Dokud nezačalo pobolívat zápěstí, připravoval se Radko Gudas zcela bez problémů. Na dva dny pak odletěl do Philadelphie a tam kluboví lékaři odhalili prasklinku v kosti. Den před srazem reprezentace se dozvěděl, že na Světový pohár může zapomenout. „Byla to pro mě rána,“ líčí řízný bek. Český tým tak přišel o obránce, kterého se soupeři mohli opravdu bát.
O nejistotě kolem Krejčího a Hertla se tak nějak vědělo, ale o tom, že máte problémy vy, nebylo dopředu nic známo. Byla opatrnost klubu na místě?„Možná ta byla až moc velká. Ale chápu, Flyers jsou můj zaměstnavatel, těžko proti někomu jít. Přece jen, kdyby se s tím něco stalo, můžu vypadnout klidně na tři, čtyři měsíce. Řekli, že nechtějí, abych na Svěťák jel. Pokud bych se kvůli tomu s někým pohádal, tak to pak už nejsou takové super vztahy. V tomhle se vyplatí klub víc poslouchat.“
Jste z toho sám hodně přešlý?
„No, nejsem úplně spokojený... Byla to rána zčista jasna. Ale chápu důvody Flyers i to, že nechtějí nic riskovat. Díky tomu, že mi nařídili klid, měl bych stihnout začátek sezony v NHL.“
Přes léto jste vypadal, že nemáte problém. Jak se na zranění vůbec přišlo?
„Pobolívalo mě zápěstí. Problémy jsem s ním měl už po sezoně. Hodně jsem na něm pak pracoval a doháněl, aby se mi do něj vrátila síla. Před týdnem mě začalo pobolívat znovu, domluvil jsem se s doktorem, aby se na to jen kouknul, že to není žádná velká bolest, ale že tam něco je. Takže to chtěli před Svěťákem vidět, aby věděli, na čem jsou. Pozvali si mě na dva dny do Philadelphie a tam zjistili, že jedna malá kůstka je naprasklá.“
Takže kdyby praskla víc nebo úplně, hrozilo by, že vypadnete třeba na mnohem delší dobu?
„No právě. Mohlo se to zhoršit a nepotřeboval bych jen nějaké čtyři týdny klidu, ale třeba čtyři měsíce.“
Oznámili vám verdikt rovnou, nebo jste se ho dozvěděl až po návratu?
„Bavil jsem se doktorem i generálním manažerem. Povídal, že ještě neví, že se o tom pobaví s agentem. Mezitím jsem se vrátil domů, ještě po příletu do Čech jsem byl připravený nastoupit, vyběhnout na led a trénovat. Den před srazem mi oznámili, že mě nepustí.“
Nakolik vás zdravotní problém omezuje?
„Nemůžu dělat vlastně nic, čím bych zatěžoval pravou ruku. Nemám do ní vůbec brát hokejku, dopustit, aby se s tím hnulo. Dali mi ortézu, zápěstí mám zafixované. Teď mě čekají jen tři, čtyři týdny bruslení.“
Český tým ve vás přišel možná o jediného hráče, ze kterého mohli mít soupeři nahnáno...
(usměje se) „No, je tam ještě Poly (Roman Polák), další kluci taky dokážou něco na ledě udělat. Samozřejmě nerad oslabuju našed mužstvo tím, že nejedu. Ale myslím, že kluci se dají dohromady a že i beze mě vytvoří hodně solidní tým.“
V zámoří nenašli na českém týmu nic dobrého, posílají ho rovnou na popraviště. Jak vidíte jeho vyhlídky ambice, co jste vypadl ještě vy, David Krejčí a Tomáš Hertl?
„Když vypadnou tři hráči těsně před turnajem, je to pro trenéra určitě nepříjemné. Ale všichni, které vzal, se úplně maximálně těší, odevzdají všechno. Naopak myslím, že kluci, kteří jsou stoprocentně zdraví, dokážou možná mužstvu pomoct ještě víc, než ti, které by omezovalo zranění, nebo byli nerozehraní. Tím nechci říct, že by Krejča nepomohl, ale určitě není v takové kondici jako ti, kteří můžou už pár měsíců trénovat naplno.“
Jiřího Hudlera
nominace obcházela, dodatečně ji sám odmítl. Jak by mohl pomoct on?
„Kvůli českému nároďáku to zamrzí, protože když už byl pozvaný, tak pro něj nějakou roli měli. Na přesilovkách by určitě něco vymyslel, je skvělý hráč. Nikdo mu do hlavy nevidí, je to škoda, ale nějak se rozhodnul. Jestli mu je teď líp, těžko říct a něco hodnotit. Jirku jsem dlouho neviděl a nebavil se o tom s ním. Nechci mluvit za něj.“
Budete turnaj sledovat? Půjdete se třeba i sám podívat?
„Určitě bych se rád šel kouknout. Všechno se bude odvíjet od toho, jak moc brzy mě budou chtít zpátky ve Philadelphii, jestli budou chtít, abych hned pracoval na rehabilitačních přístrojích. Počítám, že to bude brzy, doktoři už se na to chystají. S klukama si píšeme, jestli bude čas a vydržím do zápasu s Ruskem, tak se určitě půjdu kouknout.“
