PŘÍMO Z FINSKA | Švédsko, Finsko, Rusko. A tak pořád dokola. Seriál evropské Tour někomu může přijít monotónní, ale letos? Letos rozhodně ne. Ve hře je atraktivní jackpot. Trenéři národního týmu v čele s Josefem Jandačem vyhlásili, že každý další repre zápas bude zároveň bojem o letenku na olympiádu v Pchjongčchangu 2018. Jak známo, je docela pravděpodobné, že NHL ukáže MOV záda a poprvé od Nagana 1998 své hráče na Hry nevypustí.
Čeští hráči z extraligy a evropských soutěží tak mají o další vábení postaráno. K těm, kteří si mohou na turnaj v Jižní Koreji činit upřímný zálusk, patří i Adam Polášek , zadák Novosibirsku z KHL.
Jak silná je to pro vás motivace?
„Určitě mě to zajímá. Byl by to další krok v kariéře, v reprezentaci už větší není. První dny na srazu už padlo, že se tu hodlá začít budovat tým pro olympiádu. Je to samozřejmě pořád daleko, reprezentačních akcí zbývá stále dost, včetně mistrovství světa.“
Hráči z evropských klubů měli na posledních olympiádách velmi omezený přístup. Člověk nad účastí na Hrách nepřemýšlel a najednou se otvírá velká šance…
„Je to tak. Najednou je možnost. Byl by to pro mě splněný sen. Bavil jsem se s klukama, kteří na olympiádě byli, a pro všechny to byl neuvěřitelný zážitek. Rád bych si olympiádu zkusil a pro start na ní udělám maximum. Cokoli.“
Býval jste vždy připoután k televizi při olympiádách?
„Samozřejmě. Nagano jsem sledoval stejně jako celý národ. A já jsem typ velkého fanouška českých sportovců. Fandit našim závodníkům mě baví možná dokonce víc než hokejistům… (usmívá se) Je to tím, že člověk má hokej každý den a docela vítá, když se může odreagovat u něčeho jiného. Baví mě sjezdové disciplíny, snowboarding, rychlobruslení. A třeba u běžek se mi dobře usíná.“ (další úsměv)
Pokud vám vydrží parťáctví s
Jakubem Jeřábkem
v elitní defenzivní dvojici, třeba se do Koreje navzájem vytáhnete, ne?
„Leda, že on by mě na zádech na tu olympiádu vytáhl… (usmívá se) Ale jinak musím říct, že mi tahle parta hodně sedí. Snad až na Kvápu (Marka Kvapila) jsme všichni zhruba stejně staří a vyrůstali jsme pospolu, jezdili na mládežnické nároďáky, od šestnáctky po dvacítku. A teď se objevujeme v dospělém nároďáku. Je strašně fajn se tady zase potkávat.“
Lítat hlavně z Ruska na reprezentační srazy není jednoduché, únava se kupí. Ale když pak tým předvede to, co ve čtvrtek v Plzni, regeneruje se rychleji, nebo ne?
„Souhlasím. Věděl jsem, že fyzicky si moc neodpočinu, ale psychicky pokaždé, protože v nároďáku máme dobrou partu. Dorazili jsme na první sraz, čili veškerou taktiku a nácvik akcí jsme museli stihnout během dvou dnů. Pro hlavu na vstřebání to bylo docela náročné.“
