Po dlouhé sezoně neváhal. Také Michal Birner se kvůli nabídky z reprezentace musel trošku krotit při oslavách libereckého titulu, jenže nebylo co řešit: „Na nároďák nikdy nezanevřu, ať se stane, co se stane,“ říká útočník, který touží po své první účasti na světovém šampionátu. Loni před turnajem v Praze byl vyřazen jako poslední hráč z týmu, kvůli zranění v minulosti přišel třeba o zlato z roku 2010. Teď cítí, že má šanci. Trenéry zkusí přesvědčit v dnešní odvetě proti Švédsku ve Znojmě (19:20, ČT Sport).
Stihl jste si vůbec během té třídenní pauzu užít v Liberci oslavy mistrovského titulu?
„Nejsem moc slavící typ v ten danný moment. Vnitřně jsem si to užíval, navenek jsem to ale nechtěl moc dávat. Kluci si to v Liberci užili, to je důležité. Pro většinu z nich to byl první takový moment. Pro mě to bylo hodně o emocích v tom, že jsem si zase uvědomil, jak je těžké něco vyhrát.“
Krotili jste oslavy i proto, že jste měli tušení, že pozvánka do reprezentace přijde?„Samozřejmě. Mistrovství světa je za nějakých sedm dní, je to blízko. A i kdybych tady měl být jen na jeden zápas se Švédy, jsem za to rád. Jsem rád za každý zápas v národním týmu. Není to ale jednoduchá pozice, že tady člověk musí trenéry přesvědčit během jednoho zápasu. Udělám pro to všechno a doufám, že se to povede.“
Co pro vás osobně mistrovství světa znamená?
„Byla by to taková třešnička za celou tou sezonou, která byla fantastická. Já už před sezonou hlásil, že sem jedu vyhrát titul. Tím, že se to povedlo první sezonu, o to je to sladší. Kdyby se povedlo i to mistrovství světa, celé by to jen krásně završilo.“
Byl to vždycky váš sen, zahrát si na šampionátu?
„Každopádně. Já bych řekl, že jsem možná ještě vyrůstal jako poslední ročník té generace, pro kterou národní mužstvo bylo víc než NHL. Kluci, co v něm hráli, byli pro mě vždycky hrozní idolové. Chtěl jsem být jako oni. Několikrát jsem byl mistrovství blízko, loni jsem byl vyřazený jako poslední útočník…. Uvidíme, jak to dopadne. Na nároďák ale nikdy nezanevřu, ať se stane, co se stane. Pro mě je to čest.“
Pozvánku jste dostal i v roce 2010. Byl jste hodně blízko k účasti na mistrovství světa, které Češi nakonec vyhráli. Blýsklo vám to teď, když jste sem jel, hlavou?
„Vzpomněl jsem si na to. Tenkrát jsem ale polovinu play off hrál s přetrženým vazem v koleni. I když jsem měl náznaky, že bych na to mistrovství světa měl jet, tak jsem byl soudný a řekl, že nepojedu. Nebyl jsem zdravotně na sto procent. Na takovém turnaji na padesát procent hrát nemůžete.“
Jak jste na tom po náročném finále se Spartou se silami?
„Sil mám dost. Už jsem řekl několikrát, že má play off české ligy zvláštní systém. Je v něm hodně času na odpočinek, se silami proto není problém.“
Nastoupíte ve formaci s Kovářem a Řepíkem. To by mohlo fungovat, ne?
„To už jsme si říkali na začátku sezony ve Švédsku a prohráli jsme asi 1:6 a naše lajna byla docela špatná. Řekli jsme si, že je na čase to napravit. Honza je jeden z nejlepších centrů v Evropě, Řépa má fazonu z play off. Já tam budu spíš pro to, abych dělal černou práci. Vybojoval pro ně nějaké puky, srážel se. Klapat by to mohlo.“
První zápas ve Znojmě jste sledoval jen z tribuny, Češi prohráli se Švédy 2:7. Co si z toho vzít?
„Měli jsme skvělý začátek, pak Švédové dostali nějaké střely od modré a napadalo to tam. Pak už je to i o štěstí a o smůle. Klukům to tam napadalo, ale já bych z toho nedělal těžkou hlavu. Je to příprava. Možná to nějaké varování je, ale už jsme si k tomu něco řekli. Já věřím, že je tým natolik kvalitní, že dnes bude zápas úplně jiný.“
