Před dvanácti roky byli společně u toho, když vraceli České Budějovice zpět do extraligy. Uteklo mnoho let a Josef Jandač (47) s Václavem Prospalem (41) jdou bok po boku do další mise. A znovu to nebude tuctová záležitost. Český hokej se v půli září porovná s giganty na Světovém poháru. „Chceme hrát atraktivní hokej a se všemi si to rozdat na férovku,“ srší odhodláním hlavní kouč reprezentace i jeho asistent.
Sedli si už tehdy, na jaře roku 2005 dotáhli budějovický Motor po roce pobytu v nížině mezi extraligovou smetánku. Zainteresovaní věří, že z vazby Jandač -Prospal na podzim vyleze další úspěšná akce. V rozhovoru pro Sport během kempu v Rokycanech poodkrývají zákulisí přípravy pro luxusní zářijový podnik v Torontu.
Václave, už jste si v realizačním týmu našel svoji parketu?
Prospal: „Pepovi jsem říkal na samém začátku, ať mě klidně krotí, pokud bude mít pocit, že mu do toho mluvím moc. (usmívá se) Jsem hlavně vděčný za příležitost, o které se mi ani nesnilo. Líbí se mi Pepův přístup, hned nám dal totiž najevo, že z reprezentace nechce mít one man show. Chce po nás, po svých spolupracovnících z trenérského štábu, abychom se ke všemu vyjadřovali. I díky tomu mi všechny naše diskuze, mítinky a schůzky přijdou velmi produktivní. Každý si řekne svoje, přidá postřeh. Pepa nám dává obrovský prostor, což se podle mě nikdy v minulosti nedělo. Že by asistenti dostávali tolik místa na vlastní realizaci.“
Josefe, jakou pomoc od Václava Prospala vyžadujete a potřebujete především?
Jandač: „Vencu jsem si vybral především proto, že je obrovský profík. Vždycky jím byl na ledě, ale krom toho, že je do hokeje odjakživa zapálený blázen a svoje srdce si přenesl i do trenérské dráhy, maximálním profíkem je i v soukromém životě. Když si voláme, tak je znát, jak má vše do puntíku nalajnované a kolikrát zrovna teď nemůže, protože přebaluje, kojí a kdesi cosi. (usmívá se) Ale vážně. V NHL odehrál přes tisíc zápasů, vlastní obrovské zkušenosti, jsem přesvědčený, že jeho rady budou nejen mně, ale nám všem nesmírně k užitku. Ano, nesu největší zodpovědnost za Světový pohár, ale zároveň všichni vědí, že jsem v NHL neodehrál jediné utkání, pár jsem jich viděl naživo a zbytek v televizi.“
A taky jste koučoval výhradně na širokém kluzišti.
Jandač: „Přesně tak. Máte hokej na velkém ledě, na malém, což obnáší značný počet specifik a rozdílů. Oni – a teď myslím Vencu, Růču, Špágra – ty zkušenosti mají v krvi, já je čerpám z jiného úhlu pohledu. Navíc Venca se Špágrem jsou už i trenéři. Kemp v Rokycanech výborně posloužil i k vzájemnému sehrání se. Šlo nám o to sladit, jak vést tréninky, jak k hráčům mluvit, jaký styl a řízení porad zvolit, abychom byli co nejvíce adresní a pojmenovávali věci tak, jak jsou. Jde také o terminologii, protože v NHL jsou kluci zvyklí na specifické povely v angličtině, mnohdy jde o zkratky slov, o jednodušší slova. Takže řešíme, kdy na naše hráče mluvit česky a kdy anglicky.“
Samostatnou jednotkou mezi vámi je Jiří Fischer, ředitel hráčského rozvoje v Detroit Red Wings. To je učiněná databanka hráčů, koučů a jejich návyků, souhlasíte?
Jandač: „Jednoznačně. Má v zásobě neuvěřitelné množství znalostí a podnětů o hře, o hráčích, vše rozebrané do detailů. Dnešní hokej se posouvá do podrobných analýz, což jeden člověk nemůže nikdy obsáhnout. Proto je každá schůzka s klukama obohacující, inspirující a všechny nás posouvá dál. Samozřejmě, na všem se neshodneme.“
Václave, domníváte se, že Josef Jandač bude muset pozměnit koučink na Světový pohár, protože tam to bude jiný cvrkot, než na jaký byl doposud zvyklý?
Prospal: „Určitě to pro ně bude obrovský rozdíl. Pepa je zvyklý koučovat na velkém kluzišti, v Torontu se bude hrát na malém, kde nastupuje 95 nebo 99 procent hráčů z NHL a zbytek z Evropy. Ale stejně jako se vyvíjí hokej, musí se vyvíjet i trenér. Nejde stát na místě a přešlapovat. Musíte se neustále zdokonalovat, učit se novým trendům. A trenéři, co na sobě přestanou pracovat, nebudou mít zájem zlepšit se, nebudou mít šanci a brzy skončí. Stejné je to s hráči. Jakmile se uspokojíte s tím, co zvládáte, ostatní vás doběhnou, nebo spíš předběhnou. Rozdíl je v tom, že na trenéry působí mnohem větší tlak.“
Očekáváte vy sám obrovský skok v časovém nároku na rozhodování, udílení pokynů hráčům a v dalších aspektech?
Jandač: „Stoprocentně, určitě. Budu mít k ruce kolegy, od nichž budu chtít, aby sledovali hru se mnou, kopli do mě, když bude třeba, a předali mi okamžitě svůj postřeh. S Jirkou Fischerem jsme i na tohle téma zabředli. Letos se byl podívat na mistrovství světa v Moskvě a hned ho zarazilo, jak je to v Evropě kvůli větším rozměrům ledu pomalejší. Široké hřiště dává hře úplně jiný řád. Jiná rychlost, upravená taktika, v podstatě jiný sport. A že v Torontu nebude na nic čas. S tím nám trochu nehrají regule turnaje, které nakazují mít na střídačce tři kouče včetně hlavního. Podali jsme žádost, aby jich mohlo být více. Uvidíme, jak dopadneme. Momentálně platí, že já s Vencou budu mít na starosti útočníky a Jarda
Špaček
s Jirkou Kalousem beky. K tomu budeme mít vysílačku, budeme napojení na Jirku Fischera, který bude sedět někde nahoře v boxu.“
