+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
Pavel Ryšavý
25. května 2017 • 18:52

Poslední zlatý kapitán Rolinek: Na nic jsem si nehrál, hlavní slovo měl Jágr

TOP VIDEA
CELÝ SESTŘIH: Ostrava - Olomouc 1:1. Domácí vedli po sporném gólu, srovnal Moulis CELÝ SESTŘIH: Ostrava - Olomouc 1:1. Domácí vedli po sporném gólu, srovnal Moulis
Chomutov - Mladá Boleslav: Emoce v plném proudu! V Chomutově se to servalo Chomutov - Mladá Boleslav: Emoce v plném proudu! V Chomutově se to servalo
VŠECHNA VIDEA ZDE

Bojovník. Malý rváč. Pan Kapitán, osobnost a velký lídr. Tohle v hokejovém životopise Tomáše Rolinka zůstane už navždy. Obrázek, který nevymažete? Bylo mu třicet a s céčkem přebíral před sedmi lety pohár pro mistra světa. „Já bych po baráži snad jel zase,“ vyhrkl, že hned, co zachránil extraligu s Pardubicemi, by vyrazil na šampionát. Nemyslel to vážně, dělal si legraci. Ale v očích hořel oheň. Tahle akce mu chybí.



Na internetu se těch jeho pár slov dá ještě pořád najít. Než se na mistrovství světa v Kolíně začala slavit zlatá medaile, Tomáš Rolinek do ztichlé kabiny zakřičel: „Pro mladý, tohle si pamatujte. Takhle hraje tým, ne jednotlivec.“ Mužstvo, které málem nepostoupilo do čtvrtfinále, mělo najednou v kabině pohár pro světové šampiony. Je to už sedm let. Od té doby Česko na podobnou euforii čeká. A kdo ví, jak dlouho ta doba ještě bude trvat.

Vybavíte si do detailu ještě ten svůj vítězný proslov?
„Abych řekl pravdu, ani ne. Nezopakoval bych ta slova přesně tak jako tenkrát. Já byl hrozně šťastný a tohle byly emoce, věci, které šly ze mě ven automaticky, nepřemýšlel jsem o nich. Hrozně jsem si vážil toho, co jsme dokázali.“

Ale pravda v těch dvou větách je, ne?
„Někdo mi to ukazoval na youtube, kolovalo to na internetu, ale mně se to nelíbilo.“

Nelíbilo?
(usmívá se) „Nemůžu slyšet svůj hlas, je mi to nepříjemný. Je to minulost, ta momentální chvíle a tím to pro mě taky skončilo.“

Napadlo by vás tenkrát, že uplyne sedm let a Česko bude mlsně vzpomínat na zlato z Kolína a od té doby žádný další titul nebude?
„Spíš ne, tenkrát se postavil super tým pro rok 2011, tam jsem si říkal, že zlato může přijít znovu. Ten turnaj byl skvělej, ale prohráli jsme semifinále a měli bronz. Na velké zlato se čeká, teď se čeká i na medaili, asi každý z nás by byl rád za jakoukoliv.“

Dobrých hráčů má Česko pořád dost. Jen často zaznívá, že mezi nimi možná schází velký lídr. Sedí to?
„Dobré hráče máme, souhlas. Ale záleží, jak si kdo s kým sedne, jak to komu kde šlape. A lídři... Já poznal Roberta Reichela, obrovského šéfa, Davida Výborného, Jirku Dopitu. To byly persony. Ať řekli cokoliv, bylo to tak a tým s nimi šlapal. A byla tam taky pohoda.“

Pak nějak vyplynulo, že jste do téhle pozice vplul vy...
„Já hlavně nikdy nebyl lídr v tom, že bych byl skvělý hokejista, dával góly a šel příkladem jako oni. Spíš jsem chtěl, aby všichni aspoň bojovali, dali do zápasu sto procent. I když to ne vždycky vyjde, musíte mít čistý svědomí, že si hrábnete. Mně Vláďa Růžička řekl někdy v srpnu 2009, když se hrál turnaj Euro Hockey Tour, že budu kapitán.“

Tušil jste to?
„Byl to šok. Ale na nic jsem si nehrál. Jenom jsem chtěl, aby každý dělal, co má. A jestli jsem mluvil já, nebo ostatní kluci... To fakt nebylo jen o mně. To samé pak na mistrovství v Německu. Ano, já byl kapitán, ale všichni vědí, že hlavní slovo tam měl Jarda Jágr. Spíš šlo o to, aby v týmu všechno šlapalo, aby každý dělal to svoje.“

Takže ne kecat, ale strhnout ostatní na ledě?
„Ale keců já měl vždycky taky hodně. (usměje se) Jen to u mě nikdy nebylo tak, že bouchnu do stolu, všichni vyskočí do pozoru a budou kývat hlavou. Hlavně jsem chtěl vždycky nakazit tým bojovností, chutí se rvát, aby tam bylo sto procent, a někdo je dá hokejovostí, jiný bojovností. Nikdy jsem ale nebyl a nebudu lídr, jak byli ty kluci, o kterých jsem mluvil, Robert Reichel a spol.“

V čem jste jiný?
„Proti mně to byli hokejisti.“

To je velká pokora.
„Spíš realita. Já nikdy nevyhrál bodování, nebyl jsem střelec, nehrál v NHL. Oni jo.“

Vzpomínám, jak jste ještě jako hráč Pardubic chodil po hostováních, byl jste malý a veselý kluk, který se často směje. Kdy přišla chvíle, že jste si najednou dovolil i říct svůj názor?
„Je fakt, že jsem se potloukal všude možně, šikovnejch hokejistů bylo v áčku spousta. To si pak musíte říct, že... Nebo ne říct, musíte začít dělat to, abyste byl pro mužstvo platný jinak. Moje pozice se pak měnila, bojoval jsem, co mi trenér řekl, to jsem udělal, zablokovat střelu, vyhodit puk v oslabení. Role v týmu pak stoupala, takže všechno šlo postupně. Do Ruska mě brali, abych dával góly, ale stejně jsem se vždycky snažil hrát hlavně nadoraz. Ale jasně, taky mám za sebou hodně špatných zápasů, kdy na vás sedne deka a ať uděláte cokoliv, nejde to.“

VIDEO | Proslov Tomáš Rolinka po zlatu na MS 2010

Když si představím situaci z MS v Německu 2010, v kabině je Jágr, pak vy. Nikdy do hlavy nenaskočilo: Mám něco říct, nemám, jak u toho budu vypadat, co si bude myslet?
„Je pravda, že na začátku mi to trochu nepříjemné bylo, každý věděl, že kapitánem by měl být Jarda a áčka by si rozebrali ostatní.“

Jenže on nechtěl.
„Právě. Chvíli, na začátku, jsem asi koukal na Jardu co a jak. Pak jsem se s tím nějak sžil a bylo mi jedno, jestli se kouká, nebo nekouká. Šlo mi hlavně o to, jestli tým šlape, nebo ne. Hodně udělal ten Jardův proslov po porážce s Norskem, tam jako by z každého spadl tlak a došli jsme tak daleko.“

Musí být strašně těžké udělat to, co Jágr v danou chvíli. Nikdy se nepodělat, každý se na vás dívá a vy nemůžete říct, že je všechno v háji, nebo že nevíte. Naučilo vás tenkrát Německo, jak se s tímhle vypořádat?
„Jo. Hodně mi to dalo. Vezměte si, že do té doby se nikdy neřešilo, že by Česko mohlo chybět ve čtvrtfinále, až tam. Byli jsme kousek od toho, abychom jeli domů, než se začne hrát o medaile, což se nikdy v historii nestalo. A to domnění, že já bych mohl být první kapitán, který nepostoupí s týmem do čtvrtfinále? To bylo šílený, bral jsem si to osobně. Tomu jsem se chtěl vyhnout.“

Od té doby jste byl připravený na to, že až ostatní budou dole, podívají se na kapitána, a on nikdy nemůže ukázat, že je všechno v kopru?
„Jako mladý hráč si jedete vždycky to svoje, nějak máte nastavenou hlavu. Ale jako starší hráč, kapitán, musíte tým vést, jít příkladem. Nebýt bezradný.“

Nikdy jste neměl chuť strčit hlavu pod ručník, být tam sám a na ostatní zařvat, ať vám dají už pokoj?
„Chuť máte, určitě. Ale to nejde. Přijde zápas, kdy vám to nešlape, nemůžete se do něj dostat, sám cítíte, že příkladem nejdete. To je chvíle, kdy byste nejradši někam zalezli, řekli si: ´Ty vole, mám toho plný zuby´. Ale nemůžete. Podívejte se na play off, tam taky soupeři nemůžete ukázat nějakou bolístku, nesmí cítit, že jste v prdeli. Pořád musíte být silný. A to samé v kabině, i když to v prdeli je, tak z vás musí vyzařovat, že to sice víte, ale zároveň přinesete jistotu, že to bude lepší. Ne vždycky se podaří být pozitivní. Ale musíte se o to snažit.“

Věci se z kabiny nesmí vynášet

O tomhle byla třeba poslední sezona v Pardubicích, kdy jste se nemohli vyhrabat ze suterénu extraligy a zachránili se až v baráži?
„Byla. (odmlčí se) Pro mě jasně nejtěžší sezona. Ne, že herně něco nešlo, to se stane. Ale držet klima v kabině? Stalo se přes rok takových věcí, které s kabinou zamávaly... Hrozně těžký rok.“

Do toho si vás tak dvakrát do měsíce vyžádají novináři a ptají se na to samé, proč je tým v takové kaši. A kapitán třeba ani neví...
„Kolikrát i vím.“

Ale neřeknete.
„Věřte mi, že strašně často bych chtěl pojmenovat ten důvod, říct, co se děje. Ale zase, kabina žije nějakým životem. Kolikrát byste chtěl být hrozně upřímný a říct, ten to podělal, ten se na něco vykašlal... Jednou tohle třeba říct můžete jako nějaký signál. Jenže pokaždý? To by bylo proti týmu. Věci se z kabiny nevynáší, když jdu po porážce na rozhovor, tak se snažím říct spíš ty nejjednodušší věci, což je kolikrát to nejtěžší.“

720p 480p 360p 240p
Rolinek po záchraně: Jsem šťastný, ale mrzí mě, že jsem jako kapitán tým dovedl do baráže

Mít na dresu „céčko“ doma v Pardubicích, má logiku. V reprezentaci jste začal zlatem v Kolíně, takže super entrée. Jak jste si zvykl na magické písmeno ve Spartě? Pro tamní jádro jste nejdřív musel být jen náplava...
„Přišel jsem do Sparty a Pepa Jandač před celou kabinou řekl, že já budu kapitán. Pro mě to byla dost složitá situace. Seděly tam persony jako Jarda Hlinka nebo Petr Ton, najednou přišel nějakej cizák a hned tohle? Sparťanské jádro tam pořád je, cítíte ho. Těžká věc, takovou úlohu přijmout. Já na céčku vůbec nelpěl, chápal jsem, že pro další kluky to mohlo být třeba nepříjemné. Ale uplyne nějaká doba a všechno si nějak sedne. Postupně nebyl žádný problém.“

Ale ty pichlavé oči klubových legend, které chodí na zápasy, jste na zádech asi cítit musel, ne?
„Jo, i pro ně to bylo těžké. Tam pořád chodí na hokej lidé, kteří Spartou žijí, nechali v ní kus života. Byli určitě hrozně překvapení.“

Tak. Škoda že tohle všechno nejde natlačit do knížky a nejde vydat manuál, jak se stát lídrem a jak dělat kapitána.
(směje se) „To právě nejde. Ale víte, co myslím, že je asi hlavní?“

Povídejte.
„Nesmíte být blbec. Můžete mít super ruce, ale pokud jste blbej, lídrem nikdy nebudete.“

Kabina rychle odhalí, že šéf plácá nesmysly?
„Myslím si to. Nechci se chválit, nejde tady o mě, že jsem super kluk. Vůbec, já mám chyb, že byste koukal. Jde mi ale o to, že těžko vám může vést jakékoliv mužstvo na světě někdo, kdo nemá dobrý charakter. Nebo může a dopadne to vždycky špatně. To je můj názor.“

Pokud to má hozené v hlavě, jak má, pak si troufne pozvat mužstvo na ryby, vytáhnout ho do hospody, tmelit ho?
„Taky, ale řeknu vám jedno, pokud se vyhrává, strašně dobře se všechny tyhle věci vymýšlí, co se s týmem dá udělat. Ale pokud jste ve sračkách od prvního zápasu? Ani tohle pak nepomůže. Myslím, že dost i záleží na tom, jaké hráče do týmu přivedete a jak znají svoji roli v týmu. Pak je pro lídry i pro trenéra jednodušší s kabinou pracovat.“

Kdyby přišla nabídka na MS, jel bych hned

Umíme lídry v Česku vychovávat, nebo ne?
„Dobrá otázka. A myslím si, že asi ne. Vím, jak je to s Amerikou, ve dvaceti se v NHL v klidu stanete kapitánem, připravují vás na to už od mládeže, automaticky z vás roste lídr. Zápasy, těžké sezony, z těch kluků rostou lídři. My nikdy neuděláme z mladýho kluka kapitána.“

Něco je špatně. Na jednu stranu platí, že jsi mladý, tak drž hubu. Pak ale taky přijde problém, že vám z juniorky přijde do kabiny áčka mistr světa. A mladý tahoun nikde.
„Problém je, že u nás to často je tak, že když jsem mladej, chci do áčka, dostanu se tam a stačí mi to. Dál tam není motivace se zlepšovat. Přitom je každý dnes naštvaný, že nehraje první a druhou lajnu. My, když jsme šli jako mladý do extraligy, dvakrát jsme se sklouzli a byli šťastný. Teď vám brblají, že hrají šest minut, ale víc si musí zasloužit, to nepřijde automaticky. Víc makat, ukázat něco navíc, chtít něco navíc. Ale nic, to se vracím do pravěku, doba je jiná. Společnost je jinak nastavená, nemá cenu se pořád otáčet dozadu.“

V roce 2010 oslavil svůj druhý titul pro mistra světa.
V roce 2010 oslavil svůj druhý titul pro mistra světa.

Otázkou je, jestli si lídry vůbec chceme vychovávat. Švédi dělají kapitány v NHL běžně. Češi, i když byli ve zlaté éře? Chvíli Patrik Eliáš, chvíli Robert Holík, Jaromír Jágr o tohle písmeno nestál. Nikdo pravidelně.
„Jo, na tom něco je. Nevychováváme lídry, nemáme koule na to, abychom měli dvacetiletého kluka doma, řekli si, že je to dobrý hráč a kapitána mu dali. Neuděláme to. Pak je tady ale ještě jedna věc, která vám všechno zboří. Těžko si připravíte lídra, protože když se mladému klukovi povede jedna sezona, automaticky zmizí, jde do Ameriky nebo do KHL. Tím pádem si kapitána vychováte těžko.“

A jsme zase u toho. Lídr není, Česko potřebuje šéfa. Budete asi muset oprášit reprezentační triko.
(rozesměje se) „Kdybych na to měl fyzicky a bruslařsky, tak se vrátím hned. Ani sekundu bych nepřemýšlel.“

Vážně ne?
„Mně mistrovství světa strašně chybí, já ho měl hrozně rád.“

Nejste rád za delší volno?
„Jste domlácený a unavený. Ale vždycky stálo za to tam jet. Kdyby přišla pozvánka po baráži, já bych teď snad i jel.“ (směje se)

To až si přečte trenér Josef Jandač, bude si rvát vlasy...
„Jo, to určitě. (směje se) Dělám si srandu, je to pryč. Ale mistrovství světa bylo vždycky něco. Když pominu to zlato z Německa, tak třeba hned to další v Bratislavě? To byla velká věc. Jarda Jágr, Patrik Eliáš, Martin Havlát, super tým, skvělé zápasy, hodně českých fanoušků. Jsou momenty, které zkrátka stojí za to si prožít.“

 







Klasická verze
Mobilní verze