Pracoval na sobě. Celé léto dřel. Tahle sezona zase musí být o něco lepší, krok ke snu. Obránce Michal Kempný si věřil. V posledních letech dostal důkazy o své roustoucí kvalitě. Jenže na Světovém poháru selhal. Zklamal sám sebe i fanoušky. Teď se musí zvednout a pokusit se prosadit v NHL. Tady je jeho příběh.
Seděl v Ostravě v hotelu, Češi měli před přípravou s Ruskem. Michal Kempný vyprávěl o své cestě za štěstím. Přiletěl z Omsku, byl nejlepším českým bekem v Evropě. Za poslední roky se vypracoval. Čekal další výzvy.
Není to dávno, pár měsíců. Na vysokých školách skončilo zkouškové, pro šestadvacetiletého beka začínalo. Potřeboval se ukázat, předvést. Diplomovou práci měl odevzdat v Torontu, na Světovém poháru. Ale počkejme ještě.
Narodil se v Hodoníně, s hokejem však Kempný pořádně začínal na Slovensku. V dresu Skalice si dokonce v sezoně 2007/08 zkusil tamní extraligu, pak ho našla Kometa. Zoceloval své umění na ledě moravské chlouby.
„Ale pořádná šance přišla až ve Slavii. Tam jsem si nastavil cestu, po které se snažím jít,“ vzpomínal na hostování pod Vladimírem Růžičkou . Do Brna se vrátil jako nový člověk. Sebevědomý hráč.
Nikdy nechtěl být tím, kdo bude jenom zametat puky o mantinel pryč od vlastní branky. Touží tvořit, rýsovat akce pro útočníky. Tak jak je to v současném hokeji moderní. Dobré bruslení, šikovné ruce. Čtvrtý útočník.
„Samozřejmě to vede k tomu, že občas člověk někomu namaže,“ uvědomoval si riziko svého stylu. „Nevyhnete se tomu, ale měnit se nebudu. Tenhle styl ke mně patří, musím být odvážný,“ uvědomoval si, proč je na trhu žádaným zbožím.
Před dvěma lety ho zranění připravilo o MS
Už tehdy měl leccos za sebou. Kvůli zranění v ročníku (2014/15) přišel o světový šampionát v Praze. Měl tam být jedním z nejlepších, bohužel. Za Kometu stihl v play off odbojovat dva duely proti Litvínovu. „Bylo to jako v tranzu.“ Jenže víc tělo nedovolilo. Posílil, dostal pěkný kontrakt v Omsku. Na rok. Věděl, že tohle má být jenom zastávka, přestupní stanice. Na Sibiři zářil, byl vynikající. V rozehrávce, na přesilovce. Znovu to dokazoval i v dresu se znakem nejcennějším. Tím národním.
„Vím, kde jsou moje cíle. NHL je snem pro každého kluka a pro mě také. Ale zároveň se nechci ubíjet tím, jestli mi to jednou vyjde. Musím žít okamžikem být vždycky připravený a třeba se odměny dočkám,“ vyprávěl na pomezí Moravy a Slezska.
Pak vystřihl proti sborné další parádní klání, vyslechl si potlesk a šel dál. Boj v play off KHL, mistrovství světa, šance od Chicaga. Léto plné drsné přípravy, chystání tělesné schránky na další posun. A také pozvánka na Světový pohár v kapse.
„Koukám na ty kluky v NHL, a je to paráda. Zvládnou třicet minut za zápas a jsou úplně v pohodě. Vím, že tohle je ještě trošku jiný level než KHL. Při vší úctě k ní,“ uvědomoval si, že ho nečeká zrovna oddychová šichta.
Realita předčila očekávání. Na úzkém ledě bylo ještě méně času a místa, než si Kempný kdy dovedl představit. Konstruovat zde útočné akce je hra s ohněm, každá chyba z vás udělá diváka a hlupáka. Navíc bude často potrestána. Už po generálce v Pittsburghu svlékal propocené ribano a hlásil: „Nebylo to z mé strany úplně dobré.“ Letecký den se Severní Amerikou mu rozšířil obzory, pořád měl dva dny na zvykání si, že mantinely jsou nezvykle blízko.
Proti Kanadě zaváhal, zavinil třetí gól
A pak šel na to. Naostro. Proti Kanadě. Dětský sen se najednou stává životem. A v poslední vteřině první třetiny také hororem. Stačilo kotouč kamkoliv zahodit, na hodinách už bylo tuze málo času. Jenže to se nestalo.
Kód obránci napověděl vyjet s pukem mezi kruhy před brankáře Michala Neuvirtha, zkusit najít ještě jednu kolmici. Nikdy na ni nedošlo. Zezadu se přiblížil Sidney Crosby , celou akci zakončila trefa Patrice Bergerona. 0:3. Game over.
„Tohle byl definitivní zlom,“ shodovali se pak všichni zúčastnění. „Nebudu se schovávat, nebylo to ideální. Vůbec mi to nevyšlo,“ sympaticky přiznával i sám hráč. Snažil se zapomenout, vymlátit z hlavy pochyby v sebe sama.
Nepodařilo se to. Proti Evropě dostal od trenérů znovu důvěru, jenže opět pod tlakem soupeře zmatkoval. Zavinil trestné střílení a v prodloužení byl u definitivního pohřbu českých nadějí na semifinále. Přišla kritika. Opodstatněná.
Zkrátka mu to nevyšlo, hodnotil Jandač
„Stojím si za tím, že pro hru tří proti třem má předpoklady. A stejně tak si myslím, že je typ pro současnou NHL,“ podržel číslo 6 Václav Prospal, asistent trenéra Josefa Jandače . Znovu ho nominoval do hry i proti USA.
„Po první třetině jsme tam dali Tomáše Kundrátka , Kempesovi to zkrátka nevyšlo. Drát to pak zvládl výborně,“ hodnotil Jandač. I jeho musela napadnout otázka, zda vsadil na správného muže. Tolik mu věřil…
Kempný teď půjde do sezony i těžkou ranou na duši. Pro něj i český hokej je třeba, aby ji ustál. Aby se vrátil o krok zpět a v Chicagu si svou příležitost vypracoval. Vždyť takhle dole už byl, dno zná. A umí se z něj dostat ke slunci.
Musí se držet vlastních vět z onoho ostravského povídaní: „Chyba se stane. Je potřeba ji hodit za hlavu, poučit se a jít zase od nuly. Myslím, že tohle je znak dobrého obránce.“
