Z excelentního střelce se stal trenér a pedagog. Milan Hejduk strávil za mořem první kompletní rok bez hokeje, veškerou energii věnoval svým desetiletým dvojčatům – malým, zato talentovaným capartům. Za barákem ve vlastní hale trénovali, večer studovali vlastivědu. „Někdy to jsou pořádné nervy,“ nezastírá šampion z Nagana a vítěz Stanley Cupu s Coloradem.
Na Vysočině o víkendu nemohl chybět, sešly se tu špičkové hokejové legendy. A to je i jeho případ. V rámci Zlatého utkání Milan Hejduk (38) přesvědčoval publikum, že pořád umí a kdekdo si říkal, jaká je škoda, že bolavá kolena nedovolila opěvovanému kanonýrovi ještě pár dalších sezon, pár desítek gólů v NHL.
Ve vašem případě se člověk vždycky ptá na zdraví. Nohy drží? Operovaná kolena přestála exhibici?
„Jo, dobrý. Poslední třetinu jsem koleno sice trochu cítil, ale to je v pohodě. Zaplaťpánbůh, že se hrálo v poklidnějším tempu. Kdyby ne, ráno to dost pocítím. Kolena, záda, asi jako všichni ostatní kluci a většina lidí, co už nehrají. V Jihlavě to bylo super, bezvadná akce. Fanoušci byli skvělí, vytvořili fantastickou atmosféru. Kdo ví, kdy se zase v tomhle složení sejdeme. Oživilo nám to skvělé vzpomínky, které jsme s Ivanem Hlinkou zažili.“
Od Nagana uplynulo šestnáct let, ale lidi na něj pořád nevídaně slyší. Přes sedm tisíc lístků vyprodali za jeden a půl dne…
„To je pravda, slyšeli jsme o tom. Nagano opravdu táhne, zážitek z něj v lidech přetrvává a rádi si ho připomínají. A my to máme podobně. Unikátní jsou i ty tři tituly mistrů světa za sebou. To snad dokázala už jen sovětská sborná ve svých časech. Byla to zlatá éra českého hokeje, lidi nezapomínají. Já sám se hodně těšil. Se spoustou kluků jsem se neviděl x let.“
Překvapil vás někdo pozměněnou vizáží?
„Nechci nikoho házet pod vlak… (směje se) Ale vážně, všichni kluci víceméně vypadají pořád stejně. Trochu jsme zestárli, ale nikdo z nás není vyloženě vyžranej.“ (s úsměvem)
V Americe jste na podzim a letos na jaře strávil první kompletní sezonu bez hokeje. Nestýskalo se vám po NHL?
„Ani ne. Rodina, moji kluci mě tak zaměstnali, že jsem toho moc nestíhal. Myslel jsem si, kolik toho zvládnu, když už nehraju, a stihl jsem sotva půlku toho, co jsem si vytyčil. Pořád je co dělat. S klukama jsem dennodenně na ledě. Hokej mi nechybí, trochu jen ta parta spoluhráčů, kterou jsme měli.“
Chodil jste se v Denveru často dívat na zápasy Colorada?
„Chodili jsme. A když ne do haly, dívali jsme se v televizi. To mě bavilo hodně. Nejen Colorado, ale pouštěl jsem si i jiný zápasy.“
Nelitujete, že Patrick Roy nepřevzal trenérský úřad dřív? Pod koučem Joe Saccem jste poměrně trpěl a nakonec byl v podstatě donucen ukončit kariéru.
„Na tom něco je, konec kariéry jsem mohl mít trochu veselejší. Poslední roky jsem si v Coloradu moc neužil. Chodil jsem teď často do kabiny, s klukama byl na telefonu a sami povídali, že se s Patrickovým příchodem kompletně změnila atmosféra, najednou bylo všechno pozitivnější. Ze dvanácti prvních zápasů se jich jedenáct vyhrálo, to byla bomba, mančaft se chytil. Colorado má velký potenciál, věřím mu, nejsou daleko od toho, aby mohli usilovat o Stanley Cup. Jsou tam mladí kluci, až se ještě víc ohrajou, za dva, za tři roky mají naději na Pohár vážně myslet.“
Plánujete, že se v budoucnu zapojíte do organizace Avalanche?
„Časem asi jo. Akorát bych si představoval něco nenáročného na cestování. Rád bych byl co nejvíc s rodinou, takže momentálně tam nic takového pro mě asi nebude. Uvidíme, co přinese čas.“
Znají vaše desetiletá dvojčata dopodrobna záběry z Nagana?
„Jednou to viděli, někde to doma ještě máme. Můžou si to pustit, kdyby chtěli.“
Ale asi nechtějí…
„No, radši se dívají na filmy.“ (směje se)
O vašich potomcích se říká, že jsou velice talentovaní. Jak jde jejich výchova, jsou to občas velké nervy?
„Jsou. Kolikrát jsem totálně na nervy, pak ale vychladnu a uvědomím si, že jsou to jen děti. Na vlastní kůži poznávám, že vychovat dobrého hokejistu je řehole a dlouho to trvá.“
Věříte, že vyrostou pro NHL?
„To je strašně těžké říct. Když jsem viděl na pár turnajích, jaká je všude konkurence… Nedávno jsem byl v pražských Letňanech, přijeli tam Švédi, byli výborní. Ale i naše mládežnické týmy mají úroveň. Nepřijde mi, že je tady výchova dětí tak příšerná, jak se občas povídá.“
V Coloradu máte skvělé podmínky k lyžování, jste na svazích často?
„Lyžovat chodíme, tam je to opravdu paráda. Párkrát jsme s manželkou odvezli kluky do školy a jeli lyžovat. A cestou zpátky jsme je vyzvedli. Anebo lyžovali i s nimi.“
Poptávali se místní na kopci, jak se vede Milanu Hejdukovi?
„Občas jo, sem tam se někdo poptal, jak se vede. Třeba na lanovce. Tak jsme pak chvíli poklábosili.“
Platí, že s rodinou zůstanete natrvalo v USA?
„Zatím to tak vypadá. Děcka ale pořád dělají českou školu. o prázdninách chodí na zkoušky. Kdybychom se rozhodli vrátit domů, můžou plynule naskočit do naší školy. Máme to pořád otevřené.“
Kluky navyklé na americký životní styl to ale netáhne moc domů, nebo ano?
„Právě, že docela jo. Vždycky se těší domů na prázdniny. Myslím, že by jim nevadilo žít v Česku.“
A českou školu po přechodu ze Států zvládají bez obtíží?
„Pomáháme jim. Manželka je učí češtinu a já vlastivědu.“
Kdo je lepší pedagog: vaše paní, anebo vy?
„Tak vlastivěda jim jde o trochu líp… (směje se) Ale ona je lehčí než čeština, to se ví. Vlastivědu jsme jeli vyloženě podle knížky.“
To jste se dozvěděl i vy pár nových informací, nebo se pletu?
„To víte, že dozvěděl. Připomenul jsem si věci, co jsem zapomněl a zjistil i něco novýho. Užitečná záležitost pro nás všechny. No, a teď se vrhneme i na dějepis. V pondělí kluci vyfasují učebnici a v úterý letíme do Ameriky.“
Vyrážíte z Ústí nad Labem, kde se váš kamarád Honza Čaloun a jeho kolegové snaží zachránit ústecký hokej, který málem zdevastovali jejich předchůdci. Půjde to?
„Je to hrozně těžký boj. Ten dluh, který tam narostl za minulého vedení, je příšernej. Teď to tam vedou dobrý lidi a věřím, že ústecký hokej zachrání. Přes léto jsem jim malinko pomohl při pár akcích, osud ústeckého hokeje mi není lhostejný. Kdyby měli spadnout až do kraje, byl by to průšvih. Minimálně první liga musí do budoucna v Ústí zůstat.“
