+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
František Suchan
7. listopadu 2008 • 16:25

Vampola: Řádění už mám za sebou

Petr Vampola
TOP VIDEA
Jak dal bek Bayernu supergól patičkou? Běžel 74 metrů a třikrát si narazil Jak dal bek Bayernu supergól patičkou? Běžel 74 metrů a třikrát si narazil
Jícha se loučí s kariérou. Byla snová, teď chci být s rodinou, hlásí Jícha se loučí s kariérou. Byla snová, teď chci být s rodinou, hlásí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Dříč. Kouzelník s hokejkou. Miláček plzeňských tribun. Ale taky složitá povaha. Provokatér a neoblíbený protivník. To je Petr Vampola, jeden ze tří nováčků v reprezentaci.



„Myslím, že už to mám v hlavě srovnané,“ tvrdí 26letý útočník. Na Karjala Cupu má první velkou šanci dokázat to všem.

O pozvánku do národního týmu si řekl poutavými výkony v Plzni, kam zamířil během předminulé sezony. „Osm let hraju extraligu, něco jsem si zažil. Beru to v klidu. Ale samozřejmě jsem rád, že to přišlo,“ pochvaluje si momentálně pátý nejproduktivnější hráč soutěže.

Prý už jste ale jednou do reprezentace pozvaný byl, vzpomínáte?
(zarazí se) „Ne.“

Spoluhráči v Liberci vám vyrobili falečnou pozvánku, jejich kamarádi vám volali jako novináři…
„Jóóó. To byla jen taková sranda. Bylo to ale v době, kdy jsem nehrál tak dobře, jak bych chtěl, takže jsem tomu nedával velkou pozornost. Bylo mi jasný, že to je jen nějaký fór.“

Tušíte, kdo si z vás tehdy vystřelil?
„Vůbec. Nepátral jsem po tom. Takovéhle žertíky se dělají. I teď v Plzni kolikrát vymýšlíme různý ptákoviny. Prostě jsem to tehdy neřešil, protože jsem věděl, že v nároďáku nemám co dělat.“

Petr Vampola
Narozen: 21. ledna 1982 ve Žďáru nad
Sázavou
Pozice:
střední útočník
Kariéra:
Vsetín (2000-03), Liberec
(2003-06), Plzeň (2006-)
Bilance v extralize:
347 zápasů/176
bodů (56 gólů+120 asistencí)
Reprezentace:
Karjala Cup 2008, mistrovství
světa do 18 let (2000)


Neměl jste teď pochybnosti, když dorazila pozvánka?
„Ne. Od začátku sezony se snažím hrát co nejlepší hokej, ta minulá taky nebyla špatná, takže jsem přemýšlel, že by to mohlo přijít. Navíc se mi i něco doneslo.“

V reprezentaci jste mohl být daleko dřív. Ale říkalo se o vás, že jste problémový hráč. Nezvladatelná individualita. Co vy na to?
„Víte, jak to je… Šel jsem v patnácti z baráku. Musel jsem se postarat sám o sebe. Ve všech ohledech. Jako mladej jsem přišel do Vsetína a nikoho jsem tam neznal. Potřeboval jsem se prosadit, takže jsem musel být trošku svůj. Když se na to teď s odstupem času dívám, udělal jsem pár chyb, kvůli kterým jsem měl kolikrát problémy. Ale zase jsem se díky tomu dostal tam, kde jsem.“

Jaké chyby jste dělal?
„Nic konkrétního nedokážu říct. Byl jsem ale takovej drzejší, vždycky jsem si řekl svůj názor. Měl jsem svoji hlavu a nenechal si poradit. To se starším hráčům kolikrát nelíbilo. A já na to doplácel. Vidím to teď sám, když chodí mladší kluci do áčka. Snažím se jim spíš pomoct. A když je někdo drzej, taky se mi to nelíbí. Ne, že bych mu to dával sežrat, ale nechovám se tak, jako k někomu, kdo je v pohodě.“

Jak vypadala ta vaše drzost?
„Můj největší problém byl, že jsem každému na rovinu řekl, co si myslím. A to se bohužel v téhle době nesmí.“

Litujete toho?

„Teď už se to snažím nedělat. Jsem starší, chovám se jinak. Ale nevím, kdybych to mohl vrátit, zda bych něco změnil (přemýšlí). Ale jo, určitě ten přístup ke starším hráčům.“

Takže jste se změnil?
„Když je člověku sedmnáct, osmnáct let a začne hrát za áčko, trošku mu to stoupne do hlavy. Vydělá si i nějaké peníze a pak se chová jinak. Teď mi je šestadvacet, tohle řádění už mám za sebou a dívám se na to jinak. Snažím se řešit věci klidnějc, ne jako dřív, kdy jsem každému na plnou hubu řekl, co si myslím. Teď se nad vším radši zamyslím.“

Kolikrát jste o sobě slyšel, že jste nezvladatelný?

„Hodněkrát. Že mám svoji hlavu, že neposlouchám. Byl jsem svůj, to jo. Ale jak už jsem říkal, dostal jsem se díky tomu tam, kde teď jsem. I když je mi jasné, že jsem i dost ztratil a měl jsem hodně problémů.“

Ještě se o vás říkalo, že nerespektujete trenéry, chcete hrát až moc na sebe. Také pravda?
„Jde o to, že jsem v extralize od osmnácti let a už v nějakých třiadvaceti jsem chtěl táhnout tým. Proto jsem dělal i věci navíc. A to se samozřejmě trenérovi nelíbilo. Nebylo to proto, že bych někoho nerespektoval. spíš jsem chtěl pomáhat týmu víc, než byla moje role. Teď je mi to jasné. Ale třeba tehdy v Liberci jsem si neuvědomoval, že nemůžu být hlavní postavou mužstva, kde byli výborní zkušení hráči. I kvůli tomu jsem měl problémy.“

V Plzni to nehrozí?
„Už je mi šestadvacet. A teď se ode mě přímo chce, abych byl jedním z těch, kdo tým táhnou. Věřím tomu, že alespoň trochu to plním. Vím ale, že mám ještě nedostatky. Vždycky jsem byl impulzivní a kolikrát jsem z přemíry snahy udělal zbytečný fauly nebo jiné blbosti. Ale pomáhá mi, že teď dostávám víc prostoru. Snažím se to týmu vracet.“

Nedostatkem sebevědomí každopádně netrpíte.
„To ne. Ale nějaká úcta musí být. A jak jsem jí tolik neměl v mládí, teď jí mám hodně. K těm, kteří něco dokázali. Snažím se od nich učit. Třeba v Plzni od Martina Straky nebo Tomáše Vlasáka.“

Plzeňští fanoušci vás zbožňují, na jejich přízeň vy si potrpíte, že?
„Na hokej chodí lidi a my to hrajeme hlavně pro ně. Pro hráče je největší odměna, když fanoušci mají dobrý pocit a líbí se jim to. A já patřím mezi ty, kteří toho lidem chtějí ukázat co nejvíc. Snažím se vždycky odevzdat maximum.“

U protihráčů proto už tak oblíbený nejste…
„Samozřejmě. Já na led nejdu s tím, že se tam budu s někým kamarádit, plácat nebo bavit. Jakmile začne zápas, tak ať je to ten nebo ten, já mu nedám nic zadarmo. Kolikrát se i s kamarádem pohádám. Nebo posekám, když to nevidí rozhodčí. Pro mě jsou prostě všichni soupeři a jediné, co chci, je vyhrát. Ale když zápas skončí, tak se třeba klukům, co znám, omluvím. Když se to týká nějakého zkušenějšího hráče, který by mi třeba potom něco řekl, tak klidně uznám chybu. Řeknu, že to ode mě nebylo dobrý a že se budu snažit, aby se to neopakovalo.“

Vybavuji si, jak po vás v minulé sezoně při utkání s Ústím vyloženě „šel“ Václav Novák, váš bývalý spoluhráč z Liberce. Pamatujete?
„S Vencou jsme kamarádi. A ti se právě kolikrát pohádají mnohem víc, než cizí hráči. On patří právě k těm zkušeným hráčům, kteří by měli mít respekt, jenže to já při zápase moc nerozlišuju. Tehdy tam možná nastala nějaká situace, kdy jsem mu něco udělal, on na mě byl naštvanej a něco řekl a já jsem mu oponoval. A byl z toho konfl ikt. Ale nic bych za tím nehledal. Když jsem v Liberci, tak s Vencou kolikrát zajdeme na pivo.“

A je tedy někdo, o kom víte, že vás vyloženě nemá rád?

„Když vyzuju brusle, neznám hráče, s kterým bych měl problém. K hokeji patří, že se s někým pohádáte při zápase. Že bych se ale s někým nenáviděl, to vůbec. Nikdo mě nenapadá.“

Bavili jsme se o tom, že vám vyhovuje pozice lídra týmu. Jste připravený na to, že v reprezentaci dostanete skromnější úlohu?
„Vím. Je to pro mě zkouška, jestli obstojím v tom, čím jsem si jako mladej už prošel. V nároďáku jsem totiž zase za mladého. A nemůžu hrát na to, že budu rozhodovat zápasy. I když bych rád přispěl nějakým gólem nebo asistencí. Chci ukázat, že hokej umím, a taky chci pomoci k týmovému úspěchu. Těším se na to, protože si myslím, že už to mám v hlavě srovnané.“








Klasická verze
Mobilní verze