dní nechytal zápas a najednou proti sobě měl super hráče, kteří fakt umějí vystřelit, a bylo vidět, že na spoustu ran ani nedokázal reagovat. Je to rozdíl, když vypálí hráč, který je krok od toho úplně nejvyššího levelu.“
Můžeme se bavit o tom, že Američanům chyběli Larkin s Eichelem, Švédům vypadl William Nylander. Češi už před turnajem přišli o Vránu s Karabáčkem, Pastrňák dlouho nehrál, zranil se Zacha. Přijít víceméně o jeden super útok, to zacvičí s každým, pro český tým však tenhle zásah musel znamenat ještě citelnější ztrátu, než pro jiné týmy, které mají víc z čeho brát. Souhlasíte?
„Stoprocentně. Na téhle úrovni rozhoduje každý detail, a i když to tým může skrývat a veřejně nepublikovat, tak opravdu hraje velkou roli, pokud hráč má problém a nemůže odevzdat všechno na sto procent. Chybějící hráči by určitě byli velkým přínosem. I na Pastovi bylo v určitých situacích znát, jak si počínal opatrně. Na druhou stranu ukázal věci, které si přinesl vyloženě z NHL, a dokázal neuvěřitelně přehrávat soupeře.“
Pavla Zachu omezovala zraněná třísla. Jak byste hodnotil jeho výkon?
„Slyším poprvé, že měl třísla a byl limitovaný. Když to teď vím, tak ho to asi ovlivnilo, mluvím z vlastní zkušenosti, s tímhle problémem se hraje blbě. Bere vám to rychlost, sílu v soubojích. Ani bych neřekl, že Zacha byl zklamání. Dívám se na něj svýma očima. Dobrý hráč, patří do NHL, ale – a zase jde o můj subjektivní názor – má určité limity, které podle spousty jiných lidí nemá, vidí ho jinak než já. Pro ně je top hráč, pro mě zase kvalitní hokejista určitého typu, který na šampionátu předvedl v menším to, co by normálně měl.“
Kam byste ho v porovnání s jinými zařadil?
„Nedal bych ho do stejné skupiny, kde jsou Matthews nebo i Schmaltz, o dva roky mladší Puljujärvi a Laine, což je zase úplně jiný typ, něco jako Bobby Ryan u nás v Ottawě. Zacha je hráč s parádní střelou, rychlý, s výborným fyzickým potenciálem, ale jsou tam určité limity v tvořivosti. Jestli bude hrát v NHL druhou, třetí lajnu, tak dobře. Ale není to hráč pro první útok. Nepřekvapilo mě, jak hrál, předváděl svůj styl a byl limitovaný zraněním.“
Na extraligových hráčích se projevily zlozvyky z domácí soutěže, které pak taky rozhodovaly. Ale třeba beci Sklenička a Hronek se ukázali sympaticky, co říkáte?
„Sklenička mě celkem překvapil. Zase je to limitovaný kluk, pokud jde o to zamířit někam výš, ale sehrál velice solidní turnaj a měl věci, na kterých se dalo stavět. Mladý Hronek je dobrý hokejista, odehraje to s přehledem, fyzicky je však ještě vzdálený tomu, aby mohl dominovat. To jsou ovšem věci, které se dají dohonit.“
Podle žebříčku centrálního skautingu NHL by měl být jediným českým kandidátem na první kolo příštího draftu Šimon Stránský. Dal krásný gól Bělorusku, nastupoval ve třetím útoku. Jak se líbil vám?
„Tyhle informace pořád beru jako prognózy médií. Tady se odpovědi s prominutím vyhnu. Ale určitě mile překvapili hráči z ligy jako třeba Lakatoš. Byli sledovaní, ten pohled je však pokaždé individuální, proto má každý tým na šampionátu pět, sedm skautů. Pro někoho jsou ti hráči zajímaví, pro jiného tolik ne. I z toho důvodu nedokážu odhadnout, kolik jich má šanci jednou uspět v NHL. Byli tam už draftovaní hráči a vybrali je proto, že mají talent a potenciál, aby v NHL hráli.“
Byl přes krutý výsledek čtvrtfinále a vyřazení na českém týmu proti minulým letům patrný posun k lepšímu?
„Do čtvrtfinále tým opravdu předváděl hokej na stejné úrovni jako Finové, Rusko, snesl srovnání s Kanadou. Švédové a Američani jsou o krok dál a Finové hráli doma, měli asi nejlepší tým za posledních několik let. Ale jak už jsem řekl, nedovedu si vysvětlit, proč byl český tým ve čtvrtfinále tak odevzdaný. Turnaj naši zvládli dobře, byli připravení, dobře vedení, ale ve čtvrtfinále bezzubí. Dobře, nastoupili proti silnějšímu soupeři, kterého ještě nikdy neporazili. Ale rozhodně tomu mohli dát lepší punc, abychom se zase o trošku posunuli blíž k tomu, že nás budou řadit mezi top pět týmů, které tu kvalitu jednou přetáhnou na svoji stranu a jindy to vyjde těm druhým. My silné soupeře můžeme ojediněle porazit. Ale nemůžeme je porážet. Řadíme se do kategorie, která je o něco níž než absolutní špička.“
