Před týdnem v sobotním zápase Montrealu proti San Jose se stali svědky toho, jak gólman Carey Price po téměř dvou letech poprvé střídal. Česká dvacítka čeká na medaili z juniorského šampionátu už dvanáctou sezonu. Třeba se v kanadském městě na přelomu roku taky zapíše do dějin. A snad v dobrém. „Ale to je ještě daleko,“ říká trenér Jakub Petr, jehož svěřenci vstoupí do turnaje už dnes zápasem proti mistrům světa z Finska (23.00 ONLINE na iSport.cz).
Do Blainville na předměstí Montrealu dorazili s dvoutýdenním předstihem, aby ladili formu. Česká dvacítka však musela před startem šampionátu řešit i mrzutosti. V přípravě podlehla dvakrát Kanadě (0:8, 0:5) a USA (0:4). Navíc Dominik Lakatoš si zlomil klíční kost a na turnaji si nezahraje. Taky se čekalo, zda po zranění tým doplní další klíčový útočník David Kaše, který ale nakonec na šampionátu přeci jenom hrát bude.
Místo, abyste se před šampionátem dali dohromady, sestava se začala spíš hroutit, co myslíte?
„Trošku ano. Mrzí nás to, ale takové věci hokej přináší. Musíme si poradit jinak. Už loni nám takhle vypadl Vrána, těsně před turnajem Karabáček. Začíná se to bohužel opakovat. Lakatoš a Kaše patří do jedné z našich dvou elitních lajn, z ní zbyl Nečas. Je na nás, abychom našli další vazby. Strategie se tím trošku změní, s tím si budeme hrát ve zbývajících dnech. Typologicky musíme hráče vybrat tak, že to nebude ofenzivní smršť, musíme vycházet z poctivé defenzivy v každém utkání.“
To ovšem v první přípravě vůbec neplatilo. Co se to strhlo za divočinu?
„Měli jsme předtím jen dva tréninky, ale spíš bylo vidět, že někteří kluci ještě nepřepli na mezinárodní úroveň. Bylo tam hodně hazardních věcí. Čekali jsme víc, Kanaďani naopak měli poslední utkání před zúžením nominace, takže tomu odpovídalo nasazení a všechno. Inkasovali jsme po obrovských individuálních chybách, sesypalo se to, co nás mělo zdobit, tedy dobrá hra v obranném pásmu a síla v osobních soubojích. Tam pak o nějakém dalším systému nemohla být řeč. Výsledek odpovídá předvedené hře.“
Ve výběru jsou mladíci Jakub Škarek a Martin Nečas, kteří s osmnáctkou vybojovali zlato na Hlinkově memoriálu. Takže mladá krev…
„Škarek chytal skvěle, oběma pomohl i vývoj sezony. Nečas má svoji pozici v Kometě, zahrál solidně na Turnaji čtyř ve Švédsku, což byla jeho první zkušenost s dvacítkou. Je velká pravděpodobnost, že se do sestavy dostane. Škarek se v přípravě prostřídal s Vladařem. Měli to těžké, kluci je nechali na holičkách. Podle dvou zbývajících zápasů se rozhodneme, kdo se stane jedničkou. Jako třetí gólman nás doplnil Kváča. Vyloženě si o to řekl na turnaji s devatenáctkou.“
Kam se poděl Aleš Stezka, který na loňském šampionátu dělal dvojku?
„Rozhodli jsme se tak po dohodě. Není podstatný věk, ale ani minulost. Je fajn, že jsme spolu něco prožili, nejde z toho však žít věčně. To jsem hráčům taky řekl. Může se stát, že všichni budou překvapení, až se některá jména v nominaci neobjeví. Ale rozhodujeme se podle momentální formy, z gólmanů může být každý turnaj odchytat. Kluků je hodně, každý by chtěl být jednička a ne každý může být trojka. Asi tak.“
Proč jste vůbec cestovali do Kanady ve dvoutýdenním předstihu?
„Je to výhoda. Pozvali jsme hodně kluků z kanadských soutěží, i kvůli tomu jsme zvolili tuhle možnost, abychom je netahali do Evropy a zase zpátky, taky se každý nemusí vejít do nominace. Nepůsobí tady na nás žádné vedlejší vlivy, žádný mediální tlak, můžeme se soustředit na svoji práci a taky patřičně odpočívat. Víme, že kolektiv je silný, ale musí se to ukázat na ledě.“
Ve skupině Česko čekají evropští soupeři. V přípravě jste hráli dvakrát s Kanadou, jednou s Američany. Byl to záměr?
„Na výběr moc nebylo, právě, protože jsme nechtěli hrát s týmy z naší skupiny. A ty s námi taky ne, stejně jako Rusko, s ním jsme se střetli během podzimu. Kanada o to hodně stála, Amerika taky. Říká se, že je dobré odehrát jeden těžký a jeden lehčí zápas. Lotyši to neměli v plánu a Slovákům se zase nabízelo Švédsko, Finsko, se kterými nehrají, poněvadž nejezdí na Turnaje čtyř. Chceme ve skupině skončit co nejlíp a pokud možno se zámořským soupeřům ve čtvrtfinále vyhnout, ale pořád se s nimi můžeme potkat. Někdo může namítnout, že se víc vystavujeme riziku zranění. Jenže to bychom nemohli dělat nic, jenom ležet v hotelu a čekat.“
Taky jste se prý byli s týmem podívat na zápase Canadiens...
„Ano. A byli jsme svědky toho, když po dlouhé době střídali Price. Na začátku druhé třetiny. Ale dvě třetiny bylo San Jose jednoznačně lepší. Věřím, že to kluky namotivovalo. Hokej tady běží všude a pořád. Některé věci jsme se snažili přenést i do tréninku, jenže jakmile ti kluci obléknou reprezentační dres, ať zápasový nebo tréninkový, mají tendenci sklouznout zase do toho našeho: spousta přihrávek, minimum střelby. Vypadáme hezky, ale ten efekt tam jako vždycky není. Zavčasu jsme jim to však dali dost důrazně vědět.“
Když Price před vašima očima střídal, chystáte se na juniorském šampionátu taky psát historii?
(směje se) „To by bylo dobré, ale je to ještě daleko.
Na úvod vás čekají Finové, ti se však už musí obejít bez Laineho, Aha, Puljujärviho. Pořád to jsou ale mistři světa...
„Tyhle ročníky mají velmi dobré a jsou mistři světa i v osmnáctkách. Zase budou mít obrovskou sílu. Jestli hrají bez Laineho, Aha, nehraje roli. Na posledních dvou turnajích jsme je porazili, ale složení obou týmů bude trochu jiné. Budu jen rád, když sehrajeme vyrovnaný zápas a otočíme ho na naši stranu. Taky musíme být připraveni na to, že hned druhý den po poledni hrajeme se Švýcary. To může být klíčový duel skupiny, zažili jsme to už na osmnáctkách. Prohráli jsme v přesilovkách s Finskem a druhý den v jednu šli na Lotyšsko. Vím, jak bylo těžké ty kluky připravit. Hned na začátku nás čeká těžký dvojzápas, potom Dánové, Švédové. To už budeme moudřejší.“
