Pavel Ryšavý
13. května 2016 • 13:10

Český soupeř Kazachstán? Země extrémů, hráči rádi vodku, říká Pinc

###BLOK-TOP-VIDEA###

ČESKO - KAZACHSTÁN 15:15 ONLINE | Země plná kontrastů. V Kazachstánu se jde z extrému do extrému, jak v počasí, tak v životě. „Jedna půlka je děsně bohatá, druhá nemá zase co do pusy,“ říká brankář Marek Pinc, který obrovskou zemi dobře zná, přes dva roky tam hrál hokej. Dařilo se mu, s Pavlodarem dvakrát vyhrál titul. Ale pak přestoupil, trenér byl moc velký ras a bývalý reprezentant radši odešel do Anglie.



Kvůli dnešnímu zápasu mistrovství světa proti Česku se život v Kazachstánu asi nezastaví. „Fanoušci se tam najdou, třeba na Astanu, která hraje KHL, chodí dost lidí. Ale že by hokej hltala celá země, to zase ne. Je to jak kde, když jsme hráli ligu, někde na vás přišel plný stadion, jinde jen 500 lidí,“ popisuje brankář Marek Pinc.

O Kazachstánu by mohl mluvit hodiny, dvě sezony chytal za Pavlodar a tu minulou začal v Atyrau. V zemi s obří rozlohou si zvykl rychle. „Tedy až na to počasí, je takové bláznivější, v zimě máte i klidně 40 pod nulou, přes léto je to zase o 80 stupňů víc. Všechno létá z extrému do extrému,“ vzpomíná jen.

A extrémní je tam i život. Za vším vězí postava Nursultana Nazarbajeva, prezidenta s velkou mocí. Na jednu stranu do země natáhl zahraniční investory a uskutečnil pár tržních reforem. Na druhou je ale hodně výstřední, přesunul hlavní město z Almaty do Astany, rád se obklopuje luxusem, potírá opozici, měl plno milenek, které pak instaloval do vysokých funkcí v různých firmách... Užívá si moc. „Lidem pořád slibuje hory doly,“ všiml si sedmatřicetiletý český brankář.

Utkání Česko - Kazachstán sledujte od 15:15 ONLINE ZDE » 

Střední vrstvu tam nenajdete

„Do Evropy mají hodně daleko, kromě asi čtyř měst se tam žije tak, jako u nás před dvaceti lety. Stejně si ale jedou pořád to svoje, jako by to nikomu ani nevadilo. Kazachstán se jen tak asi nezmění,“ myslí si Pinc. Prezident totiž znovu drtivě vyhrál volby.

Více o mistrovství světa v Rusku čtěte zde >>>

Mezi lidmi jsou obrovské rozdíly, střední vrstvu prakticky nenajdete, vidíte jen šťastné, co peníze přehazují vidlemi, a pak ty hodně chudé. „Papaláši v Kazachstánu budou asi hodně spokojení, jim rozhodně nic nechybí a na lidi, co žijí v bídě, se tam moc nekoukají. Problém je, že tam máte 50 procent lidí děsně bohatých, mohou si koupit, co chtějí, a druhá půlka pak nemá co do pusy. Nemají na jídlo, žebrají. Tohle je hodně těžké,“ povzdechl si Pinc.

V Pavlodaru chytal za tým, který doslova přetékal Čechy a Slováky, celkem jich tam bylo 18, k tomu slovenský trenér Július Pénzeš jako bonus. Jednou tým vyhrál ligu předtím, než přišel Pinc, dvakrát s ním. Hattrick se v Kazachstánu někomu povedl poprvé v historii ligy, podle toho vypadaly i oslavy. „Slavilo se po jejich, divoce,“ rozesměje se brankář, který patnáctkrát oblékl dres národního týmu.

„Mají hodně rádi vodečku, byla vyloženě na každém rohu. Celé mužstvo, včetně vedení, se pak sešlo v sauně, měli jsme i ty jejich šašliky, berany... Bylo to velké,“ hned se mu vybaví obří mejdan bez konce.

Hokejový ráj pro něj ale skončil. Hattrick a dost. Pavlodar československou jednotku rozprášil: „Řekli, že by chtěli tým obnovit, třeba došly finance, ale nevím.“

Pinc se přesunul na druhý konec země do Atyrau. Jenže přišel problém, v klubu vládl trenér Alexander Istomin až příliš přísnou rukou. „Pořád nás chtěl mít zavřené na hotelu. Znali jsme jenom pokoj a stadion,“ vybaví si Pinc. Vojenský režim mu nevoněl: „To nebylo pro mě. Aby tě tam trenéři kontrolovali, jestli jsi na hotelu... Úplně mi to nesedlo.“ 

Většinu poslední sezony tak odchytal v anglickém Sheffieldu. Na Kazachstán ale prý nezapomene. Čert vem tituly, hlavně kvůli lidem: „Jsou hodně příjemní i na cizince, kdykoliv vám pomohou.“