Někdo v nejlepším trenérském věku. Tak nastínil svazový boss Slavomír Lener svoji představu o příštím vládci reprezentační střídačky. Radim Rulík do okruhu favoritů přesně zapadá. Neokoukaný, progresivní, ví, jak na to. A nemluví jen o sobě. „Měli by do toho být vtaženi další trenéři, kteří mají jasný směr, úspěchy a jsou týmovými hráči,“ líčí kouč mistrovského Litvínova.
Litvínov by se tak úplně nezpěčoval a 49letý Radim Rulík by do toho šel. Pokud dostane důvěru i při výběru svých kolegů a oslovení budou s nabídkou souhlasit. U reprezentace navíc již dříve působil, vedl i dvacítku. Je skvělým kandidátem. „Myslím ale, že to nebude na pořadu dne,“ říká s pokorou o spekulacích, že trenérem národního mužstva by se měl stát právě on.
Zatím ho to vlastně ani nenapadlo, o ničem takovém neuvažoval. S týmem šampionů z Litvínova se začal připravovat na novou sezonu, nic dalšího neřeší. „Ale samozřejmě jsem v obraze a vím, co se děje, že svaz to musí řešit,“ tvrdí Rulík.
V rozhovoru pro čtvrteční vydání Sportu uvedl Slavomír Lener , že na místě reprezentačního kouče by po rezignaci Vladimíra Růžičky rád viděl někoho v nejlepším trenérském věku. A hned dosadil i jména: Kalous, Rulík, Jandač . Se svojí představou není svazový šéftrenér sám.
„Nebudu se vyjadřovat k sobě, to mi nepřísluší. Ale co se týče té filozofie, slyšel jsem i vyjádření pana Bukače, že by to měla být nová tvář. Toho bych se nebál, je to jedna z cest, ale těžko odhadovat, kam se bude chtít ubírat svaz. Mohou vybrat zkušeného, staršího trenéra. Ale vůbec by nemuselo být špatné, kdyby přišel nový proud,“ souhlasí Rulík.
I když se choutkami na reprezentaci dosud nezabýval, má jasno o tom, jak by měl fungovat realizační tým. A tvrdí, že právě tohle je nejdůležitější první krok a taky základ úspěchu. Odkazuje na kanadský tým, který na šampionátu v Praze smetl všechny, kteří se mu postavili do cesty.
„Není to o jednom člověku. Kanada nám to předvedla v plné kráse. Špičkoví trenéři z NHL pracovali pro úspěch týmu. Podobným způsobem by to mělo běžet u naší reprezentace. Z dřívějších dob máme zažité, že hlavní trenér ční nade všemi, ale směr do budoucna je ten, že sice zůstává jeden hlavní, ale ty role jsou víc rozdělené, víc lidí spolupracuje pro úspěch mužstva. Pokud se tohle podaří, může se to přenést na tým, protože vycítí tu souhru, vidí, že ti lidi jdou jedním směrem. To se může pozitivně odrazit na výkonu,“ popisuje Rulík.
Výborní trenéři by se měli spojit
Podobný model sám zažil už v sezoně 2004/05 před zlatým mistrovstvím světa ve Vídni. Během sezony se s Ondřejem Weissmannem střídal při turnajích Euro Hockey Tour jako hlavní kouč u reprezentace a obstarával s ním vše potřebné. Vladimír Růžička, který byl vázán klubovými povinnostmi ve Slavii, se připojil až před šampionátem ve Vídni.
„Tentokrát by to nemuselo být úplně stejně, ale je to cesta, jak pomoct národnímu týmu. Zapojit víc odborníků, samozřejmě ty, kteří jsou týmovými hráči a mají podobnou filozofii. V extralize se najdou výborní trenéři, měli by se spojit. Měli by do toho být vtažení další trenéři, kteří mají jasný směr a jsou se svými týmy úspěšní, pracují v českém hokeji a s českými hráči. Pro reprezentaci by byli strašným obohacením, tohle může jen prospět,“ pokračuje.
O konkrétních jménech nepřemýšlel, ale pokud by na to přišlo, dlouho by mu to prý netrvalo. „Pokud by proti tomu nebylo námitek, tak bych o případné nabídce uvažoval. Záleží taky na těch lidech, jestli by chtěli do toho jít. Pokud ne, jiné bych nehledal a nešel do toho. Ta důvěra je totiž strašně důležitá,“ naznačuje.
A pak tu máme ještě Litvínov. Rulíka by už neměl jen pro sebe. Podle vyjádření generálního manažera Roberta Kysely by však byl ochoten jednat. „Ale myslím, že to nebude na pořadu dne. Můžou být úplně v klidu,“ uzavírá kouč extraligových šampionů.
