Sportovci o něm říkají, že je kouzelník, on se však výjimečným necítí. Součástí české reprezentace na hokejovém mistrovství světa v Praze a Ostravě je i fyzioterapeut Pavel Kolář, který iSport.cz poskytl rozhovor. Uznávaný odborník mluvil o výjimečnosti Jaromíra Jágra či Martina Ručinského, i náročném programu během domácího šampionátu.
V české hře je stále velký počet individuálních chyb. Ty mohou pramenit z bouřlivé atmosféra, která může hráče strhnout, co dělá s vámi?
„Tím, že je šampionát v Praze, tak všichni cítí velkou odpovědnost a pramení z toho i nervozita. Já už jsem dost těchto akcí zažil, takže to prožívám spíš vnitřně bez velkých emocí. Je to jen sport a vnímám to v kontextu s mými pacienty na klinice. Jsem proto při těchto akcích klidnější, než jsem býval dříve.“
Co vaše okolí? Vyptává se na dění uvnitř národního týmu?
„Už mě většinou nechává v klidu. Ví, že ze mě toho moc nedostanou, protože si to nechávám pro sebe. Spíš mám problém, že když je šampionát doma, přejíždím mezi nemocnicí, zápasy a tréninky. Je to pro mě o dost náročnější, než když je turnaj v zahraničí. Tam se mohu soustředit jen na tým a třeba mám i čas napsat nějaký článek a volný čas využít i tím, že si hodně i čtu. Na to tady není čas.“
Proč se tedy přes domácí šampionát nemůžete odříznout od zaměstnání?
„Nedá mi to. (úsměv) Když je člověk v Praze, tak ví, že má závazky a povinnosti a nedá mi to, abych volný čas u reprezentace nevyužil prací. Na druhou stranu je výhoda, že s hráči mohu využívat zázemí kliniky.“
V kolik hodin tedy začíná a končí váš pracovní den během letošního turnaje?
„Vstávám ve tři čtvrtě na pět, v práci jsem od šesti, a když je večerní zápas, tak se dostanu do postele ve dvě hodiny.“
Můžete si mistrovství světa vůbec užít?
„Je fajn, když je člověk u toho a navíc, když je mistrovství v Praze, ale je to pro mě trochu stres. Šampionát je v době, kdy ještě neskončil semestr, jde tedy o období, které je pro mě v roce největší zátěží. Musím zajistit i chod oddělení v Motole a další práci.“
Energii vám to bere, lze však říct, že určitým způsobem i dává?
„To určitě. Dělám to jako koníček a nikdy jsem to nechtěl dělat jako zaměstnání, protože ta propojenost s nemocnicí, kde se dělá kvalitní medicína, je důležitá. Nemocnice mi dává zkušenosti a širší vzdělání. Je to důležité, abyste mohl dobře fungovat i ve sportovním prostředí. Kdybych pracoval jen ve sportu, bylo by obtížné, abych se dál posouval.“
Když rozhodujete o tom, zda hráč může, nebo nemůže nastoupit, cítíte velký tlak, když můžete negativně ovlivnit jeho kariéru?
„Jeho kariéru tak mohu ovlivnit i pozitivním způsobem. Ale máte pravdu, že v některých případech je to problém. Musíte být odpovědný a to nemusí být v souladu se zájmem sportovce, či rodiče. Problém také je, že v dnešní době jsou hráči pod smlouvami a musí se vše konzultovat s klubem, ty mají své lékaře, kteří rozhodují, jak mají být léčení. V některých případech ani nemůžete prosadit svůj názor nebo způsob léčby, a to ani v případě, že sportovec si to přeje. Na druhou stranu teď se v NHL i ve fotbale dostává do popředí trend druhého názoru od nezávislého odborníka, protože jak jste řekl, způsob léčby může výrazně ovlivnit další kariéru daného sportovce.“
Můžete popsat atmosféru současného týmu a srovnat ji s předchozími šampionáty?
„Zdá se mi, že atmosféra je vcelku klidná a v týmu převládá dobrý duch. Když tým funguje, je s ním často spojený úspěch, pokud jsou v něm určitě rozlady, málokdy se to podaří. Zatím je nálada dobrá a ještě víc se může zkonsolidovat před čtvrtfinále. Mistrovství je většinou o jednom utkání, ve kterém bude záležet na každém detailu.“
A jindy byla rozladěná?
„Někdy se to potká, jindy to skřípe. Nejde o to, že by se hráči mezi sebou hádali, ale řeč je spíš o určité auře. Někdy může náladu narušit zranění, nebo špatný vstup do turnaje. To vyvolá určité napětí, se kterým pak lze těžko uspět. Když si ovšem hráči rozumí, pro případný úspěch to má velký význam.“
U hokejového národního týmu jste přibližně patnáct let. Jak se vaše práce za tu dobu změnila?
„V zásadě je stejná. Někdy se trochu mění s trenéry, protože každý má trochu jiný přístup. Vždy jde o to, aby zraněný hráč co nejdřív nastoupil a to bez rizika omezení výkonu.“
A vzhledem k technologickým pokrokům?
„Dnes je to samozřejmě mnohem lepší. Můžeme urychlit léčbu některých zranění, diagnostika je mnohem přesnější. Umožňuje to, aby léčebné metody byly správně aplikovány. V tom jsme se posunuli nejvíc.“
V NHL může Jágr působit ještě dva roky
Hráči o vás říkají, že jste kouzelník. V čem jste výjimečný?
„Nejsem výjimečný. Jen tu práci dělám nějaký čas, takže už mám zkušenosti.“
Taková chvála ale potěší, že? Navíc, když sportovci potkali v tomto oboru řadu specialistů, ale říkají to o vás.
„Těší mě to, i já jsem ale rád, že u sportu mohu být s nimi. Je to pro mě velká zkušenost zvlášť, když dělám víc sportů a mohu se jimi navzájem inspirovat. Zvlášť co se týče metodiky tréninků. Díky spolupráci s Jaromírem Jágrem, Janem Železným, Kateřinou Neumannovou jsem se i já hodně naučil od nich.“
Že máte magické ruce, řekl i Martin Ručinský. Proč není na šampionátu?
„Jeho zranění bylo natolik závažné, že jsme si řekli, že by to mohlo ohrozit i jeho budoucnost. Člověk musí být v tomto velice odpovědný, protože měl poškozený nerv, tudíž by to bylo velké riziko. Navíc když vezmete v potaz jeho pozici, že by se od něj čekalo stejně jako od Jaromíra Jágra, a tím, že by byl mírně handicapován, by třeba to očekávání nemohl naplnit, i když by nastoupit mohl. On si to i sám uvědomoval a vycítil, že je lepší nehrát. Když srovnáte extraligu a mistrovství světa, tak je to také o jiné rychlosti a fyzické náročnosti.“
Co vůbec říkáte tomu jeho příběhu? Ve 44 letech slavil titul s Litvínovem, dohrával se zraněním…
„Tím, kolik prožil zranění a operací, tak i pro mě je to překvapení, že si dokázal udržet výkonnost po celou sezonu bez omezení. Ten titul mu moc přeji, známe se z doby ještě před Naganem, a jsem moc rád, že to takhle dopadlo.“
Čím to, že formu dokázal ještě vygradovat v závěru kariéry?
„Tvrdě na sobě pracoval a hokeji hodně věnoval. Má podobný přístup jako Jarda Jágr, u nich je výhodou to, že nejsou ženatí a nemají děti. Ono se to nezdá, ale ta koncentrace, že ji věnují jen hokeji, sebou nese i to, že mohou hrát i do takhle pozdního věku. Pro řadu hráčů skončí trénink a mají rodinné povinnosti – vyzvednout děti ze školky a podobně. Jiní řeší třeba byznys. To vás od hokeje dekoncentruje. I teď jsme se o tom s Jardou Jágrem bavili, je to věc, která je pro jeho výkon strašně důležitá.“
Pokud pomineme mentální únavu Martina Ručinského, asi je schopný v extralize odehrát ještě sezonu, že?
„Myslím, že by mohl hrát, ale nevím, jestli sám bude chtít. Je to o motivaci a zda by zvládl ještě další rok zátěž zdravotně .“
Před třemi lety jste o Jaromíru Jágrovi řekl, že jeho výkony budou s přibývajícím věkem nevyrovnané. Potvrdilo se to?
„Myslím, že je to vidět. Sám asi cítí, že v některých dnech se mu daří víc a jindy méně. Teď je ve formě, ale v průběhu sezony je jeho sinusoida výkonnosti o trochu výraznější než v pětadvaceti letech. Ale hokeji věnuje veškerý volný čas a málokterý sportovec žije sportem tak jako on.“
Zažil jste někoho podobného, který by se s ním dal v tomto ohledu srovnat?
„Byl to třeba Honza Železný, který měl obrovskou vnitřní motivaci a byl schopný trénovat i bez trenéra. Sám se přinutil k disciplíně a byl hodně koncentrovaný na svůj výkon. K tomu musíte mít čistou hlavu.“
Z tribuny to vypadá, že z Jaromíra Jágra sálá energie. Vnímáte to stejně?
„Skutečně přijel připravený a je na tom fyzicky mnohem lépe než loni v Minsku. Je to vidět i na jeho výkonech a i sám to asi cítí. Je neskutečně koncentrovaný a obětoval tomu hodně, tím šampionátem opravdu žije.“
Je klíčová váha? Sám říká, že několik kilogramů zhubnul.
„U něj je vidět, že to nebylo na úkor svalové hmoty a shození přibližně těch osmi kilogramů mu určitě prospělo.“
Nehrozí u něj únava?
„Zatím na něm cítit není a na to, kolik mu je let, tak je obdivuhodně připravený.“
Jak dlouho může hrát na této úrovni NHL?
„To nelze říct, ale platným hráčem může být ještě dlouho. Je to otázka zranění a dalších faktorů, ale předpokládám, že minimálně ještě dva roky NHL může hrát.“
