Takovou nadvládu jednoho týmu světové šampionáty dlouho nezažily. Skvělé výkony Kanady podtrhlo finálové vítězství nad Ruskem 6:1. Bronz pak braly USA. „Kanaďané předvedli absolutní vrchol hokejového umění, ale o Američanech platí to samé, jen je to mladší, tudíž nezkušenější vydání,“ řekl v rozhovoru pro iSport.cz Jakub Petr, skaut českého národního týmu a kouč dvacítky.
Kanada se na turnaji dostala do kritické chvíle na dvacet minut proti Švédům, se kterými prohrála první třetinu 0:3, nakonec ale vyhrála 6:4. Jinak celý průběh turnaje měla pod naprostou kontrolou. Do Prahy přivezla téměř olympijský výběr, ve kterém nechyběly hvězdy jako Crosby , Giroux, Spezza a další.
„Byla to neskutečná síla. Většinou šlo o hráče, kteří jsou pro své týmy NHL klíčoví. Šlo o prototypy kanadskoamerického hokeje v dovednostech i mentalitě. Trenér Todd McLellan tým parádně poskládal tak, že hráči přijali své role, ačkoli třeba hráli méně, než na co jsou zvyklí. Ten tým mě unesl tím, jak se prezentoval na ledě i mimo něj,“ uznal Petr.
Podobně mluvil i Jaromír Jágr . „Kanada tu má jeden z nejlepších týmů, co kdy na MS byl,“ pravil v průběhu základní skupiny. I když před semifinále mluvil tak, že zámořský ‚výběr je hratelný‘, dodal: „Ale co si budeme povídat, je to kvalitní mužstvo a pokud bude hrát ten nejlepší hokej, tak ta šance je minimální.“
Šlo o typický zámořský hokej, který Petr přiblížil následovně: „Jeho znaky jsou neskutečné bruslení, individuální schopnosti, souboje ne tak, že by se chtěli srážet a soupeře věšet na plexiskla, i když to samozřejmě také umí, ale skvěle odebírají puky hokejkou. Těmto maličkým detailům se v tréninku hodně věnují, a pak když to zasadí do herního systému, tak to vypadá tak, jak to vypadá.“
Předností kanadskoamerického hokeje je i práce v předbrankovém prostoru. „Když si dáme dohromady góly Kanady a Ameriky, tak jsou velice podobné,“ zdůraznil Petr.
Jiná Kanada než před lety
Jenže byla to jiná Kanada, než která se v Praze představila v roce 2004. Jak se hokej změnil, dokázal tento výběr s javorovým listem na prsou. Kanaďané byli v průměru trestných minut na utkání nejméně vylučovaným mužstvem turnaje. V týmu nebyli žádný ostří muži, kteří by vyhledávali rvačky či strkanice. I tím si získali sympatie českých fanoušků, pro které byla dřív Kanada symbolem rivality.
„Prototyp zámořských hokejistů se za posledních pět let změnil. Kdysi to byli těžší hráči, ale teď je trend šlachovitých a pohyblivých hokejistů. Neříkám, že neumí soupeře dohrávat, to umí moc dobře, ale do soubojů chodí jinak – rychle do hokejky, čímž se smazává rozdíl v hmotnosti. Menší útočníci vyhráli souboje i nad stokilovými chlapy,“ přiblížil Petr.
Amerika na český šampionát přivezla soubor, který byl pro většinu příznivců neznámý. Většinou šlo o mladé hráče z farmy či dokonce univerzitních soutěží. Rusko, které mu nechyběly největší osobnosti KHL ani hvězdy NHL, se s USA střetlo dvakrát. Poprvé ve skupině prohrálo 2:4, v semifinále už vyhrálo 4:0, ale do 48. minuty byl stav nerozhodný a Američané nakonec měli střeleckou převahu 35:30.
„Mně to nepřekvapilo, jak Američané hráli, protože je dobře znám z mládežnických reprezentací, měl jsem je na starost jako skaut a sledoval jejich tréninky, překvapilo mě ale to, že málem hráli finále, s Rusy odehráli parádní semifinále,“ přiblížil Petr. „Rusové jsou strašně těžko čitelní ve všech kategoriích. Obrovské individuality, hodně záleží na jejich náladě. Nerad je hodnotit, základnu mají obrovskou, mají i hvězdy, ale nemají týmový projev. Tím je mohli Američané zaskočit. I z trenérského pohledu je vidět, že když hráči mají natrénováno a jsou individuálně vybavení, tak se mohou vyrovnat hvězdám KHL, to je dobrý signál,“ dodal kouč českých juniorů.
Na tomto americkém výběru Petr poznal, že hráči vzešli z propracovaného mládežnického systému. „Trénink seniorského týmu mi připomínal trénink osmnáctky, který jsem viděl týden před tím. Ty automatismy a základní věci tam jsou,“ popsal.
Češi tak na vlastní oči mohli sledovat hokej moderního střihu, ale Petr, který se v mládežnickém hokeji pohybuje řadu let, odmítá, že český hokej by se měl vydat touto zámořskou cestou. „Už slyším, že někdo bude tvrdit, že musíme být stejní jako Američané, předtím to zase byli Švédové... Není to o tom, že by se česká škola měla měnit, ale zase to nevyhrajeme tou svoji vyčůraností,“ tvrdil.
V českém hokeji během posledních několika let vnímá velký posun. „Věřím, že už platíme mezi těch šest nejlepších týmů, se kterými hrajeme vyrovnané zápasy. K tomu, abychom dominovali, nám chybí dostatek individualit. Na úrovni ročníků 1996 a 1997 máme až šest hráčů na úrovni světové třídy, to je obrovský posun a věřím, že draft NHL to potvrdí,“ uzavřel kouč české dvacítky.
