Gólman Matt Dalton taky snil o tom, že si jednou zachytá na olympiádě. Nemohl však tušit, že to bude v dresu Jižní Koreje. V rodné Kanadě by měl mizivou šanci, takhle získal jistotu. Je největší oporou reprezentace, s níž se český tým potká ve skupině na zimních hrách 2018 v Pchjongčchangu. Začátkem srpna se korejský výběr představí v pěti zápasech na českém ledě.
Korea se chystá na sportovní svátek a chce si vést důstojně. Tomu podřizuje všechno. Za trenéry mají hokejisté dva „americké“ Korejce se zkušenostmi z NHL. Kouče Jima Paeka, dvojnásobného vítěze Stanley Cupu s Pittsburghem z let 1991 a 1992. Pomáhá mu bývalý útočník Richard Park. V sestavě mají šest naturalizovaných Kanaďanů a jednoho Američana.
„Pochopili, že aby se co nejrychleji dostali na určitou úroveň, potřebují cizí pomoc. Proto rozdali tolik pasů, dřív se to v takové míře nestávalo. Dali je třeba i biatlonistům. Vědí, že některé sporty nejsou sami schopni dostatečně zajistit,“ tvrdí Patrik Martinec, který v Koreji pět let hrál a rok trénoval.
Po šesti letech ve Spartě se před minulou sezonou do Asie vrátil a bude pokračovat i v té příští. Vede nejlepší tým Anyang Halla z předměstí Soulu, s nímž vyhrál Asijskou ligu. Když odcházel poprvé, pohybovali se Korejci mezi někdejší B a C skupinou mistrovství světa. Letos poprvé vyskočili mezi elitu, v rozhodujícím zápase šampionátu porazili domácí Ukrajinu 2:1 po nájezdech.
Rozstřel rozhodl útočník Michael Swift, jeden ze tří naturalizovaných cizinců v útoku. Zbývajícími jsou jeho kanadský krajan Brock Radunske a Američan Mike Testwuide. V obraně nastupují Kanaďané Eric Regan, Bryan Young a dvoumetrový Alex Plante, jehož v roce 2007 draftoval v prvním kole Edmonton.
V NHL však za tři sezony sehrál jen deset zápasů. Dnes jednatřicetiletý brankář Dalton kdysi působil dvě sezony v organizaci Boston Bruins. Než dostal pozvání z Jižní Koreje, chytal v KHL. Přilákala ho vidina stabilní práce, za kterou dostane včas a slušně zaplaceno. A taky olympijský sen. Chytá za Anyang Halla, který tvoří jádro korejské reprezentace. Několik hráčů působí v týmech High 1 a Sangmu, jež taky nastupují v devítičlenné Asijské lize, jediné profesionální soutěži v regionu. Kromě tří korejských celků v ní působí čtyři japonské týmy, jeden čínský a jeden ze Sachalinu.
„Korejci dávají do hokeje v posledních letech hodně peněz. Kvůli olympiádě postavili novou halu, zaplatili trenéry a hráče,“ pokračuje Martinec. Jestliže k národním sportům patří v téhle zemi rychlobruslařský sprint na krátké trati, tamní úřady předvedly taky něco jako short track, když na žádost Korejského olympijského výboru začaly vyřizovat formality cizím sportovcům. Výsledkem je vzestup, během nějž Korejci přeskočili i Japonsko, dřív největší hokejovou zemi v oblasti.
„Pro mě bylo velké překvapení, že tak brzy postoupili mezi elitu. Malinko tím předběhli dobu. Plní si svůj sen. Mají program, že budou hodně pohromadě. Připravují se na olympiádu opravdu poctivě, i když budou asi bez šance. Skupinu mají těžkou: Česko, Švýcarsko, Kanada. Pro ně je vůbec sportovní zázrak, že na olympiádě můžou hrát a že se posunuli do elitní skupiny. Ale jejich úroveň ještě není taková, aby mohli pravidelně hrát v divizi A,“ podotýká Patrik Martinec.
Do Česka přiletí Jižní Korea po dvou utkáních ve Vladivostoku. Nastoupí k pěti zápasům, úvodní dva sehraje v rámci Mountfield Cupu. Bude kompletní, až na zraněného Radunskeho. Co se dá očekávat?
„Asijská liga dosahuje úrovně špičky české první ligy. Korejci jsou skvělí bruslaři, pracovití taky. Mládež však funguje na principu školních týmů. Schází jim herní praxe, až v posledních letech, kdy se zúčastňují Asijské ligy, hrají víc zápasů,“ podotýká Martinec.
„S extraligovými týmy můžou být zápasy vyrovnanější. Ovšem jsou teprve první týden na ledě, české celky třeba už třetí. V tom proti nim budou mít výhodu,“ dodává znalec korejského prostředí.
