Ostřihli se od padáku, zůstávají mezi elitou. Francouzi v úterý uhráli s Lotyšskem (2:1sn) výsledek, který zachránil obě mužstva v nejvyšší skupině hokejového mistrovství světa a poslali o patro níže Rakousko. Výrazně k tomu přispěl i v Česku dobře známý Sacha Treille, který trefil vyrovnání.
Prohrávali jste ještě po druhé třetině 0:2, pomalu se loučili se scénou… A pak jste se vyhrabali z pekla do nebe, že?
„Přesně. Jsme teď na sebe pyšní, nehráli jsme špatný turnaj. Jasně, něco nám nevyšlo. Na druhou stranu jsme předvedli dobré zápasy s opravdu silnými soupeři a potrápili jsme je. Dobře pro nás, že jsme to takhle zvládli. Pracovali jsme pro to opravdu tvrdě.“
Proti Lotyšsku jste ale dvě třetiny vypadali hodně unaveně. Co se pak stalo v té třetí? Kde jste vzali sílu?
„Opravdu nám to zezačátku nejezdilo. Měli jsme v nohách těžké pondělní utkání proti Švédsku (2:4) a oni měli volno. Takže byli trošku čerstvější. O druhé přestávce jsme si ale řekli v kabině, že právě umíráme. Že padáme do druhé skupiny. Dokázali jsme se zvednout, všichni do toho dali maximální úsilí. Teď jsme opravdu spokojení, užíváme si to.“
Jak jste si vychutnal svůj gól na 2:2?
„To bylo moc hezké. Nebyl to ode mě nejlepší turnaj, to ne. Ale teď můžu být hrdý, že jsem tomu týmu pomohl splnit cíl. Aspoň jednou na mistrovství jsem to zvládl, takže to je hezký pocit.“
Nejdůležitější zásah v kariéře?
„Jeden z nejdůležitějších, to rozhodně. Nebylo moc času do konce a my jsme ten gól zoufale potřebovali. Jsem rád, že to vyšlo na mě. Ale zároveň by mi bylo úplně jedno, když by to padlo na někoho jiného. Prostě jsme to potřebovali a bylo to perfektní.“
Jenže v prodloužení Lotyši ještě nastřelili tyčku. To by také znamenalo váš sestup, nezastavilo se vám srdce?
„Nechci o tom vůbec mluvit. Vůbec! Je konec! (směje se) My jsme také trefili tyčku a to bylo opravdu těžké sledovat. Ale máme ty dva body, co jsme potřebovali a to je hlavní.“
V roce 2017 bude Francie hostitelem šampionátu. I proto je pro vás záchrana extra důležitá?
„Samozřejmě. Lidi kolem nás trvají opravdu tvrdě, aby zorganizovali ten nejlepší turnaj, jak jen to bude možné. Pořád se učí, co ještě zlepšit, jsou extrémně pracovití. I kvůli nim jsme rádi.“
Co teď? Velká párty v Praze?
„Jo, to si teda myslím. Potřebujeme to. Nejprve to trošku oslavíme v kabině jako pokaždé. A pak půjdeme někam ven.“
