VZPOMÍNKY OSOBNOSTÍ | Kde jste byli, když hokejisté triumfovali na Turnaji století? Deník Sport oslovil sportovní osobnosti, které zavzpomínaly na výjimečný úspěch u příležitosti 15. výročí vítězství týmu na olympijských hrách v Naganu.
Ladislav VÍZEK
fotbalový internacionál, vítěz OH 1980, bronzový z ME 1980
„Nagano si pamatuje každý, komu bylo v té době víc než 10 let. To byla národní revoluce. Já pamatuju úplně všechno, zápas s USA, jak jsme vyřachli Kanadu a ve finále porazili Rusko. Bylo mi 43 let, takže si všechno vybavuju čtyřikrát. Navíc to v televizi neustále připomínají. Jen mě mrzí, že jsem si na náš mančaft nevsadil. Měli jsme fajnový tým, to vím, ale nějak jsem jim nevěřil, že by mohli takový turnaj vyhrát. Přišel jsem o peníze za výhru, ale ten náš triumf stál za to.“
Martin DOKTOR
dvojnásobný olympijský vítěz v rychlostní kanoistice
„Nagano jsem prožíval jako většina lidí u televize. Pamatuju si, že jsme kvůli němu odjížděli o něco později na soustředění do Jižní Afriky. Původně jsme měli vyrážet osmnáctého, ale nakonec jsme odjížděli až den po finále. Hokejový turnaj jsem zažil u televize v obýváku. Fandil jsem. Neřekl bych, že bych se nervoval. Ale když sleduju sportovní zápas, samozřejmě chci, aby naši vyhráli. A tohle byl významný turnaj, o to víc to bylo důležité.“
Pavel KUKA
fotbalový vicemistr Evropy z roku 1996
„Nagano jsem velmi bedlivě spolu s Mírou Kadlecem sledoval při svém angažmá v Kaiserslauternu a nakonec to skončilo tímhle fantastickým úspěchem. Pocity byly úžasné, mám je ještě v živé paměti. Asi nejlepší turnaj, který pamatuju, přijely hvězdy z NHL. Kanada měla tehdy nejlepší mužstvo ze všech, ale v semifinále nás podržel Hašan. Zápas ve finále proti Rusům byl speciální, protože jsme je neměli po sportovní stránce moc rádi. Také si pamatuju, jak Ivan Hlinka povolal na poslední chvíli Vláďu Růžičku. Jsou to krásné vzpomínky, ale i smutné, když si vybavím Ivana Hlinku...“
Jan MATURA
skokan na lyžích, dvojnásobný vítěz závodu SP, jako sdruženář účastník OH 1998 v Naganu
„Měli jsme štěstí, že jsme byli přímo na staďáku. Jediné dva sporty, na které jsme se v Naganu vydali, byly dva zápasy s Ruskem: v základní skupině a pak ve finále. Pro mě to byl velký zážitek. Dokonce jsem měl hokejku Romana Hamrlíka z finálového zápasu, ale cestou z Japonska se někam ztratila. Na stadionu jsme byli ve skupince Čechů, snažili jsme se udělat kotel, povzbuzovali jsme. Po finále jsme se vraceli do olympijské vesnice, zatímco hokejisté letěli domů.“
