Bez Krejčího? Hmm, tak to není dobré… Když trenérský štáb před Světovým pohárem přišel o českého centra č. 1, na národní tým spadl průšvih. Kouč Jandač zklamání umně maskoval, rána to však byla. Samozřejmě především pro Davida Krejčího, který se nestihl vykurýrovat po jarní operaci kyčle a v Bostonu doma u televize těžko snášel neuctivé glosy amerických reportérů.
Nekonečnou půlroční pauzu bez zápasu se chystal zaškrtit v noci na dnešek, to se David Krejčí chystal na přípravný duel Bruins v Montrealu. A to je vždycky bitva, bez ohledu na přípravný status partie. „Věřím, že už jsem v pořádku a zdraví mi bude sloužit,“ zadoufal 30letý šampion Stanley Cupu v rozhovoru pro Sport.
Trpěl jste hodně u televize při sledování World Cupu?
„Trpěl, ale hlavně tím, co všechno napovídali komentátoři v americké televizi. Třeba zápas s Kanadou… Ještě ani nezačal a oni nás už odepisovali. Člověku se to neposlouchalo dobře, vadilo mi to. Vůbec nevím, proč zvolili tak tvrdá slova.“
Nakonec se ale tolik nespletli…
„Jasně, po první třetině to bylo 3:0 a naši kluci věděli, že je to hotové. Ale prvních deset minut bylo výborných. Škoda gólu v poslední minutě první třetiny, byl klíčový a rozhodl zápas. Kanada si to pak pohlídala. Byla smůla, že jsme na ni narazili hned v prvním utkání, naše kluky to asi trochu nahlodalo. Ale viděl jste to sám, nakonec stačilo proti Evropě vyhrát prodloužení a kluci byli v semifinále. A na Švédy by si mohli věřit, vůbec bych se nedivil, kdyby je vyřadili a byli ve finále. Takhle šli do zápasu s Amerikou a věděli, že se dál nedostanou. Na ten zápas jsem se už nedíval na celý, o nic už vlastně nešlo, tak mi stačila půlka. Každopádně, náš nároďák přesvědčil, že na tak velkou akci pořád patří.“
To se musí nechat. Ale vrátím se k těm prognózám a přísným soudům zámořských expertů. Aktuální stav českého hokeje v NHL je takový, že těžko mohli týmu přisoudit jiné než osmé místo. Nebo ne?
„Já tomu rozumím, ale stejně mi to přišlo trochu za hranou. Taky se musí brát, že takhle to vidí Američané nebo Kanaďané, čeští odborníci nebo analytici by nám asi dali trochu větší šance. Nezbývá, než to takhle brát. Všem je jasné, že Kanada je dnes někde jinde, odskočená od všech ostatních. Ale stačí říct, že je proti nám favoritem a nemusí nikdo vykládat, že jsme tam nejhorší ze všech, ne? Zvlášť, když se to nepotvrdilo. Už příprava naznačila, že se kluci docela předvedou. Porazili Rusáky, pak i mladý kluky ze Severní Ameriky. Výsledky měli dobrý a hráli i pěkný hokej.“
Kdy jste se smířil s absencí na Světovém poháru, který pro vás hodně znamenal a k němuž jste se vyloženě upínal?
„Šlo to těžko, nebyla to sranda skousnout. Nejhůř mi bylo, když jsme museli učinit finální rozhodnutí a oznámit to vedení českého týmu. Postupně jsem to začal brát jako realitu. Ale stejně to nebylo příjemný sedět na gauči a dívat se na jen na televizi. Bohužel, co naděláte. Snad budu mít šanci reprezentovat v budoucnu. Uvidíme.“
Kdyby turnaj v Torontu startoval o dva týdny později, stihl byste ho?
„Nejspíš ano. Zhruba před deseti dny jsem se na ledě začal cítit dobře, potíže pominuly. Ale předtím to nebylo ono, nemohl bych hrát naplno. Nemohl jsem z nuly pořádně vystartovat, prudké pohyby nebyly možný. Kdyby můj protihráč udělal tři čtyři rychlé kroky, já bych mohl leda dva dlouhé. A to pak nejde hrát zápas. Uškodilo by to mně, ale i týmu.“
Nakonec jste uznal vy sám, že Toronto padne, anebo měli stěžejní slovo doktoři, případně šéfové Bruins?
„Už když jsem musel zrušit, respektive posunout nástup v létě na led, tušil jsem, že by to nemuselo dobře dopadnout. Definitivní rozhodnutí bylo na mně a na doktorech. Sedli jsme si, pořádně jsme to celé probrali. A i když mě strašně mrzí, že jsem u toho nemohl být a klukům pomoci, cítím, že jsem se rozhodl správně.“
Kvůli nové sezoně?
„Ano a kvůli budoucnosti. Kdo ví, jak bych na tom byl dnes, kdybych do toho šel. Mohl jsem dnes sedět doma, ledovat a ledovat… Byl by to pořádně velký risk jít do toho ve stavu, který byl někde pod devadesáti procenty.“
Zklamání jste spolkl a teď už máte před sebou vidinu dlouhé klubové sezony, k ní se upínáte…
„Přesně tak. Začínám se cítit líp a líp. Na ledě jsem od samého začátku kempu. Úvod byl z mé strany opatrnější, měl jsem docela respekt před osobními souboji, dával jsem si pozor. Ale teď už hraju naplno i v rozích, takže jsem se rozhodl, že půjdu do úterního zápasu (příprava s Montrealem). Těším se, co mě čeká. Doufám, že ukáže, že jsem v pořádku a připravený na sezonu.“
Ještě se vrátím ke Kanadě. Je vůbec reálné v příštích letech se jí přiblížit, nemluvě o tom ji dohnat?
„Pokud se budeme bavit o jednotlivých utkáních s ní, musíte jí dát prvního góla. Kdyby Kanada prohrávala 0:1, mohla se dostat pod tlak domácích fanoušků. Bůh ví, co by se pak stalo. Ačkoli jsou nejlepší na světě, nebývají zvyklí prohrávat. To je jediná šance jejich soupeřů.“
Kouč Mike Babcock připustil, že po českém nástupu musel změnit taktiku, protože takový úvod nečekal a bylo třeba jednat. Tak aspoň něco…
„Je vidět, že mají plno vynikajících trenérů, každý ze čtyř koučů Kanady má Stanley Cup. Prostě vědí, o co jde. To samé hráči, do jednoho borci, kteří si prožili ta nejtěžší možná utkání v play off NHL. Z nich se dá vždycky hodně čerpat.“
V týmu vítězů zazářil Brad Marchand, váš parťák z Bostonu a zároveň hráč, na nějž se kvůli jeho stylu hry v arénách NHL často bučí. Už jste si stihli popovídat?
„Jo, potkali jsme se na tréninku. Taky s Patricem Bergeronem a Zdendou Chárou . Samozřejmě že všichni měli dobrou náladu, protože se jim turnaj povedl. Ale zase jsme to neprobírali od A do Z, natož aby se chlubili. Ti kluci respektovali, že máme v týmu i hráče, kteří naopak daleko nedošli, nebo jim turnaj tolik nevyšel. Světový pohár už všichni hodili za hlavu a teď už se bavíme jen o tom, co nás čeká.“
Ale neříkejte, že Marchand nesvítil jako červencové slunce…
„Je fakt, že se mu turnaj hodně vydařil, zahrál si v první lajně s Crosbym. Myslím, že fanoušci si o něm začínají myslet i něco jiného, než jen to, že je hráčem, co se druhým dostane pod kůži a že o moc víc toho neumí. Prokázal, že umí dávat důležité, klíčové góly. Ale uvidíme, co se bude dít, až s Bostonem vyrazíme do Toronta nebo Montrealu.“ (usmívá se)
Zdeno Chára zase musel být hrdý, jak to zvládli s evropským mišmašem, ne?„Určitě. Mě osobně Evropa překvapila dvakrát. Nejdřív během přáteláků, v nichž dvakrát dostali na šišku od Severní Ameriky. To jsem od nich čekal víc. Ale Zdenda mi to vysvětlil. Sjížděli se na kemp a každý měl v nohách jinačí průpravu. Někteří se dostavovali z olympijské kvalifikace, jiní do toho skočili z vlastní přípravy, neměli moc času se pořádně sehrát. A pak mě překvapili znovu. Jak do toho šlápli. Porazili Ameriku, nás a v semifinále i Švédy. Ve finále jsem jim držel palce, přál jsem si, aby došlo na třetí finále. To by pro Světový pohár bylo super vyvrcholení.“
S Davidem Pastrňákem jste probírali záležitosti z Toronta?
„Trochu, ne moc. Okomentovali jsme to navzájem, ale víc bych to neřešil.“
Neřekl jste mu aspoň v nadsázce, že mohl hrát líp?
„Kdyby dal gól, byla by větší šance na úspěch. Pasta se snažil, dělal, co mohl. Proti Americe bylo hezky vidět, jak se všichni semkli a chtěli se rozloučit výhrou. Když nic jiného, aspoň nám všem dali naději, že na velkých turnajích se můžeme měřit se všemi velmocemi. Klidně s Amerikou, se Švédy, s Rusy. Jen s Kanadou to bude ještě nějaký pátek složitější.“
Jaký očekáváte vývoj ohledně účasti hráčů NHL na olympiádě v Jižní Koreji v únoru 2018?
„Upřímně, vůbec nevím, jak to dopadne. Chápu, proč NHL svoji pozornost směřuje ke Světovému poháru, z jakých důvodů ho staví výš než olympiádu. Podle mě z pohledu fanouška je olympiáda víc.“
A z vašeho?
„Na olympiádě je navíc ta příjemná okolnost, že jste s ostatními sportovci v jedné vesnici, patří k tomu ta vzájemná sounáležitost. Mně to přijde fajn a byla by škoda, kdybychom o tohle měli přijít. Uvidíme, co se stane.“
Neodrazuje hráče netradiční olympijská destinace v Pchjongčchangu?
„Abych pravdu řekl, to moc neřešíme. Po Soči se všichni začali soustředit na Světový pohár, ten skončil a spíš se nechává na ostatních, jak to dopadne. Já osobně se dozvídám jen to, co si sám přečtu, jiné informace k dispozici nemám.“
