Neexistuje větší důvod, proč se útočník Michal Birner přetrhne, aby s týmem získal na šampionátu medaili. Aby ji věnoval nedávno narozené dcerce Julii. „To by bylo moc hezký!“ usmívá se 31letý zkušený reprezentant, jemuž přítelkyně prvního potomka přivedla na svět v polovině dubna o Velikonocích. „Byl to super zážitek, kdo u toho nebyl, těžko pochopí,“ vrací se k tomu, jak byl u porodu.
Na rovinu přiznává, že nejbližší dny poté, co se dcera narodila, byl myšlenkami u ní. A u přítelkyně. „Týden potom, co se narodila, jsem se necítil ve své kůži. Bylo to složitější. Všechno pro nás bylo nové, v trénincích i v zápasech jsem byl hlavou někde jinde. Až tady na šampionátu mám celkem čistou hlavu, konečně se cítím dobře,“ přiznává útočník ze švýcarského Fribourgu.
A porod, to pro něj byl nejemotivnější okamžik v životě. „To se nedá popsat, kdo to nezažil, těžko to pochopí. I předtím jsem se snažil zjistit, jaké to je, ale i ostatní mi říkali, že to člověk musí prožít,“ vypočítává Birner .
Když o dceři mluví, má jiskru v očích. Je vidět, jak moc je to pyšný otec. „Přítelkyni jsem obdivoval už před porodem, ale po něm ještě stokrát víc. Jak to všechno s přehledem zvládala,“ vypráví.
S rodinou je v neustálém kontaktu, hltá fotky. „Dostávám i videa. Zajímám se o to hodně, chci malou vidět. Všichni víme, že v tomhle věku se děti mění každým dnem. Nechci o to přijít,“ říká útočník, jenž by měl dnešní zápas proti Norům (od 16.15 hodin) odehrát s tradičním parťákem Michalem Řepíkem , v centru by tentokrát měli mít Robina Hanzla.
Priority se mu v posledních týdnech změnily. Stejně jako všem čerstvým tatínkům. „Když mi ostatní říkali, že potom, co se jim narodilo dítě, začali přemýšlet jinak, tak jsem jim moc nerozuměl. Ale teď už dobře vím, o čem mluvili,“ pousměje se.
Stejně jako Radko Gudas na šampionátu hraje i přesto, že se mu nedávno narodilo dítě. Zámořskému brouskovi synek Kvído, jemu dcerka Julie. Oba ale neváhali, rozhodli se pomoct reprezentaci v tažení za vysněnou medailí.
„Mám perfektní přítelkyni. Samozřejmě jsem zezačátku nevěděl, jestli mám jít do kempu a poprat se o šampionát, nebo ne, ale ona mi sama řekla, že dokud mám šanci se dostat na tak vrcholnou akci, mám do toho jít. Cítil jsem z její strany velkou podporu, což mi moc pomohlo,“ popisuje Birner.
Během přípravy, když se porod blížil, byl nervózní. Koukal neustále po telefonu. „Při trénincích ho měli kustodi neustále při sobě, kdyby to náhodou přišlo. Nakonec to vyšlo na den, kdy jsme měli volno. Potom jsem přišel vlastně jenom o jeden trénink,“ vzpomíná loňský mistr extraligy s Libercem.
A má jasno. Pro celou rodinu by nebyla lepší odměna než medaile…
