K Růžičkově dobru je třeba uvést, že se s „velkým Ivanem“ nikdy nesrovnával, přišlo mu to nemístné. A sám dokonce triumf v Rakousku zlehčoval, nebil se v prsa, jaký je borec, ačkoli jeho strategie zlatu výrazně napomohla.

„Stačilo prohrát penalty ve čtvrtfinále s Amerikou a byl konec nadějí,“ říkal Růžička na potkání při vzpomínce na Vídeň.

Jenomže hokejový národ jeho hru na toho vzadu nebral vážně, v Růžičkovi se viděl. Respektovali jej i ti, kteří ho nemohli vystát jako uřvaného a na arbitry sprostě štěkajícího kouče Slavie.

A i reprezentanti potvrzovali, že jim Růža sedí. Vnímali jeho nápady, oceňovali intuici, vyhovoval jim koučink. Většina z nich byla ráda, že je tu kvalitní náhrada za zesnulého Hlinku.

Všichni logicky očekávali, že povede vídeňské šampiony na turínskou olympiádu. Přepočítali se.

Mnohé to zarazilo. Růžička dal přednost Slavii, v níž získával čím dál větší vliv. Reprezentaci vyhnal z hlavy s důvodem, že dvě tak náročné práce není možné zvládat. O. K. Jeho rozhodnutí.



A tak v létě 2005 dostal národní mužstvo na starost Alois Hadamczik. Do Turína odjížděl s ambicemi na medaili, kterou také s týmem získal. Bronzovou. Mezi oběma trenéry to však začalo skřípat. Hlavně kvůli Růžičkově ostrým poznámkám na Hadamczikovu adresu.

Růžička byl na koni, a to i po mistrovství světa v Rize, kde Češi vydolovali cenné stříbro. Opět sice u toho byl Hadamczik, ale tehdy se zase přetřásalo téma, že hokejisté z NHL pod ním nechtějí hrát. „To by se Růžičkovi nestalo,“ zazníval často hlas z hokejového prostředí.

Po dvou medailích ze dvou akcí Hadamczik prodloužil kontrakt se svazem na dva roky. Na obou šampionátech jeho soubor nepřešel přes čtvrtfinále, ačkoli v Quebeku 2008 byla česká sestava skutečně nadupaná.

Růžičkovy velké akce

Světový pohár 2004 semifinále Kanada (3:4p) MS 2005 finále Kanada (3:0) MS 2009 čtvrtfi nále Švédsko (1:3) ZOH 2010 čtvrtfi nále Finsko (0:2)

Když nic jiného, tehdy definitivně ustaly řeči o nechuti hráčů naslouchat na střídačce Hadamczikovi. Po dvou velkých zklamáních Růžička vyslyšel volání hokejového národa. Opět převažoval názor, že jedině s Růžičkou se reprezentace vrátí na medailové pódium.

Nebyl důvod nevěřit, kouč se Slavií sbíral ligové úspěchy, jeho renomé neklesalo. A že vedle národního mužstva povede dál klub? Nevadí, Vláďo! Hlavně když nám dáš repre do cajku!

Představa natěšeného fandy vypadala načančaně: Růžičkovi málokdo z NHL odmítne pozvánku, vrátí nejvyšší respekt českému hokeji, cinkne to!

Přišlo vystřízlivění, které překvapilo a zasáhlo i Růžičku. Na loňském mistrovství světa do Švýcarska odmítaly pozvánky zástupy zdravých hráčů z NHL. Nechtělo se jim, zvolili jiný program. Kouč nepřemluvil Vokouna, vypadla mu řada beků i útočníků.

Což se rozhodně nečekalo a právě tady se vyskytly první pochyby, jak to vůbec s Růžičkovou gloriolou je. Rozpaky přiživilo zklamání v podobě vyřazení ve čtvrtfinále turnaje. Švédi s Růžičkovým týmem elegantně vyběhli. To byl šok. Ukázalo se, že i vychvalovaný stratég může tvrdě narazit, spolu s ním i čeští hokejisté.

Rozladění postupem času vyprchávalo, vzduch začal vonět olympijským Vancouverem a při představě poskládání českého dream teamu se na roztrpčení zapomnělo.

I před Růžičkou ležela nová výzva.

Jenže, něco tu jaksi nehrálo a znečišťovalo ovzduší. Růžička začal mít problémy se Slavií. Uvnitř klubu se spolumajitelem Tvrdým, navenek bylo zase víc vidět tápání týmu v extralize. Do toho kouč řešil nabídky z Ruska.

V tomhle šíleném shonu a nakumulování hromady funkcí logicky nezbyl prostor na cestu do NHL za českými hráči. O významu téhle cesty si můžete myslet ledacos, hráči z prestižní ligy však velmi ocení přítomnost hlavního kouče reprezentace.

Olympiáda není krajské kolo požární ligy. Suplování sebelepším asistentem zkrátka vypadá hloupě. A že si o tom hráči vykládali, o tom nepochybujte. Růžičkova silvestrovská nominace pro Hry naladila, na papíře vypadala zajímavě, nadějně. Trenér rovnou nabídl i z 90 procent hotové složení útoků.

S tím se také odjelo na olympiádu. Načež dlouhodobá úvaha trenéry Růžičky vzala za své, ofenzivní tria pro vstup zvolil jiná. Tým i tak začal dobře, porazil Slováky, poté zhurta vystartoval na Lotyše.

Následuje ostrý střih. Růžičkovi hoši přestávají hrát účelný hokej, střelba mizí, do popředí se prodírají zbytečné kudrlinky, ochabuje nasazení. Český stroj se zadrhává.

Růžička přichvátal s vizí pozměnit útoky proti Rusku. Jenže druhý den obrátil. Nechal vše při starém. On! Mistr kulišáren začal pochybovat, přestal poslouchat intuici a dal novou příležitost starému složení. S Rusy se prohrálo a až přeštelování formací ve třetí třetině přineslo žádaný efekt.

Bohužel jen krátkodobý. Přišla bolestivá podívaná s Lotyši a ukázka současného stavu českého hokeje v plné nahotě. A jak jste sami viděli, Růžička s tím nic nesvedl. Jeho tým se brodil chaosem, jenž se na první pohled rozpoznával mnohem lépe než systém hry, jaksi nečitelný, utajený. Konec české agónie zařídili Finové.

Kouč neodnaučil hráče faulovat, ti naopak přidali na kvantitě zbytečných trestů. Zkrátka trenérův přínos ze střídačky se do dění na ledě nepromítl. A to je zásadní rozdíl proti Růžičkově krátké éře po Hlinkově smrti. Tehdy se mu Světový pohár 2004 a poté i následující MS náramně povedly.

Vladimír Růžička je samozřejmě dobrý trenér. Jeho nadšení do hokeje je nebývalé, pro hokej moc důležité.

Na druhou stranu, není neomylný a zdaleka jediný, kdo má na to vést reprezentaci. Pro jeho další trenérské období bude důležité, aby si to uvědomil a ustrnutí zastavil.

Po šampionátu v Německu Růžičkovi končí smlouva, nejpozději poté by měl dostat prostor jiný odborník. A pokud má svaz nové jméno vyhlédnuté, bylo by záhodno zvážit, zda jej nevyslat už na mistrovství světa.

Protože nová éra musí nastat co nejdříve, ta Růžičkova je u konce.

Kdo za Růžičku? Trenér Růžička po květnovém mistrovství světa v Mannheimu a Kölnu opustí reprezentaci, skončí mu dvouletá smlouva. Dříve změnu nečekejte, kouč sám neodstoupí, a tím pádem ani hokejový svaz nebude nic podnikat… Kdo by mohl dosavadního velitele nahradit? Tady je pár jmen adeptů, z kterých by vybíral deník Sport. Alois Hadamczik První volba. Reprezentaci vedl před Růžičkou, získal s ní dvě medaile ze čtyř velkých podniků. Navíc do národního týmu uvedl řadu mladých hráčů, kteří jsou nyní stěžejními oporami jako Krejčí, Fleischmann, Plekanec a další. Z dalších třeba Rolinek, Zbyněk Michálek. 2 Miloš Říha A proč ne? Pracuje v zahraničí, v ruské KHL si udělal velké jméno. Spartaku Moskva vrátil zaprášené renomé, jeho tým poráží mnohem ambicióznější a bohatší kluby. Po Říhovi pošilhávají i top týmy KHL. 3 Zdeněk Venera Trochu opomíjená trenérská kapacita. Jenže kam přijde, tam si jeho práci nemohou vynachválit. Precizní práci odvedl v Karlových Varech, loňský titul je i jeho zásluhou, po návratu do Zlína pozvedl i tento klub. Umí. 4 Miloslav Hořava V budoucnu jistě horký adept, ale co nyní? Dobré jméno si zajistil získáním štace ve švédském MODO, ale na horké lavičce se neudržel dlouho a už je zpět v Česku. Jednou se však jistě dočká… 5 Václav Sýkora Jméno zkušeného stratéga nebývá zmiňováno, ale kam přijde, tam se jeho tým prokazatelně zvedne. Renomé si získal v extralize i ve Finsku. Zasloužil by si šanci na mezinárodní scéně.