PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Nedají si pokoj. Daniel Rahimi, ostrý hoch ve švédské sestavě, a český kapitán Radek Smoleňák. Pomlátili se v prosinci před zaplněnou O2Arenou, šli po sobě i v pátek, kdy Rahimi po odpískání českému kapitánovi přeseknul hokejku a nebylo daleko od další potyčky. V neděli od 15.00 se dá čekat, že na sebe narazí znovu, až si oba týmy střihnou odvetu v Timře.
Přijde tedy další váš vyhrocený souboj?
„Neee, vůbec. To všechno, co bylo, jen plyne z toho, jak on hraje. Je to dobrej obránce, nepříjemnej, silnej, dohrává to. Akorát i ve švédský lize má občas zkraty, který jsou kolikrát za hranou, ale tak to je… Já jsem taky typ hráče, kterej jde do všeho, takže když rozdáváme, musíme umět i přijmout. Bylo by zbytečný se do něčeho pouštět zbytečně jen tak, ale zase je nemůžeme nechat jít do nás nečistě.“
Proto jste v pátek v jednu chvíli vyzýval v podstatě celou švédskou střídačku na souboj?
(směje se) „To bylo jen proto, že na mě něco pokřikovali, tak jsem jim něco pověděl zpátky. To byl ten Danielsson a nějakej mladej na mě pořvávali. Nic velkýho.“
Vy máte rád, když vás podobné situace vtáhnou do zápasu, že?
„Jasně. Pak cítím, že jsem víc ve hře. Každej to má jinak, někdo je leklá ryba, ale jinej potřebuje tohle. Tím, že hlavně v repre hraju stylem, že chodím hodně do těla a snažím se být před bránou, je jasný, že se takovéhle věci motají často kolem mě. Tak to je, pak si mě soupeři všímají. A je to dobře.“
Timra, kde se hraje nedělní zápas, byla před dvěma lety vaším působištěm. Zdejší strmé tribuny a fanoušci nadšení pro hokej prý umí stvořit pekelnou atmosféru. Dá se čekat i na utkání reprezentace?
„Rozhodně, jen musí přijít lidi. Když jsem tu hrál, sice jsme předváděli hezkej hokej, ale moc se nám nedařilo a lidi nad námi skoro ze dne na den zlomili hůl... Stadion je ale opravdu pěknej, když jsou ty zdejší tribuny plný, lidi jsou dost slyšet. A když teď místní klub hraje až druhou nejvyšší soutěž, na co jinýho by měli dorazit, když ne na nároďák.“
