PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Tři roky nastupoval slovinský reprezentant Blaž Gregorc za Pardubice, poslední sezonu válčil za Hradec, kde má smlouvu ještě na jeden rok. „Česko už je můj druhý domov,“ říká plynulou češtinou věčně usměvavý obránce. Pro páteční zápas právě s českým týmem jdou ale jeho sympatie stranou. Vyhrát a poslat do Slovinska jeden zázračný výsledek s velkou dávkou euforie. To je jeho přání.
Svoje obvyklé hvězdy teď na mistrovství světa Slovinci nemají. Anže Kopitar si potřeboval po dlouhé sezoně orazit, brankář Robert Kristan je bez angažmá. Zatím získali jeden bod proti Švýcarům a jejich cílem je, aby se konečně v elitní skupině udrželi. „Chceme, musíme, už by to konečně mělo vyjít,“ říká obránce Blaž Gregorc. Nejsou rozhodně na odpis, dlouho mučili Finy, do 50. minuty s nimi drželi stav 2:2.
Jak moc bylo blízko, abyste je o body okradli?
„Hodně a je velká škoda, že to nevyšlo. Až do té 50. minuty jsme byli pořád hrozně blízko, mohli jsme Finy dostat aspoň do prodloužení. Ale pak nám tam spadly dva rychlé góly. No, nic se neděje, máme ještě tři zápasy a tam musíme bodovat.“
Jako klíčový se pro vás zatím jeví duel s Běloruskem, které je zatím bez bodu. Sedí to?
„Každý zápas je důležitý, i ten s Českem v pátek. Ale jo, Bělorusko a Francie jsou pro nás asi ty bitvy o všechno, musíme vyhrát, jestli chceme zůstat v elitní skupině.“
Když budete hrát jako s Finskem, můžete potrápit i Česko?
„Mohlo by to tak být. Tři zápasy před Finskem jsme hráli špatně. Tohle byl první, kdy jsme hráli celou dobu dobře, když to půjde takhle dál, můžeme zkusit sebrat nějaký bod i vám. Víme, že to bude hodně těžké, ale proč by se to nemohlo povést? Hlavní je si věřit a neskládat dopředu zbraně.“
Pastrňák, Voráček a spol. Budí tahle jména respekt?
„Jasně, že jo, je to silný tým, všichni kluci hrají v NHL, nebo v KHL, pár hráčů z extraligy. Česko jede na medaili, snadné to nebude, ale zkusíme něco vymyslet.“ (usměje se)
Je pro vás tenhle zápas zvláštní?
„Jsem v Česku už čtyři roky, takže tam víc emocí stoprocentně bude.“
Zvykl jste si u nás?
„Už je to můj druhý domov.“ (směje se)
Jsme si povahově podobní, nebo jsou Slovinci jiní?
„Trochu jsme, hodně podobný je i jazyk, ale Slovinsko to není. My máme hory a moře, to vám chybí, tam vedeme.“
Počkat, ale hory máme taky, co třeba Krkonoše?
„Máte. Ale my je máme hezčí.“ (směje se)
Holky máte taky hezčí?
„No jasně!“ (směje se)
Už jste nějakým kamarádům do Hradce napsal, ať se dívají, jak si Česko povodíte?
„Trochu jsme si už psali, ale uvidíme, co bude dál. Jestli vyhrajeme, tak budu psát hodně. Je to pro mě velká motivace, nejde mi o to, abych dal gól, hrozně bych chtěl uspět, vyhrát, aby celému týmu tenhle zápas vyšel, to by byla ta největší nádhera.“
Slovinský tým na mě působí jako jedna velká rodina, která objíždí olympijské kvalifikace a mistrovství světa. Je to tak?
„Absolutně, daří se nám, už dvakrát jsme se kvalifikovali na olympiádu, pravidelně postupujeme do elitní skupiny mistrovství světa. Máme výbornou partu.“
Jen v ní chybí brankář Robert Kristan. Opravdu nenašel angažmá?
„Dal si volno. (směje se) Ne, asi nepřišla nabídka, kterou by si představoval. Ale nekončí, říkal, že by chtěl ještě pokračovat, ale bude to těžké, když rok nechytal.“
A vy v Česku zůstanete ještě jak dlouho?
„Mám smlouvu ještě na jeden rok v Hradci, tak uvidíme, co bude pak.“
Nelákalo by vás, vyzkoušet si ještě vyšší level, třeba KHL?
„Lákalo, zajímalo by mě, jestli bych to zvládl. Ale zajímá mě teď jen další rok v Hradci, ten mě zajímá nejvíc, na něj se soustředím.“
A sledujete, jak ve velkém klub posiluje?
„To si pište, přicházejí k nám velcí hráči. Chceme být nahoře, jít do play off, zkusit udělat finále. Budeme mít šanci na titul, strašně rád bych si o něj v Česku zahrál. Všichni kluci ze slovinské reprezentace působí v cizině, někteří útočníci v KHL a je lepší a lepší, když můžeme být v klubech s ambicemi, zlepšujeme se pak i my, když hrajeme o přední mety.“
Celkově se hokej ve Slovinsku někam posouvá?
„Bohužel je to pořád hrozně těžký. Dřív jsme měli dva týmy v EBEL, Jesenice a Lublaň, jenže už nejsou peníze. Pro mladé hráče je to strašně složité, musí chodit ven a tam je těžké, aby se prosadili.“
