Miroslav Horák
13. listopadu 2016 • 11:01

Ručinský ve Finsku vyzvídal. Koivu nás zve až do kuchyně, říká

TOP VIDEA
V Plzni budu až do smrti, řekl kapitán Petržela. Divil se zprávě o odchodu Ďuriše V Plzni budu až do smrti, řekl kapitán Petržela. Divil se zprávě o odchodu Ďuriše
Trenér Třince Kýhos po výhře v Plzni o kauze Polanský: Tým to utužilo Trenér Třince Kýhos po výhře v Plzni o kauze Polanský: Tým to utužilo
VŠECHNA VIDEA ZDE

Potkali se o minulém víkendu v Helsinkách během turnaje Karjala. Martin Ručinský a Saku Koivu. Dva přátelé z Montrealu, kde spolu bok po boku mastili NHL sedm sezon. Ti dva se nesrazili jen kvůli vzpomínkám, jeden od druhého se chtěli přiučit. Hlavně česká strana. Suomi by si totiž mohli patentovat velkovýrobnu talentů. „A mě zajímalo, co je za tím,“ vyzvídal Ručinský.



To setkání se ještě rozvine. Martin Ručinský dostal od Saku Koivu pozvání do jeho rodného Turku, kde je majitelem klubu elitní finské ligy. „Není to jen o mně, nejspíš dám do kupy partu lidí a pojedeme se tam podívat,“ dává generální manažer národního týmu najevo, že se o finský progres intenzivně zajímá.

Za jakých okolností jste se s Koivu v Helsinkách potkali?
„Viděli jsme se během našeho zápasu Karjaly s Finskem. Sedli jsme, dívali se na hokej a povídali si o všem možném. Po dvou třetinách se Saku zvedl a odjel domů do Turku, aby se vyhnul dopravní zácpě po zápase.“

Jelikož Češi Finům naložili, tak spíš Koivu vyzvídal od vás, ne?
(usmívá se) „Jasně! Ale je fakt, že jsme probrali jejich i náš hokej. Zatím spíš v obecnější rovině. Ale příště už to bude věcnější. Dohodli jsme se, že bychom to mohli vzít od podlahy, Saku se sám nabídl, že mě v Turku rád uvidí a ukáže mi všechno, co by nás zajímalo. Hlavně mládež samozřejmě, ta mě zajímá. Od malých dětí až po juniory. Jak to dělají, že se tam rodí tak skvělí bruslaři a nyní i nejlepší junioři na světě. Takovej Patrik Laine je na svůj věk neuvěřitelný hráč, být v osmnácti nejlepším střelcem NHL, tady není moc co dodat. Ale není to jenom o mně, nejspíš dám do kupy partu lidí a pojedeme se tam podívat.“

Koho byste vzal?
„Toho, kdo by měl zájem. Bavil jsem se o tom s Petrem Čajánkem, který má velký zájem. Dovedu si představit, že dáme do kupy partu lidí a do Turku vyrazíme. Saku byl ohromně vstřícnej, rád nás uvítá, potvrdil, že Finové jsou přátelský národ, nepotřebují si nechávat svoje metody pod pokličkou, na nic si nehrají.“

Jak jste přišel zrovna na Petra Čajánka?
„S Čájou jsem v intenzivním kontaktu, poměrně často bývá v Praze. Kdykoli sem jede, potkáme se, zajdeme na oběd nebo si někde dáme kafe. Naposledy, někdy před dvěma týdny, jsme se o cestě do Finska bavili, Čája si o tom v médiích přečetl. A moc ho to zajímá. Ve Zlíně působí u mládeže, chce být vtažený do děje a má logiku, že by se na to rád podíval do země, která má fantastické výsledky.“

Finové poslední sezonu uchvátili mistrovství světa osmnáctek i dvacítek, hokejový svět docela žasne…
„Je to tak. Je to síla, co jsou Finové schopni vygenerovat za hráče. Ročníky 98, 99 až 2000 mají vynikající. Saku si pochvaloval, že se teď začíná zúročovat práce, kterou rozjeli na svazu před několika lety. A přichází jim to nesmírně vhod, protože prý mají problém se střední generací, že jim ti výborní pětatřicátníci pomalu dohrávají a v zásobě nemají moc náhrad. Saku je v představenstvu finského hokejového svazu, takže ví, o čem mluví.“

Je to možná předčasná otázka, ale jak si představujete zavádět úspěšné, ověřené finské prvky do české výchovy?
„Předně chci říct, že to není vůbec o kopírování finského systému. Důležité je vzít si něco, o čem si myslíme, že by nám pomohlo. Na druhou stranu my si v našem hokeji musíme nechat svou vlastní stopu, to svoje gró. Takhle se zachovala Kanada po olympiádě v Naganu. Dopadla špatně a došlo jí, že musí něco změnit. Podívala se do světa, vzala si od evropských týmů to nejlepší, přitom si ale ponechala vlastní identitu. Jenom ty potřebné prvky vtiskla do svého hokeje. Takhle by to mělo být. Takže nejde o kopírování finského modelu do našeho, to ani nejde, mentalita naše a jejich je výrazně odlišná. Jen převzít to dobré, co evidentně funguje.“

Ono je to na delší rozhovor, co je dnes vůbec česká hokejová identita. Popsal byste ji svými slovy?
„Vždycky jsme na tom byli dobře bruslařsky, vyčnívali jsme šikovností, útočnou kreativitou až vyčůraností. Improvizací, chytrou přihrávkou. Tím jsme soupeře vždycky dostávali do úzkých. A to bychom si měli zachovat. Teď je potřeba zaměřit se na bruslení, na obratnost, na šikovnost. Na tomhle pracovat a rozvíjet.“

A jak se Saku Koivu vůbec má?
„Má se dobře. Zůstal u hokeje, což je fajn. Má práci na finském svazu, na starosti má mládež, hodně činný je u sebe doma v Turku. A je na něm vidět, jak ho to baví.