Miroslav Horák
6. srpna 2015 • 04:30

Jandač s Kalousem: Přesvědčujeme Vůjtka, že máme na víc než Slováci

###BLOK-TOP-VIDEA###

Co je víc? Upachtěné výhry na sezonních akcích evropské Tour, anebo plnící se zásobník obouchaných mladých pušek? I na to téma se stočila řeč v debatě deníku Sport s Josefem Jandačem (46) a Jiřím Kalousem (50), dvěma kolegy kouče národního týmu Vladimíra Vůjtka. Rozprava v Jihlavě nabrala i volnější rozměr, třeba při porovnávání kvality českých spermií se švédskými…



Nové vedení národního týmu si odčárkovalo první misi. Na Vysočině před necelým týdnem skončil čtyřdenní kemp pro hráče, s nimiž se výhledově počítá do sestavy na podzimní a zimní podniky. Jak Josef Jandač, tak Jiří Kalous si šest svižných fází s mladými snaživci hodně pochvalovali.

Podtrhnete tedy, že jihlavské setkání mělo smysl?
Kalous: „Běželo to výborně. S přístupem hráčů dnes není nikde problém, kluci jdou nadoraz v klubu, v reprezentaci jakbysmet. Bylo možná občas vidět, že někteří jsou na ledě krátce a jiní déle, ale kvalita se i tak ukázala. Tréninky měly obrovský náboj, rychlost a šmrnc, odsýpaly. Pro nás bylo zásadní, že jsme se mohli věnovat systémovým věcem. Pokud se někteří kluci dostanou do první nominace na Karjalu (v listopadu), budou mít náskok. Vědí už, co budeme chtít hrát.“
Jandač: „Souhlasím. Kemp měl svoje opodstatnění. Před akcemi Euro Hockey Tour není čas na nic. Po nedělních zápasech chceme, aby kluci měli v pondělí čas na přejezd z klubů a odpočinek. V úterý se scházíme a ve středu se odlítá. Záměrem bylo sezvat ročníky 1991 až 1995, poznat na ledě, co v nich je a zařídit, aby v případě další nominace nebyli někteří vyplašení a vykulení. Aby se nebáli hrát. Vezměte si minulý rok, Růža měl na letních kempech mezi jinými Simona s Mozíkem a oba dnes mají smlouvy v NHL. Tohle je jednoznačně správná cesta.“

Podle zámořského vzoru nabobtnal trenérský tým, s šéfem Vůjtkem, kolegou Špačkem a trenérem gólmanů Jarošem je vás na place pět. Nepřekážíte si, vejdete se?
Kalous: „Organizace tréninků je na úrovni, navzájem si nepřekážíme, naopak toho počtu využíváme. Stanoviště máme mnohem dříve připravené, puky máme rychle k dispozici. Nikde nejsou prostoje, pokyny jsou jasně definované, směrem k hráčům jdou rychleji.“
Jandač: „Nevidím v tom žádný problém. Dnes už je standard mít hlavního, k němu dva asistenty a trenéra gólmanů. My máme ještě jednoho navíc. Takhle bych to bral i na Spartě. Neříkám, že každý den, některé fáze mezi zápasy bývají spíš údržbové, ale při stylu práce, jaký jsme vedli v Jihlavě, je to prakticky nutnost. Mít o jednoho méně už bych bral jako minus. Role jsou ideálně rozdělené. Šéf tréninku se snaží, aby cvičení probíhalo, jak má, sype dávky, ale detaily mu logicky utíkají. Takže třeba já se Špágrem si hlídám beky. A musím říct, že vypadají líp než útočníci... (usmívá se v narážce na Kalousovu zodpovědnost za ofenzivní hráče). Kála si bude muset s Vláďou Vůjtkem sednout k videu, rozebrat si to znovu, aby už konečně začali dávat nějaký góly.“ (další úsměv)
Kalous: „Není náhoda, že všechny týmy NHL disponují pěticí trenérů. A jestliže se neustále díváme do zahraničí kvůli inspiraci, na NHL jako na soutěž číslo jedna, tak proč si od ní nevzít nejlepší věci? Včetně srazů a kempů.“

Podívejte se na první trénink hokejové reprezentace pod novým koučem Vůjtkem

Vláďa od nás dostává full service

Oba jste v extralize zvyklí svým týmům šéfovat, najednou jste podřízeni Vladimíru Vůjtkovi. Sedne si to, nebude vám to činit problém?
Kalous: „Jak říkal Vláďa, tohle je týmová práce. Při přípravě tréninkové jednotky se radíme všichni dohromady, rozdělujeme si role. Samozřejmě, že Vláďa má ve všem poslední slovo. Od nás dostává full service. Sto procent. Tady vůbec nejde o Kalouse, Jandače, Špačka. Jde o to, aby každý z nás přinesl to nejlepší, co v něm je, ve prospěch týmu.“
Jandač: „My Vláďovi naservírujeme veškeré podklady tak, aby si mohl vybrat, co uzná za vhodný. Klidně se o tom můžeme pohádat, striktně si prosazovat vlastní názory. Akorát to tak horký nebude. Na herním systému jsme se shodli, řešíme maximálně detaily. A o těch rozhoduje Vláďa jako head coach. To samé v případě nominací. Můžeme společně diskutovat o všech jménech, každý si poví vlastní názor, může vzniknout třecí plocha, ale finální volba je na Vláďovi, on má zodpovědnost.“
Kalous: „A my to naprosto respektujeme.“

Od Vladimíra Vůjtka vás dělí zhruba dvacet let, shodnete se s ním v pohledu na hokej?
Jandač: „Nechci říkat, že Vláďa je stará škola. Má bohaté zkušenosti, poslední čtyři roky vedl národní tým, naposledy Slovensko, kde pociťují jistý úbytek hráčů. Takže tam spíš řešil to, že může hrát jen takový hokej, na jaký má hráče. My se ho teď snažíme přesvědčit, že máme dostatečně kvalitní hráče, s nimiž můžeme hrát něco jiného než on se Slováky. Vláďa tomu věří. V tomhle názoru nás ale prověří až první akce. Není vyloučeno, že zkraje přijdou porážky a s tím i novinářská nevole, jako se to loni přihodilo Růžovi. Ten začal obehrávat mladý kluky, ale prohrálo se asi šest prvních zápasů a už začala panika, co se to děje. Následně vzal starší borce a celý se to otočilo. Chci říct, že je potřeba mít trpělivost. Jiná cesta není.“

Spíš než výsledky mají u vás přednost koncepční záležitosti?
Jandač: „Neberte to jako alibi. Mistrovství světa musí být nabitý, nabušený. Jasná věc! Ale jeden náš nejmenovaný kolega má pocit, že by na každou akci měli jezdit nejlepší hráči. Já to vidím jinak. Nejlepší hráči jsou dostatečně vytěžovaní v klubech, na vrcholný turnaj by měli jet natěšení, nezatížení absolvováním většinou turnajů v průběhu ročníku. V sezoně ať sbírají zkušenosti mladší kluci, tím se nám rozšíří portfolio hokejistů s mezinárodním kontaktem. Potřebujeme je obouchávat, rozšiřovat základnu reprezentantů. Dřív jsem si zapnul ráno teletext se stránkou zápasů NHL a svítila na mě samá žlutá česká jména, měli jsme tam tři pr… hráčů. Dnes už to neplatí, takže si je musíme znovu vychovat.“
Kalous: „Sbírání zkušeností je nutné, na druhou stranu dál platí, že chceme pokaždé uspět. Není to o tom, že jsme přišli obehrávat mladší hráče. Vždycky půjdeme po co nejlepším výsledku.“
Jandač: „To považuju za samozřejmost, o tom ani nemá cenu mluvit. Já si nedovedu ani představit, že půjdu hrát bago a bude mi jedno, jestli vyhraju, nebo prohraju. Takovou povahu nemám. Chodívám si zahrát fotbal za Chrustenice, po porážce bývám vytočenej. Tuhle jsem viděl našeho gólmana, jak si dává před zápasem tři piva a panáky. Pak dostal góla z půlky… Tak jsem ho zjebal, ať si chodí chlastat po zápase, ale nikdy ne před ním. A on na to, že tohle není Sparta a bla bla. Poslal jsem ho někam.“

Zacha starší: Přísná výchova? Zpětně bych do ní šlápnul ještě více

Český hokej? Jeden z klenotů země

Mluvíte o koncepci, přitom vás k reprezentaci váže ani ne roční smlouva. To se tluče, ne?
Kalous: „Délka smlouvy na mém názoru nebo pohledu na věc nehraje roli. Koncepce českého hokeje je zřetelně nastavena a my v ní chceme pokračovat. Vychovávat hráče na top úroveň, abychom byli ve světě konkurenceschopní. Vždyť český hokej je jedním z klenotů této země.“
Jandač: „Vaše otázka je na místě. To, co Kála říká, je samozřejmě pravda. Na druhou stranu, vznikla tu mimořádná situace, nikdo nepočítal s tím, že se tu bude řešit nějaká Růžova kauza a že odejde. Svaz musel narychlo řešit trenérskou situaci, vybral se Vláďa Vůjtek a ten ukázal na nás. Vyřešilo se to s našimi kluby, pro nejbližší období je vše daný. Teď to není o tom, jestli nároďák vede Franta, Václav nebo Martin, nikdo z nás si nehoní triko, aby udělal super výsledek. Řeknu to blbě, já radši párkrát prohraju, ale budu tu práci dělat tak, jak si myslím, že je to nejlepší. Kvůli koncepci, kvůli budoucnosti hokeje! Samozřejmě nejde donekonečna myslet na prospěch příštích let, ale rozhodně si nebudu počítat nějakou bilanci a té podřizovat svoje kroky.“

Je otázkou, kde všude váš postoj pochopí…
Jandač: „Pokud se o tom budu bavit s lidmi z hokeje, kteří do toho trochu pronikli a vědí, o co se jedná, potvrdí mi, že není jiná možnost. Pokud se o tom budu bavit s novinářem, který nemá hlavu na krku a nevidí do toho, může rejpat a šťourat. Pokud se o tom budu bavit s někým v hospodě, bude mi vyčítat, proč tam nebereme toho a toho hráče… Ale abych se vrátil k otázce, nastavení našich smluv u reprezentace se musí časem řešit. Po sezoně mi končí kontrakt na Spartě a během tohoto roku musím vyřešit, co a jak dál. Vzhledem k reprezentaci i klubu.“
Kalous: „U mě je to nastavené podobně. Třinec neměl námitek proti mému zapojení u reprezentace, dokonce si považují za čest, že jejich zástupce může pracovat v této pozici. Také mně končí po sezoně u Ocelářů smlouva. Nechci předjímat, co bude dál, víme, jak to v naší branži chodí. Nejspíš ovšem nějaká další jednání budou probíhat. Svoji budoucnost budu určitě řešit, nikdy není příjemné vybavovat ji na poslední chvíli. Živíme rodiny, musíme se dívat i na osobní hledisko.“

Kdybyste potřebovali mít jasno o svém zapojení v ročníku 2016/17?
Kalous: „Na přelomu roku by to chtělo mít nástřel, jakým směrem se to nejspíš bude ubírat dál. Čas totiž běží hrozně rychle. Překulí se rok, leden a únor uteče jako voda, najednou máte play off, nastává obrovský fofr a za měsíc můžete být bez práce.“
Jandač: „Já to budu potřebovat vědět dřív. Mám rodinu, tři děti, všechny chodí do školy, mají nějaké vazby, kamarády, svoje sporty. Už to není jen o mně, ale o nás všech. Hokejista bez dětí se sbalí a jde za smlouvou kamkoli. A je to O. K. Plno hráčů s potomky se ovšem rozhoduje i podle toho, jaké možnosti se kde otvírají jeho nejbližším. Uvidíme, jestli bude zájem, abych pokračoval u nároďáku, anebo zda to bude spíš na klubové úrovni.“

Hvězdy NHL o setkání s Vůjtkem: Máme z toho příjemný pocit

Jágr na MS? Zavřel hubu všem

Naťukli jsme téma koncepce, jak vám do ní pasuje Jaromír Jágr? Ten sice skončil s reprezentací, nejspíš definitivně, jenže u něj nikdo neví. Zvlášť, když končil už po Naganu…
Jandač: „Po mistrovství světa jsem s Jardou komunikoval. Zažili jsme spolu dvouletku v reprezentaci (2009-10), během ní jsme spolu dost věcí probírali, pokaždé to bylo inspirativní. Otázka jeho dalšího zapojení bude o jeho postoji, momentální formě a pohodě, kterou v sobě bude, nebo nebude mít. Pokud se ucítí dobře, třeba nebude problém se domluvit, aby na nějakou akci přijel. Nechávám to otevřený. Sám říkal, že chce končit na olympiádě v Koreji, ne? Tam půjdou přenosy nad ránem, nikdo se nebude dívat, všichni budou spát, to by mohla být výhoda, kdyby se schylovalo k nějakému faux-pas… (směje se) Ale vážně, Jarda na šampionátu zavřel hubu všem. Včetně mě. Já už byl vůči němu trochu skeptickej. Vzhledem k věku, k šíři kluziště. Byl přitom naším rozdílovým hráčem.“
Kalous: „Pepík to popsal přesně. Jarda Jágr je fenomenální hráč, my musíme respektovat jeho vnitřní pocity. Protože, pokud je nebude mít dobrý, je natolik soudný, že do toho nepůjde. Nebude se nikam cpát, jen aby u toho byl. Na druhou stranu, jakmile se bude cítit v pohodě a přijede, věřím, že to zase může mít stejný grády jako letos. O tom jsem přesvědčený.“
Jandač: „Já na něm nesmírně obdivuju, jak se tolik let v kuse dokáže vyrovnávat s permanentním drobnohledem veřejnosti a všech okolo. Jakmile udělá něco špatně, okamžitě se mu to dává najevo. Musí neustále potvrzovat kvalitu, pozornost je na něj upřena mimořádná.“
Kalous: „Doslova celonárodní. Je to fenomén a buďme rádi, že ho máme.“
Jandač: „On se předem zbaví role hlavního lídra, řekne, že je v týmu kvůli pomoci druhým. Jenže ať je to jak chce, všichni stejně čekají, co předvede Jágr.“

Na šampionátu v Praze jsme viděli, co dokáže dnešní Kanada. Jak blízko tomu je český strop?
Jandač: „Kanada je odskočená, Amerika taky. Jsou dál než Evropa, vzdalují se jí. Nůžky se rozevírají čím dál víc. Zámoří je o iks let dál. Ve všem. V možnostech výběru hráčů, v tréninku, v organizaci soutěží. My tady řešíme systémovou hru na dlouhé pásmo, loni to přišlo do Evropy. Za mořem to hrají čtyři roky a my to teprve teď po nich přebíráme. Je to zkrátka jiný svět. Ale proč bychom nemohli čas od času překvapit? A nezapomínejme ani na to, že půst od poslední zlaté medaile na mistrovství světa měli obrovskej (osm let). Kanadu nemůžeme pravidelně porážet, ale na jednom turnaji, v jednom zápase se dá načapat.“
Kalous: „Nebo jiný pohled. Vezměte si rozlohu Kanady, USA, Ruska a počet jejich hráčů. A pak si vezměte rozlohu naší republiky, počet hráčů a uvědomme si, proti čemu vzdorujeme. To je realita.“
Jandač: „Jasně, Kálo, to beru, ale vezmi si počet obyvatel Švédska a Finska. Švédsko je dál než my a žije tam dokonce o něco míň lidí.“
Kalous: „Já tím chtěl říct, že každé naše proniknutí do semifinále turnaje, mezi nejlepší čtyřku, považuju za obrovský úspěch.“
Jandač: „Myslím si to samý. Dvakrát jsme tam teď byli, sice jsme pak mezi čtyřmi prd uhráli, ale pořád je to výborný počin.“
Kalous: „Zmínil jsi Švédy a Finy. Národy, které desítky let žijí v nějakém režimu, který neustále budují. Přijedete do Švédska a jenom kolem Stockholmu narazíte na čtyřicet stadionů. Pouze v jeho okolí. Tady v Praze máte pět hal. V tomhle strašně zaostáváme. V každé švédské třítisícové vesnici najdete jeden zimák, někde i dva. Ve Finsku to je podobné. V tomto směru nesmírně zaostáváme.“
Jandač: „A co teprve při porovnání našich společností. Švédská kultura, jejich životní styl je někde úplně jinde. Podívejte se na naši vládu, všechny ty garnitury a kreatury za řadu let zpátky. Hrůza. Jeden za osmnáct, druhej bez dvou za dvacet. A je to pořád dokola. Ve Švédsku jsou nastavení naprosto jinak, jejich společnost sama o sobě je schopna generovat lepší hokejisty než my. Jakmile tady vypukla Růžova kauza, strhlo se to nesmyslně v cosi, až jsem se začal stydět, že jsem trenér. Nějakej lajdák, co jen bere bokem peníze… Ano, korupce v naší zemi je a je jí plno, začíná to úplně nahoře a jde to dolů. Nedovedu si však představit, že by se v hokeji prosazovali šmajdáci bohatých tatínků na úkor těch, kteří jsou opravdu dobří. Věřím, že se Růža očistí a dopadne to pro něj dobře.“

Eliáš na srazu: Chtěl bych kariéru dohrát v New Jersey

Mentálně i fyzicky jsou Švédové jinde 

Zůstanu ještě u Švédů. Čím to je, že jejich osmnáctiletý reprezentant je dospělý chlap, osobnost se vším všudy? Češi až na pár výjimek dozrávají mnohem později.
Jandač: „Mám naprosto stejný názor. Už jen jazykově jsou někde jinde. Doma se odmala dívají na anglické pořady, do života jim to hrozně dá. U nás je to v posledních letech taky o něco lepší, ale mentálně jsou Švédové pořád jinde. Fyzicky to samé. Loni jsme se Spartou hráli Ligu mistrů s Växjö a Linköpingem, nastoupili za ně osmnáctiletí, devatenáctiletí hráči. Všechno vyspělí, dospělí chlapi. Severský semeno je prostě jiný. Vikingové, chachaři, narostlí chlapi. V osmnácti mají metr devadesát, devadesát kilo, jsou osvalený. Takového hráče pak daleko líp zabudováváš do áčka, jsou mnohem přizpůsobivější. Kála měl během mistrovství světa výbornou přednášku, kdy se vracel k modelu povinného nasazování mladých hráčů v extralize. Na jedné straně měl fotku našeho hráče – staženého králíka, vedle něj narostlého chlapa.“
Kalous: „Šlo jen o tvrdá fakta, nic subjektivního. Váha, silová vybavenost, funkční vyšetření od lékařů, nic jiného. Byl tam obrovský, diametrální rozdíl mezi hráči, přitom nejlepšími v mládežnických kategoriích, a dospělými.“

To pak můžou být sebevíc šikovnější, ale bez patřičné fyzičky ji na ledě nemají šanci prodat.
Kalous: „Přesně tak.“
Jandač: „Protože Švédové začínají dřít mnohem dřív. Asi je to opravdu dané tou historií, genetikou. Pro boj jsou dříve připraveni než my.“

A tak se vás ptám, jak kvalitní materiál pro reprezentaci a možnosti máte nyní k dispozici?
Jandač: „Jestliže dáme do kupy naše nejsilnější hráče, co jsou k mání, budeme dobří. Pořád je z čeho brát. Už bohužel nemáme tak širokou základnu jako dřív. Čili postavíme jeden dobrej tým, zástupnost nám už ale schází. Stačí, aby pár kluků mělo zdravotní potíže, nemohli přijet na mistrovství a na síle kádru se to projeví. Nejsme Kanada, která postaví tři týmy, a dopředu neodhadnete, který bude nejlepší.“
Kalous: „Švédové také v pohodě dosazují, mají z čeho brát. Nám se hráčská špička hodně zúžila, nejlepší ubývají.“
Jandač: „A největší krize je na pozicích obránců. V gólmanech jsme schopni konkurovat světu, návaznost by tam v příštích letech měla být. Jasně, druhej Hašek není na obzoru, ale je tu řada výborných brankářů. To samé útok, i tam dáme do kupy slušnou sílu. Ale v obraně nás tlačí bota.“

Nejde si je vychovat přeškolením z útočníků v určitém věku?
Kalous: „To není jednoduché. Reprezentace čerpá z práce lidí v klubu a nemůže zásadním způsobem zasahovat do jejich procesu, určovat, jak budou v oddíle pracovat. To by nešlo. Nařizování o předělávání útočníků na beky by těžko prošlo.“

A jiný pokus máte po ruce?
Kalous: „Nějaké impulsy ze strany svazu už přišly. Cesta, jakou se před pár lety český hokej vydal, je jednoznačně správná. Opravdu se začalo hodně tvrdě makat. Jen si to vezme čas. Nejhorší krize ve výchově hráčů je za námi. Svoboda po sametové revoluci přinesla jistý chaos, najednou tu byla spousta mimohokejových lákadel, otevřený svět. Tohle se pomalu překonalo a teď ti kluci, kteří se hokeji opravdu chtějí věnovat, tak se mu upřímně a naplno věnují. Protože ho mají rádi. Dali mu přednost před ostatním vábením. Nelítají v tom jako ta generace těsně po Listopadu.“

Máte za to, že metodicky český hokej nezaostává za světem?
Kalous: „Bývalo tu mrtvé období, vakuum, kdy informovanost o světových trendech nebyla největší. Záleželo hodně na individuálních schopnostech jednotlivých klubů a trenérů, co si kde sehnali. V posledních letech se to hodně zvedlo, nabralo to správný směr.“
Jandač: „Velkou roli sehrávají rodiče. V míře, jaká dříve neexistovala. Takhle jako nyní nikdy v minulosti do dění nezasahovali. Máme tu plno ambiciózních rodičů, co chtějí vidět své kluky slavný, střílet góly, sbírat nahrávky. Nevidí v potomcích ty dělníky, kterých je přitom hrozně třeba. Dříče, bez nichž to nejde. Proto rodiče cpou svoje děti do útoku, vymývají jim hlavy odmala. Tam to všechno začíná a výsledkem je i nedostatek obránců. Tam ten problém startuje a nese se až do dospělých. Zajímalo by mě, jestli se tu najde další otec jako Zacha, který řekne, že pomůže českému hokeji, vezme si na starost sedm beků a vychová mu je do prvního kola draftu…“ 

Radko Gudas v debatě s reprezentačním asistentem Josefem Jandačem
Radko Gudas v debatě s reprezentačním asistentem Josefem Jandačem