Maminka Jaromíra Jágra kvůli Naganu obletěla zeměkouli, aby sledovala svého slavného syna přímo z hlediště. A patřila k nejvěrnějším fanynkám. Na nejslavnější moment v historii československého hokeje stále ráda vzpomíná.
K Jaromírovi jsme se nedostali. Až v šatně
„Ve finále Japonci fandili nám a ne Rusákům. Pochopitelně jsme na zápasy chodili v dresech. Když se pak slavně odjíždělo po zisku zlatých medailí, i my jsme byli pro japonské fanoušky králové. Ještě předtím jsme směli do kabiny, byli jsme mokří od šampaňského. K Jaromírovi jsme se v Naganu vůbec nedostali, vlastně jsme se ani neviděli. Až v té šatně."
Fotili jsme se, podepisovali, všichni jsme se navzájem objímali, ale Jaromír na nás neměl vůbec čas. Byl v zajetí novinářů, našich i zahraničních. Až potom se s námi obejmul, všechno to z něho spadlo. Ani si nestačil zabalit věci a něco sníst. Ještě že tam měl kluka, který mu s tím pomohl."
V letadle kluci ani nepili, únava padla i na nás
"S paní Strakovou jsme se nehrnuly mezi oficiální hosty, radši jsme do Tokia cestovaly s hráči autobusem. Mými nůžtičkami z manikúry byl ostříhaný (oholený) Lener. Reichel na jeho knír potřeboval něco sehnat, já vyndala manikúru a ty nejdelší vousy s nimi vzal. V tom letadle to pak byla nádhera. Kluci snad ani tolik nepili, jak se psalo, ale jak z nich spadlo napětí a únava, zamávalo to s nimi. Vždyť únava padla i na nás.“
Ukázky citací Anny Jágrové jsou použité z volně prodejného "Sport Speciálu - Osudy zlatých hrdinů", který je stále v prodeji!
