Byl rok 2003, Češi hráli v Brně s Ruskem a Petr Koukal debutoval se svými mladými spoluhráči z lajny Petrem Průchou a Janem Kolářem v reprezentaci. Zařídili i vítězný gól. Za tu dobu se jejich osudy rozešly, na reprezentační úrovni se udržel jen Koukal. 33letý útočník Jekatěrinburgu dnes v českém dresu, a zase proti Rusku, odehraje stý zápas. „Reprezentace? Vybavím si kempy před šampionátem. A když se na něj člověk dostane, to je úplná bomba!“
Říká si člověk, jak rychle kariéra utíká?
„Já měl velkou mezeru! Spíš, když to přeženu, mám takové dvě etapy nároďáku. Jeden rok byl vyloženě super, pak jsem měl jednu návštěvu nějakýho kempu po sezoně a dlouho nic. Takže beru ten nároďák spíš až od toho roku 2010, kdy jsem v něm pravidelně.“
V reprezentaci jste debutoval v roce 2003 s celou vaši pardubickou formací Kolář – Koukal – Průcha. Předpovídali vám velkou slávu, vaše osudy se ale zajímavě rozešly, že? Průcha už hokej nehraje vůbec, Kolář je v Jihlavě.
„Jsme spolu pořád v kontaktu. Průchič je na Floridě, teď tam odjel. Já myslím, že se málokdy stane a je to výjimečný, aby se udržela celá lajna. Vždycky se to nějak pose.e (směje se). Spíš se dá udržet dvojička, trojka jako celá lajna déle pohromadě, to ne.“
Dnes v Třinci odehrajete stý zápas v reprezentaci. Co na to říkáte?
„Jo, jde to! Naštěstí to není dvoustovka jako u Čáslavy, to už je ostuda (směje se). Ale jo, potěší to, když se člověk na to číslo dostane. Asi má nějakou výkonnost, že ho trenéři zvou. Samozřejmě to jsou furt přípravné zápasy. Kdyby všech sto zápasů bylo na mistrovství světa, znělo by to ještě jinak.“
Jaký je váš největší zážitek v reprezentaci?
„Samozřejmě šampionát 2010. Když si ale vybavím nároďák, mám v hlavě kempy před mistrovstvím. Kluci se sjíždí po sezoně, trénuje se a je to uvolněný. Je tam velká sranda. To se mi ve spojení s reprezentací vybaví, ta pohodová atmosféra. Pak je druhá část: mistrovství světa. Když se na něj člověk dostane, je to úplná bomba. Velká radost.“
Naposledy jste byl na šampionátu v Praze, Češi skončili čtvrtí. Mrzí pořád, že jste si nesáhli na medaili?
„To bude mrzet dlouho, bohužel. Přemýšlím nad tím. Ta medaile byla hrozně hezká, ta se mi tak líbila… Ale bohužel, hokej se nedá nalajnovat. Neuhráli jsme si to.“
Jak vidíte své šance na letošní šampionát?
„Už jsme řešili takový ty kraviny, kdy začíná kemp, kdybychom nešli s Jekatěrinburgem do play off. Ať má člověk alespoň takové informace. Ale jinak nevím, jestli k tomu budu blíž, když se mi tyhle dva zápasy s Ruskem povedou. Nepřemýšlím nad tím takhle do dálky.“
