Málokdo proslavil Česko jako ti dva. Nikdo pro český hokej neudělal tolik co oni. Dominik Hašek a Jaromír Jágr. Nejvýraznější hokejové persony posledních tří desetiletí. Spojuje je láska k této hře, úžasná pracovitost, vůle a cílevědomost. I díky tomu se udrželi léta na vrcholu, měli dlouhou a úspěšnou kariéru, s níž se těžko loučí. Jinak ovšem mají pramálo společného. Už tím, že je dělí sedm let, žili každý v jiném světě.
Na fotkách po návratu ze zlatého Nagana jsou často vidět vedle sebe. Kromě olympiád se však v reprezentaci ani při jiných příležitostech téměř nepotkávali.
Zato v NHL i KHL často nastupovali proti sobě a taky soupeřili o pozici české jedničky. Nikdy však mezi sebou neměli spory, nezáviděli si. Naopak vždycky měli jeden ke druhému velký respekt a mluvili o sobě s úctou.
Nic osobního nehledejte ani za Haškovými výtkami k výrokům, jimiž Jágr doprovodil svůj konec v reprezentaci. Dominátor mu dal pohlavek, ale nevyhlásil válku. „Chtěl jsem jasně říct svůj názor. Nikdo kromě prezidenta nereprezentuje stát jako on. Jeho postoje a názory neovlivňují jen hokejové hnutí, nýbrž i celou naši zemi. Pokud někdo takový tohle řekne, tak mě to mrzí a nechápu to,“ vysvětloval Hašek v rozhovoru pro Sport.
Do té doby Haška ve vztahu k Jágrovi zamrzela jediná věc, kterou však velikán s osmašedesátkou ani nemohl přímo ovlivnit, a to když ho v roce 2002 přeskočil ve Zlaté hokejce. „Vyhrál asi o tři body, později jsem slyšel, že hlasování prý bylo zmanipulované. Nehrajeme kvůli Zlaté hokejce, ale tenkrát mě to mrzelo. Měl jsem lepší sezonu než Jarda, i experti to tak hodnotili. Ale je to dávno,“ vracel se po letech.
Podobná vlastnost? Oba milují hokej
Každý se narodil v trochu jiné době, Hašek se stával hvězdou, když tohle slovo ještě znělo málem jako rouhání. Jágr odstartoval na konci komunistické éry, po pádu režimu mohl odejít do NHL hned. Hašek měl od pětadvaceti let rodinu, Jágr zůstal svobodný a nezávislý.
Oba se věnovali jiným zájmům, obklopili se jinými lidmi a oba občas narazili. Ovšem Hašek vedle věčně vysmátého Jágra působil usedlejším dojmem, nedráždil tolik zájem médií a nebyl pořád na očích. Nejezdil na exhibice Jágr Teamu, takové legrácky nechával generačně mladším souputníkům a v létě si od hokeje chtěl hlavně dát pohov.
Každý hrál v jiné pozici, takže jinak si vlastně nekonkurovali. To spíš fanoušci se dělili na dva tábory… „Nejsem konfliktní typ,“ odpověděl jednou Jágr na dotaz, zda na Haška někdy žárlil. I za výtky k jeho posledním výrokům poděkoval. Ale kamarádi vyloženě nebyli. Tak často se nevídali, nehráli spolu v jednom klubu.
„Myslím, že jsme povahově rozdílní, na druhou stranu máme dost podobných vlastností, díky nimž hrajeme dobře hokej. Máme ho rádi, dáváme mu hodně,“ řekl před časem Hašek. „Oba hokej milujeme. A stále máme motivaci být nejlepší,“ přidal se Jágr.
