V kabině před zápasem nabudí české hokejisty Karel Gott nebo kapela Kabát. V šatně mají za maskota syna dlouholetého maséra. A jaké jsou další týmové rituály? Proč na led chodí jako poslední Tomáš Plekanec? Co v kabině těsně před zápasem dělá kouč Josef Jandač? Deník Sport vás zavede do zákulisí českého týmu na MS v Paříži.
Nechybí Gott ani V pekle sudy válej…
Pokud byste vstoupili do kabiny těsně před zápasem, za uši vás chytnou známé melodie. Nejvíce frčí staré osvědčené hity od Karla Gotta nebo skupiny Kabát. Třeba nesmrtelná písnička V pekle sudy válej… „Jo jo, posloucháme klasiku,“ usmívá se Tomáš Plekanec . Překážkou je velká vlhkost, která v kabině zlikvidovala už dvě rádia… Šatna totiž nemá dveře do sprchy, takže všechna pára proudí dovnitř. „Ale všichni to mají stejné. Podmínky nejsou takové, ale, ježišmarjá, přece si nebudeme stěžovat! Je to pro všechny stejné,“ reaguje v klidu kapitán Jakub Voráček . Nerozhodí ho ani to, že je kabina docela malá. „Aspoň jsme blízko sebe a můžeme si víc povídat. Než aby to bylo roztáhlý a každý by se bavil po koutkách,“ dodal Voráček.
Jandač rituály odboural
Při předzápasové rozcvičce nechybí na střídačce asistenti trenéra. Václav Prospal, Jaroslav Špaček nebo Jiří Kalous . Sledují svoje hráče, soupeře, popíjejí kávu. A kde je hlavní kouč Josef Jandač ? Schovaný v kabině. „Všichni vypadnou, takže mám konečně chvíli klid,“ s pousmáním to komentuje trenér, který si ještě jednou projíždí sestavu, připravuje si speciální formace. „Abych se do zápasu taky dostal,“ vysvětluje. Dříve měl několik rituálů, dalo by se říct, že byl jejich otrokem. Třeba neexistovalo, aby vstoupil na střídačku dřív, než trefil na stopkách přesně sekundu. „Jsem asi magor, ale prostě věřím, že mi to dodá vnitřní sílu,“ vykládal před lety. Teď už se podobných věcí zbavil. „A ulevilo se mi, už mám čistou hlavu. Jsem uvolněnější,“ přiznává hlavní trenér.
Maskot? Masérův syn!
Dřív mívali hokejisté za maskota třeba slona. Nebo lva. A co teď:? „To je náš mladej!“ žertují dlouholetí kustodi národního týmu Zdeněk Šmíd a Petr Ondráček. A ukazují na 21letého Filipa Ondráčka, syna jednoho z nich. Když do hokejového důchodu odešel Jaroslav Kugler, někdejší házenkářský mistr republiky, osvědčené duo hledalo, koho zaučit. Nakonec si řekli, že nejjednodušší bude, když vezmou Ondráčka juniora. „Pomáhá nám s věcmi, které jsou nejvíce potřeba. Třeba s rychlým vysušením rukavic,“ popisuje táta. Filip Ondráček je kmenovým kustodem v Kometě, která naposledy slavila titul. Byl s tátou u toho, když v minulosti inlinová reprezentace vyhrála mistrovství světa. „Takže teď doufám, že nám přinese štěstí i tady!“ pousměje se Ondráček senior.
Kempný i Červenka trefují cíl
Když pozorujete hráče na předzápasovém rozbruslení, neunikne vám, že spousta z nich má osobní rituál. Třeba obránce Michal Kempný tak dlouho trefuje jedno místo na mantinelu, dokud se mu to nepodaří. „Takových věcí mám víc, ale ty už neprozradím,“ reaguje klíčový muž české defenzivy. Častokrát si i žongluje s pukem. Také tohle má své zákonitosti. Kanonýr Roman Červenka si zase poté, co už gólmani odejdou do kabiny a branka je volná, vyhlídne místo v kleci, které chce trefit. A pálí, dokud to neklapne. „Jinak neodejdu,“ připouští. „Ale gólman už tam být nesmí. Jinak bych tam byl, než přijede rolba,“ směje se. „Vždycky si ale řeknu, že se chci trefit třeba pod imaginární vyrážečku. A jdu do toho,“ popisuje 31letý útočník švýcarského Fribourgu.
Jako poslední chodí Plekanec
Do boje! Jako první z hráčů z pole vyjede na led řízný obránce Radko Gudas . Jako poslední Tomáš Plekanec, před ním Jakub Voráček. Takže dva klíčoví útočníci. Řadu už tradičně uzavírá centr z Montrealu s číslem 14. „Vzadu se vždycky v klidu připravím, vydechnu si, nechci do toho blázince chodit jako první. Tohle dělám dlouho, mám takový zvyk i v Montrealu,“ vypráví Plekanec, který na tom v reprezentaci až tolik nelpí. „Kdyby někdo chtěl jít poslední, pustím ho,“ usmívá se. Tuhle pozici v minulých letech přenechal jedinému hráči – legendárnímu Jaromíru Jágrovi . A co se mu cestou na zápas honí hlavou? „Soustředím se na sebe, nechci být moc vyblázněný. Chci se nabudit, nachystat,“ vypráví 34letý útočník, který stále čeká na vysněné zlato.
Související články
